Pozemšťané

Velice jednostranný dokument, který má za úkol šokovat. Kromě střídmosti v jídle a uvědomnění lidí se věnuje naprosto minimálně řešení problému. Ale autoři snímku neměli zřejmě až takové ambice...chtěli poukázat na hrůzy, která se dějí na zvířatech. A to se jim podařilo...ne že by se ze mne stal přes noc vegetarián, ale myslím, že i největšího masožravce to po shlédnutí tohoto dokumenta minimálně napadlo. (14.07.2008)

Dokument o týrání zvířat. Koukám kolik lidí ho shlédlo. Měl by se to promítat nově narozeným lidem s komentářem Vítejte na zemi. Některé záběry jsou až neuvěřitelně kruté jako pes hozený do popelářského auta. Člověk si říká, že kdyby některé druhy zvířat získali inteligenci a moc, jestli by nás zmasakrovali také. (26.12.2020)

Je to agitka a demagogie jako kráva asi jako Inconvenient Truth Ala Gorea a komentáře typu „toto se neděje zřídka“ působí výpovědní hodnotou asi jako věta „něco podobného se stalo v šedesátých letech v Texasu“ z Věřte nevěřte, nicméně téma zacházení se zvířaty, které odporuje všem principům lidskosti, je nutné mít neustále na paměti a Earthlings ho podávají sice velmi radikálním avšak působivým a intenzivním způsobem. Maso sice jíst nepřestanu, ale určitě zbystřím při výběru dodavatele uzenin a Earthlings bych označil za povinnou četbu pro každého, kdo do svého jídelníčku zahrnuje maso, aby se předcházelo do očí bijícímu pokrytectví. Moje otázka zní: Bylo by vůbec pro celou světovou populaci materiálně možné přejít na rostlinnou stravu? (13.07.2014)

Nijak velkou díru do hlavy mi konkrétně tento film neudělal, ale pokusím se shrnout, co mě u něj napadalo. A nebude to asi nic moc zajímavého. Už jako dítě jsem podobné záběry viděla v odpoledních pořadech na ČT a dále, aniž bych to vyhledávala, jsem se takto zprostředkovaně setkala s lecčíms. Nemá to znít zvrhle ani hrdinsky, když řeknu, že jsem si na nepříjemný pohled zvykla. Ale to neznamená, že přestal být nechutný a nepříjemný, a už vůbec by to nemělo znamenat, že jsem si zvykla na utrpení druhých. A jsme u toho. Bohužel jsem taky člověk. A nic lepšího ze mě nedělá to, že se dívám na Earthlings, ani to, že si na ohníčku radši opeču doma vypěstovanou brambůrku než flák krkovice. Dokonce ani to, že se štítím kožešin a že neholduji cirkusům nebo býčím zápasům, mě nezbavuje příslušnosti k lidskému rodu a odpovědnosti, kterou nese za deformaci světa. Jenže kdo sebere odvahu něco změnit a kdo vůbec ví jak na to? Já ne. Cokoli, co se snaží naši zaslepenost, naivitu a pasivitu podkopat a vyburcovat nás alespoň k zamyšlení, soucitu a proslulému „začni u sebe“, je chvályhodné. Earthlings se tváří komplexně, ale samozřejmě těžko za nepříjemným pohledem ukáže celou nepříjemnou pravdu. Nemluvě o tom, že víra v jedinou pravdu mě opouští. Léta jsem byla v docela úzkém kontaktu s jednou přírodovědkyní. Sice omdlévala, když zaslechla slovo „žíla“, ale ceknout před ní něco proti pokusům na zvířatech, GMO nebo praktikám na jatkách bylo jen pro nejodvážnější. Čemu věřit? Kde jsou (především ve vědeckém úsilí) hranice morálního chování? Zase nevím._____ Ještě bych měla obhájit své zděšení z filmu Le sang des bêtes, protože kdo ho viděl, asi si na něj v souvislosti s Earthlings musí vzpomenout a mohlo by vypadat divně, že na mě zapůsobil o tolik silněji. Zásadní rozdíl je ve zpracování. Le sang des bêtes je především dechberoucí surrealisticko-dokumentární filmařina. Nachází zvrácenou estetiku zabíjení. Podává to prostě jinak než s alarmující nabádavostí. (Ne)lidská lhostejnost, která je společnou rovinou obou filmů, zde spoluvytváří děsivou kompozici uměleckého díla. I Le sang des bêtes můj útlocit (vím, že se nerovná morálce) ponechal bez hodnocení hvězdičkami. Dále třeba u Renoirových Pravidel hry scéna masakru divokých králíků zapříčinila, že se nakonec nemůže jednat o můj nejoblíbenější film. A mimochodem ve stejném snímku zazní i slavná věta: „Na světě je hrozné, že každý má své důvody.“ (03.07.2008)

Earthlings má silu akú má, pretože do ničoho nenúti, nepoučuje, iba nastavuje tvrdé, hnusné zrkadlo speciesistickej spoločnosti, ktoré každého človeka s aspoň minimom súcitu donúti zamyslieť sa, či niesme všetci koniec koncov iba pozemšťanmi a stáva sa tým - minimálne pre mňa určite - najvýznamnejším dokumentom posledných 20tich rokov. (25.01.2014)