Soumrak
Tasogare Seibei
Réžia:
Jódži JamadaScenár:
Jódži JamadaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Isao TomitaHrajú:
Hirojuki Sanada, Rie Mijazawa, Nendži Kobajaši, Ren Ósugi, Micuru Fukikoši, Tošinori Omi, Min Tanaka, Keiko Kiši, Baidžaku Nakamura, Tecuró Tanba (viac)Obsahy(1)
Samuraj Seibei je čerstvý vdovec, kterému zůstaly na starost dvě dcery a stará matka. Nepatří k nejvyšší šlechtě, dluží, kam se podívá a jeho postavení není nijak uspokojivé. Přestože má prvotřídní výcvik pro boj s mečem, netouží po slávě bojovníka a vyhovuje mu práce skladníka. Jeho hlavní starostí je rodina, které věnuje veškerý volný čas a vůbec se chová pro své okolí velmi výstředně, pročež je vystavován posměškům. Přezdívku Soumrak si vysloužil za to, že po službě nechodí pít jako ostatní, ale rovnou cestou domů, starat se o dcery a nemocnou matku. Jako samuraj však zcela podléhá příkazům svého pána a ten jeho meč spát nenechá.
Nejen netradiční pohled na život nižších samurajů a jejich reálný život v polovině 19. století, kdy se staletý feudální systém pomalu blíží ke svému zániku, skvělý scénář (adaptace románu Šuheje Fudžisawy) a zkušená režie dovedly tento film až k nominaci na Cenu americké akademie za nejlepší zahraniční film. Velkou měrou se na působivém obrazu "podivínského samuraje" podílí především představitel hlavní role Hirojuki Sanada, jehož polohy oddanosti, přemýšlivého odstupu i pevné síly v situaci, kdy je třeba splnit úkol, jsou naprosto přesvědčivé. V tomto netradičně pojatém samurajském příběhu nemluví zbraně, ale srdce. Netradičně a působivě.
Soumrak (Tasogare Seibei, 2002) patří k režisérovým největším mezinárodním úspěchům. Kromě nominace na Oscara získal film dalších 37 cen a 6 nominací na mezinárodní a národní ceny.
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (111)
Nádherně na člověka dýchla z tohoto filmu atmosféra tehdejšího feudálního Japonska. Mám pro snímky z podobného období jakousi prazvláštní slabost. Příjemná poetika tamější tradice se mísí s těžkou a krutou dobou a nelehkých podmínkách, ve kterých museli mnozí živořit. Příběh příjemně dojme, ale naštěstí nesklouzne k nějaké zbytečné sentimentalitě. S hlavním hrdinou nemá divák problém se sžít a prožívat s ním radosti i strasti. Samurajských soubojů je ve filmu velice po skromnu, ale jsou opravdu oku lahodící. Každý záběr je opravdu nádherný a závěr mě dostal do kolen, takže se přikloním ke 4 kouskům. ()
Velmi příjemný, poklidně a rozjímavě plynoucí melodramatický snímek, kde se umírněné akce dočkáme jen ve dvou krátkých soubojích. Realisticky zobrazuje temné období konce éry samurajů, i když je vše zaobaleno do značně idealizovaného a romantizovaného hávu (příběh je nahlížen očima pětileté dívky, která ve stáří vzpomíná na svého milujícího otce, chudého, ale čestného a schopného samuraje, který péči o rodinu obětuje vše, málem i svou životní lásku a vlastní život). ()
Měl jsem za to, že japonci v poslední době zapomněli jak natočit kvalitní samurajský film. Není to pravda. Soumrak se může pyšně řadit mezi nejlepší díla svého žánru 60. a 70. let. A přitom je to vyzněním takový malý skromný film. Jeho hlavní hrdina, není kdovíjaký bojovník, jediné o co stojí je vychovávat své dcery. Bohužel pro něj, je slušný šermíř, možná jediný takový široko daleko, a tato skutečnost ho občas připlete do událostí, jimž se snaží maximálně vyhýbat. Skvěle napsaný příběh funguje díky vykresleným postavám, hlavně Hiroyuki Sanada v hlavní roli je fenomenální a jeho Seibei působí věrohodně, protože v divákovi umí vzbudit jak respekt, tak soucit a lítost nad jeho osudem. A musím přiznat, že v závěru jsem byl upřímně dojat. ()
Velmi netradiční samurajský film, který dává silně vzpomenout na Seppuku už jenom tím, že Iguchi Seibei v mnohém připomíná jak postavu Hanshira Tsuguma, tak Motome Chijiiwy. Na rozdíl od Seppuku se však Tasogare Seibei věnuje otázce života samuraje a samurajskému kodexu jaksi jemněji a nepřímo. Řešení konfliktu pak nehledá v konfrontaci s neodvratitelným osudem, který pro ustřední postavy znamená zkázu jejich dosavadního způsobu života, ale ve vnitřním smíření. Pokud chcete nahlédnout do duše samuraje jinak než způsobem Akiry Kurosawy, pak nelze než doporučit právě tento snímek. ()
Bože, pro člověka tak chorobně netrpělivýho, jako jsem já, byl tenhle film, kdy "dobrý den" je scéna o deseti minutách, složená z několika nesmělých pohledů, asi stovky až dvou úklon, kleknutí a zase zvednutí, pořádná zkouška nervů. Neočekávala jsem od toho bitkaření, naopak jsem čekala přesně to, co jsem dostala. Doják na konci byl jako bonus. Jedná se převážně o one-man-show Hirojuki Sanady, což je ten typ herce, u kterýho si říkáte, jaká je škoda, že je teď obsazován hlavně do vedlejších rolí bitkařských japonců, protože to je obrovské mrhání jeho talentem. Takhle krásně a citlivě vystihnout "malého velkého člověka" který netouží ani tak po slávě a už vůbec ne po krvi, ale po klidu a spokojenosti svojí rodiny, to vážně klobouk dolů. I Rie Mijazawa jako kamarádka a první láska z dětství je výborná. Zvláštně krásný, melancholický zážitek. ()
Reklama