Zlatá devadesátá

That '70s Show mám rád, protože byly seriálem bezelstným, dlouho držícím stabilní kvalitu a odehrávajícím se v jiné době, než ve které se natáčel. Nostalgii po starých časech prodával dobře a nápad na pokračování s novou generací mi přišel s adekvátním časovým odstupem až překvapivě dobrý. Jenže zdání klame, protože devadesátky ve výsledku se svým předobrazem prohrávají ve všech směrech. Chtějí být totiž úplně stejné. Nebo ještě lépe - vykrádají původní seriál úplně ve všem. Odehrávají se ve stejných lokacích, citují nebo variují pozapomenuté dějové linky, Nate a Nikki jsou slabým odvarem Kelsa a Jackie. Co není stejné a má to za následek karambol v hodnocení, je chemie mezi herci. Víc než kdy předtím mi dochází, jak dokonale se povedlo najít představitele Erica nebo Michaela, protože nikdo takový tentokrát na skladě není. Respektive je, ve dvojím podání. Kurtwood Smith a Debra Jo Rupp fungují jako dva milující se protiklady i tentokrát, ale scénář jim dává až příliš prostoru a vzhledem k věku Reda a Kitty se podobné starosti nepěkně střetávají s pubertální sérií trablů mladé Leiy. Víc pozitiv v seriálu po jeho první sérii nevidím. A ne, nepomáhá ani epizodická účast starých známých. Ve většině případů totiž dělá oblíbeným charakterům medvědí službu a dělá z nich až karikaturu sebe sama (Fez) nebo jejich představitelé (zejména Laura Prepon) působí unaveně, jako kdyby za sebou tenhle fandom už chtěli nadobro nechat. (30.03.2023)

Tie roky sedemdesiate... radím medzi mojich TOP 10 najobľúbenejších seriálov. Takže keď bolo oznámené pokračovanie, tak nešlo neskúsiť. Red a Kitty sú opäť na scéne. Ostatné hlavné postavy pôvodného seriálu sa len mihnú v jednej či dvoch scénach. Inak je to celé o novej generácii. Dcéra Erica a Donny si nájde cez prázdniny nových kamarátov a sedia v sklepe, občas zahulia a riešia vzťahy. Veď to znáte. Red a Kitty stále fungujú dobre. Mlaďoši sú totálne k hovnu. Nikto nie je výrazný, nikto nikoho nepošťuchuje, nikto nie je zábavný. No a tie 90. roky? Akože kde? Že dali v jednom diely na stôl počítač a oznámili, že existuje internet? A inak? Vôbec sa tu s tým nijako nepracuje, nijako sa to nevyužíva ako potenciál zápletiek. Väčšinu času absolútne nepoznať či ide o rok 1990, alebo 2010, 2020, pretože doba nemá prakticky na nič vplyv. Pre nefanúšikov veľká nuda. Pre fanúšikov veľký chlust do ksichtu. Tá *  je len a len za R&K. (29.01.2024)

Měl jsem rozporuplná očekávání. Na jednu stranu jsem se těšil na návrat starých postav, na druhou stranu jsem se obával, že kvalita bude pokulhávat, jak už to často bývá v podobných reinkarnacích. Výsledný produkt je někde na půl cesty. Na originál se to nechytá ani zdaleka a i když se tam s výjimkou trestně stíhaného Mastersona alespoň na chvíli objeví všichni staří známí, tak si stejně nemůžu pomoct, ale původní cast by toho prostoru měl dostat daleko víc, aby tenhle seriál mohl být něčím víc, než jen lehce nadprůměrnou aktualizací původního konceptu (a vím, že se to nestane, protože už to prostě není o nich). Noví teenageři nejsou tak špatní, jak jsem se obával, po několika dílech se s nimi dá celkem sžít, ty nejlepší momenty ovšem beztak ukradnou camea starý party. Feeling devadesátek to bohužel moc nemá, to už je zde větší důraz na některé věci poplatné dnešní produkci, takže záplavu devadesátkové nostalgie zde určitě nečekejte. (20.01.2023)

Po třech shlédnutých dílech zatím takto: Eric nevypadá a ani se nechová jako dospělý otec pubertální dcery. Camea starých postav jsou fajn, ale byl bych raději, kdyby tam byly trvale. Nová parta mi zatím moc nesedla, ale bál jsem se, že to s vyvážením minorit bude extrémnější, jak je u Netflixu zvykem, ale očividně si jejich woke producenti postačili s homosexuálním asiatem. Z původního seriálu šly sedmdesátky cítit na sto honů, tady nebýt kostýmů a rekvizit, nepoznal bych, že to mají být devadesátá léta. Vypadá to spíš jako nějaká party na téma 90. let. Postava chudé matky těch dvou sourozenců, která nápadně chováním připomíná Simonu z Comebacku, mi připadá neskutečně zbytečná a otravná. Asi má nahradit Laurie, jejíž původní představitelka bohužel zemřela, a tak se jako postava nemohla vrátit (i když herečka, kterou tu původní nahradili ke konci původního seriálu, myslím stále žije). S původní partou děcek jsem se ve 14, kdy jsem Zlatá sedmdesátá viděl poprvé, sžil okamžitě. Je mi nyní 21, jsem věkově stále blíž těm teenagerům, a i tak mi připadají strašně cizí, mezitím co se plně sžívám s Redem. I když mladej Kelso a Leia jsou vlastně celkem fajn postavy. Red a Kitty to táhnou, bez nich by to bylo o ničem. A vlastně to celkem ujde, jen se k tomu asi nebudu vracet, oproti původnímu seriálu. Je to vlastně o dost lepší, než jsem čekal. Jsem rád, že zase tolik autoři nepromrhali potenciál. (24.01.2023)

Ačkoliv jsem devadesátkový návrat do Point Place dal prakticky na jeden zátah, nepovažuji ho za úplně štastný nápad. Když už oprašovat legendární značku, tak bych to viděl asi takto: Snažit se domluvit s co nejvíce herci původního seriálů, natočit jenom pár epizod a postavit to celé na nich…..něco jako např. American Reunion. Protože ať se Kurtwood Smith a především Debra Jo Rupp snaží sebevíc, stěr mladého Kelsa prostě nikdy nebude takový, jako od Ashtona Kutchera. Když jsem před dvaceti lety usedl v Redově garáži na starý gauč a dal jedno plechovkové s Dannym Mastersonem (nebo ovocný nanuk s Wilmerem Valderramou), prostě jsem tam byl, seděl jsem z Redově garáži v roce 1976. Možná to je tím, že jsem i já zestárnul, ale po dokouření jointu s asijským homosexuálem se devadesátky rozhodně nekonaly….to spíš škola v přírodě s Hannah Montanou. Zlatá devadesátá jsou nenáročný, ne vyloženě špatný sit-com, ale jako potomek původního seriálu působí spíš jako parazit. (23.01.2023)