Súmrak

Pod křídly skromnosti vám štěstí vždycky leží na dosah a slovo ambice pak vlastně dostává zcela jiný význam.. Stejně ladně jako květy azalky plují po řece, vypráví Yamada o nezvratném soumraku samurajů, úsvitu lidských hodnot a životní filosofii, s kterou se beze zbytku ztotožňuji. Hiroyuki Sanada s definitivní platností vystřelen mezi mé nejoblíbenější herce (18.11.2009)

Dosud jsem žil v domění, že jsem samurajských filmů viděl dostatečné množství - Zatoichi, Poslední samuraj, nějaký ten Kurosawa, Samurai Fiction, Lady Snowblood a naposledy Harakiri. Tak dostatečné množství, jo? A vše to spolehlivě převálcoval Kill Bill. Soumrak (trochu zmatek v českých názvech - Twilight samuraj jako Soumrak, Soumrak samurajů ale jako When the last sword is drawn... no nic).. tedy Soumrak mi připadal jako... Soumrak dne, jen místo distingovaného butlera distingovaný samuraj. Soubojů a vůbec akčních scén (které mám se samurajskými filmy bůhvíproč zafixované) je tu poskrovnu (dva) a popravdě mi ani nechyběly... Solidní drama, málem nenaplněná láska, scény v pološeru a dialogy postav v nezvyklých pozicích vůči sobě (místo naproti sobě - sedí po diagonále). (17.02.2011)

Krystalicky čistý příběh o samuraji z poloviny devatenáctého století, který je mnohem víc než samurajských filmem příběhem o rodině a o štěstí, které přináší obyčejný život. Dokonalý film, ve kterém se mi líbil snad každý obraz. Oceňuji poselství, že přestože můžete být považován za nešťastného podivína, může být váš život naplněn. Do konce jsem netušil, jaký bude závěr. ■ Po druhém vidění se utvrzuji v nejvyšším hodnocení. A pokud je možné hodnotit režiséra na základě jednoho viděného filmu, tvrdím, že je Yôji Yamada geniální režisér, točící stejně kvalitně jako Akiro Kurosawa, jenže jinak, než Akiro Kurosawa. Určitě je plus, že tento film režíroval ve svých sedmdesáti letech. Životní skušenosti a fakt, že evidentně ví, co chce na plátno dostat, jsou velmi důležité. ■ "Umění číst pravděpodobně nikdy nebude tak užitečné jako šití. Vědomosti z knih však umožňují člověku myslet. Ať se svět kolem tebe jakkoli změní, pokud je člověk schopen myslet, přizpůsobí se. A to platí jak pro chlapce, tak pro děvčata." Asi nejlepší definice, jakou jsem kdy na toto téma ve filmu slyšel. (21.10.2010)

Mam rad Yamadove civilne filmy o samurajoch, ktore nie su postavene na akcii (su tu len 2 niekolkosekundove suboje), ale venuju sa zivotu ludi z nizsej vrstvy a ich beznym problemom. Na rozdiel od americkych produkcii tu nikto kazdu chvilu nechce spachat harakiri alebo vyvzrazdit celu dedinu kvôli česti ako to bolo napriklad v miniserii Shohun. Film pôsobi ako taka sonda do zivota jedneho samuraja a zaroven je tu velmi pekne vykreslena doba v ktorej sa film odohrava. Ziadna depka sa nekona aj ked hlavny hrdina ma tazky zivot. Tentokrat sledujeme pribeh nizkopostaveneho bezvyznamneho samuraja, ktory by sa najradsej stal obycajnym rolnikom. Dej plynie pomaly a az postupne sa rozbiehaju nejake zapletky. Najkrajsia je ta romanticka v ktorej hlavne postavy k sebe prejavuju city ostychavo iba v naznakoch. Herecke vykony obidvoch su perfektne. Skvele je, ze tu absentuje nejaky zaporak a len sem tam sa objavi blbec, ktory dostane priucku. Az ku koncu s bliziacim sa subojom atmosfera poriadne zhustne. Ale napinavejsi ako samotny suboj je skvely rozhovor medzi supermi. Pôvodne som dal plny pocet hviezdiciek, ale po druhom pozreti mi uz trochu vadil hlavny hrdina tym jak neambiciozne pôsobi. Pokial by zil sam, tak by to bolo v poriadku, ale kvôli rodine by sa mal snazit, co po nom chcela aj jeho predosla zena. Takze v jednu chvilu odmietne dalsiu zenu, pretoze je zo zamoznejsej rodiny napriek tomu, ze ju miluje a mysli si, ze by jej vadilo, ze si pohorsi. Pritom ho nenapadne snazit sa viac, aby si ju zasluzil. On tvrdohlavo vyzaduje, aby sa zena prispôsobila jemu, pretoze on predsa kona spravne, ked sa citi stastny aj ako chudobny rolnik. Ale asi je originalne, ked hlavny hrdina nie je neomylny a ani uplneho happyendu sa nedockame. 9/10. (15.10.2016)

Nádherně na člověka dýchla z tohoto filmu atmosféra tehdejšího feudálního Japonska. Mám pro snímky z podobného období jakousi prazvláštní slabost. Příjemná poetika tamější tradice se mísí s těžkou a krutou dobou a nelehkých podmínkách, ve kterých museli mnozí živořit. Příběh příjemně dojme, ale naštěstí nesklouzne k nějaké zbytečné sentimentalitě. S hlavním hrdinou nemá divák problém se sžít a prožívat s ním radosti i strasti. Samurajských soubojů je ve filmu velice po skromnu, ale jsou opravdu oku lahodící. Každý záběr je opravdu nádherný a závěr mě dostal do kolen, takže se přikloním ke 4 kouskům. (17.12.2019)