Nadvláda

Myslel som si, teda mylne som sa domnieval, že som divák, respektíve jedinec, ktorý znesie viac než dosť. Ako milovník horor žánru všetkého druhu, som "arogantne" zvolil dokument "Nadvláda" s tým, že ma len ťažko niečo prekvapí. Strašne, doslova kruto som sa mýlil, pričom jediné čo môžem skonštatovať je fakt, že pokiaľ ste človek z radu "citlivý", na tento snímok sa budete pozerať s extrémnym sebazaprením, respektíve je viac než isté, že vydržíte maximálne tak 5 minút. Akékoľvek hodnotenie je spochybniteľné, no zároveň akceptovateľné. (26.09.2019)

Film, ktorý nikomu na sledovanie neodporučím. Film, ktorý ukazuje, čo urobila s chovom, usmrcovaním a spracovaním domácich zvierat jeho premena na priemyslové odvetvie. Film, ktorý by najradšej množstvo zainteresovaných zakázalo, lebo môžu mať nižšie zisky. I keď si spomínam na škandál so zabíjaním tuleních mláďat palicami. A "lovci" neudierali príliš silno, aby sa neunavili. Tie skrvavené, za živa z kože zodraté tvory potom skackali po ľade než zomreli. Paničky oceňujúce jemnú kožušinu z tuleních mláďat predstierali zamdlenie a verejne vyjadrovali predsavzatia, hoci nebol Nový rok. Samozrejme po krátkom čase sa všetko vrátilo do starých koľají. Preto je dôležité presvedčiť paničky, že to červené úhľadne zabalené krásne mäsko už takto vzniklo a nepotrebujú vedieť nejaké trápne podrobnosti. Hlavne nech je lacné, a to za každú cenu. Je to užitočný film a s nejedným divákom poriadne otrasie. Ale na nejaké výraznejšie zmeny si musíme počkať. Aj tak to budú zmeny iba v tom, aby prístroje na zabíjanie neboli také poruchové, aby na bitúnkoch nepracovali sadistickí a zakomplexovaní psychopati a aby si štát plnil svoju základnú povinnosť prísne dozerať na zákonné postupy pri zaobchádzaní so zvieratami, ktoré sú napriek všetkému pokladané za vec. Lebo, ak sa tomu nechá voľný priebeh rozšíri sa tento spôsob zaobchádzania so živými tvormi aj na ľudí (ako sa to už neraz stalo) a potom si budeme klásť otázku, ako to bolo možno, ako sme to mohli pripustiť. A dobré je v tomto prípade aj to, že nehodnotím dokumenty hviezdičkami. (23.11.2019)

Člověk pán tvorstva anebo tyran. Po tomhle dokumentu nepřestanu jíst maso, pocházím z vesnice a vím, že je možné se zvířaty zacházet jinak, sama dokážu zabít husu, kachnu nebo postarat se o koně, taky vím, že husám se musí škubat peří jinak jim vypadává samo, ale chce to ve správný čas a nesmí to být do krve, tím by bylo i peří znehodnocené, je potřeba taky o tom něco vědět a dělat věci v určitém řádu, způsoby, které jsou ve filmu ukázané jsou opravdu nehumánní a úděsné. Nesouhlasím s takovými způsoby, ale na druhou stranu už jsem viděla i horší, možná si myslíte, že to není možné, ale je. člověk dokáže být zrůda a nejen chováním se ke zvířatům, ale hlavně k lidem. Na jedné straně vidíme zmalované obstarožní zrůdičky v norkovém kožichu jak krmí své mazlíčky šunčičkou, vodí je ke kadeřníkovi, platí neskutečné sumy peněz za zvíře, které chová v panelákové kleci a vlastní děti pošle na potrat, zabije človéka, ale je neskutečné humánní se svou čubičkou ve svetřiku podle poslední mody. Zvířata jsou chráněná, kdyby někdo vybral vejce chráněného ptáka, tak půjde do vězení, ale na potrat jít může, zabít lidské mládě, to se smí. Dokud lidi nenajdou rozum a dobrou vůli a budou se chovat zlovolně k sobě i k ostatním tvorům, do té doby budeme vidět zvrhlosti, tak to je... (05.01.2020)

Tohle už nikdy nechci vidět znova! Zřejmě nejbrutálnější dokument, který jsem kdy viděl. A i když jsem plno věcí věděl a znal, tudíž si myslím, že se s respektem ke zvířatům chovám celý život, tak tento dokument mě některými záběry doslova sejmul. Sejmul tak, že i já, který normálně vydrží koukat na kdeco, jsem musel odvracet zrak. Autor je zřejmě totální šílenec, protože dát dohromady tolik tajných záběrů a zveřejnit je v jednom uceleném filmu, chce buď hodně nervů nebo hodně prášků. Film je situován převážně do Austrálie, odkud autor pochází. Postupem času zachází do celého světa, protože „tradice“ zabíjení zvířat pro blaho lidí, jsou všude, včetně bohužel i nás a vánočních trhů plných kaprů. O těch teda autor zrovna nemluvil, takže uf, byli jsme ušetřeni. Nicméně neberu si iluze a je mi jasné, že podobné budovy jako jsou množírny nebo nelegální jatka, jsou i u nás. Občas toho bývá plná televize. Na druhou stranu autor místy zacházel až za hranici extrému. Třeba u témat zoologických zahrad bych s ním i polemizoval. Pořád ale jako nástroj pro sebeuvědomění toho, co nám dává maso, je tento dokument více než vhodný. Nemusíte se nutně stát vegetariánem, stačí, když každé maso na talíři budete vnímat s absolutní pokorou. Dříve to tak bylo, tak proč bychom to v dnešním konzumním světě zrovna my měli vnímat jako samozřejmost? Díky Limo za tip! (16.10.2019)

V podstatě se na to nedá dívat, přesto tomu dávám plnej kotlík. Kvality tohoto filmu jsou někde jinde. Je to o závažnosti sdělení. Jinak jsem se opakovaně uchýlil k rychloposuvu. Jednak mě to zmáhalo svou krutostí, navíc utrpení slepic, brojlerů, krocanů jsou si vzájemně dost podobný a nemusím to vidět třikrát. Vždycky, když sleduju podobný záběry, si říkám, jaká to bude hrůza, až nám to ta zvířata dostanou šanci vrátit. Zasloužíme si to. Já možná o něco míň, protože od zítřka to zkusím bez masa. Jiná forma pomoci mě nenapadá. A pomocí jsem těm živým tvorům povinován. K tomuhle nejde zůstat netečný, protože jinak jsem té příšerné mašinerie součástí. Dva roky od premiéry filmu je tenhle můj komentář místní číslo 22. Premiér Jaromíra Soukupa jich měl za den 600. Před problémem týrání hospodářských zvířat zavíráme oči. (27.10.2019)