Traja do páru

Předloha od Michaela Cunninghama se mi hodně líbila, přiznám se, že jsem se docela třepal na tenhle film. Hm co říct, po čerstvém zhlédnutí, kdybych byl kuřák tak si nejprve zapálím....Dost mě to vzalo, Colin Farrell v roli Bobbyho překvapil, Sissy Spacek jako Jonathanova matka skvělá jako vždy a vůbec ta posmutnělá atmosféra celého filmu a do toho naprosto přesný soundtrack. Měl bych přece jednu výtku, že ten film je tak krátký (jde o docela pokrácenou verzi knižní předlohy) Takže nejdřív kniha, pak si dejte film. (28.03.2007)

Príjemný zástupca americkej nezávislej tvorby, tentokrát hviezdne obsadený. Asi najbizarnejší Farrelov účes, kam sa hrabe Alexander. Čo ešte povedať, je to proste príjemný americký nezávislý film, ktorý ešte poteší účasťou Sissy Spacek. Farrelovi slúži ku cti jeho výber rolí, aj keď často po týchto filmoch ani pes neštekne. Ako v tomto prípade. Takže som na seba hrdý, že som ho videl a tvorcov pozdravujem a prajem nabudúce väčšie šťastie v diváckej odozve. (18.05.2012)

Zdařilá adaptace knižní předlohy Michaela Cunninghama „Domov na konci světa“, kterou Cunningham (1952) napsal v roce 1990, osm let před slavnějším románem „Hodiny“. Divadelní zkušenosti režiséra Michaela Meyera byly patrné například ve scéně, kdy Clare uprostřed vyprahlé arizonské zahrady oznamuje, že je těhotná. Podobnost s „Hodinami“ připomíná kuchaření – v „Hodinách“ Laura s malým synkem Richiem připravuje dort, ve snímku „Tři do páru“ Alice peče koláč s dospívajícím „adoptovaným synem“ Bobbym, a v tom momentu přichází střih a Bobby ostarší o deset let – Ericha Smitha vystřídá Collin Farrell. V příběhu hraje důležitou roli hudba, z knihy vystupuje víc, přesto ji neopomněli ani filmaři. „Na operu se ale netancuje,“ říká Jonathan. A Boby odvětí: „Tancuje se na všechno.“ Následná scéna připomíná trochu „Philadelphii“ – tanec nemocného A. Becketta (T. Hanks) s držákem, na kterém je napojena kapačka. S „Philadelphií“ má film i podobné téma – řeší homosexualitu. Závěr je sice proti knižní předloze zkrácen, ale citlivě. Navíc celkové zachycení života americké společnosti po dobu cca 20 let (60. – 80. léta 20. století) je velice plastické. „Hrdinové se pokoušejí přetvořit něco, co se vyvíjelo přes 1000 let. Snaží se předefinovat pocit sounáležitosti… a v podstatě vybudovat novou rodinu, kam by se vměstnali oni tři a dítě, které mají. Novou rodinu, jež jim bude připadat pevnější a skutečnější než jejich původní rodiny, neboť oni všichni pocházejí z rodin, které se různými způsoby roztříštily,“ komentoval příběh M. Cunningham. (02.01.2009)

Slibným úvodem mě film dost zaujal. I křehce natočená intimní scéna dvou dospívajících kluků, ale pak se začal scénář plácat ve větru. Jsou tady zajímavé charaktery, ale děj plyne příliš nevzrušeně až utahaně, jen chvilkami to zajiskří ( př. moment, kdy R. W. Pennová s dítětem odjíždí navždy a i když o tom nepadne ani slovo, všichni to vědí). Řekla bych - promarněná šance vzhledem k výbornému obsazení, ne úplně obvyklému námětu a dobře napsaným postavám. (18.03.2010)

Takovýhle příběh do 94 minut nedostanete jinak, než že vynecháte veškerou všednodennost a dávkujete jeden významný okamžik jejich životů za druhým. Vznikne tím intenzivní pocitová mozaika, poskládaná z citlivých vět a prožitků, které se vás nemůžou nedotknout. Všechno vynechané odpouštím, protože způsob, jakým se to dotýkalo mě, byl vyjímečně hezký. (27.10.2008)