Modrý kaftan
Le Bleu du caftan
Den blå kaftan
The Blue Caftan
The Blue Caftan
Obsahy(1)
Mina a její manžel Halim provozují v Maroku obchod s tradičními oděvy – kaftany. Mina se stará o prodej, zatímco Halim kaftany s láskou k tradiční ruční výrobě šije. Manželství je šťastné navzdory Minině chatrnému zdraví a Halimově jiné sexuální orientaci, kterou Mina tiše toleruje. Trh ale tradičnímu řemeslu nepřeje, zákazníci na objednávky spěchají, a tak jsou Mina a Halim nuceni přijmout pomocníka. V okamžiku, kdy k nim nastoupí mladý, pohledný a učenlivý Youssef, se změní křehká rovnováha jejich vztahu, milostný trojúhelník se ale začne vyvíjet jinak, než by se na první pohled zdálo... Režisérka Maryam Touzani vypráví svůj příběh se stejnou pečlivostí, neuspěchaností a láskou, s jakou Halim šije svoje kaftany. Její druhý film po úspěšném debutu Adam (uvedeném v Cannes v sekci Un Certain Regard 2019) přináší empatický pohled na v Maroku tabuizované téma homosexuality, ale i svébytnou obhajobu instituce manželství. (Artcam Films)
(viac)Recenzie (19)
Krásně to plyne, ani pomalu, ani rychle. Všímavá kamera, delikátní detaily, vůně arabské ulice, útulné interiéry.. Ožehavé téma homosexuality v arabském světě je ztvárněno s citem, film je i poctou starým arabským krejčím šijícím sváteční oděvy ještě postaru, ručně, bez stroje (!). Ale ze všeho nejvíc je film holdem instituci manželství, tím nejkrásnějším filmovým holdem, jaký jsem kdy shlédl. A Halim s Mínou jeho nejčistšími a nejváženějšími ambasadory. ()
Decentní, pěkně natočené a lidsky příjemné vztahové drama. Ale příliš jednoduché (jakmile jsou rozdány karty, je všechno jasné) a nekonfliktní na to, aby muselo trvat ke dvěma hodinám. Asi by mě trochu obměkčilo, kdyby se větší část děje odehrávala v exteriérech, aby si člověk užil krásy medíny marockého města, ale dějově se to fakt dalo zvládnout v osmdesáti minutách. (56th KVIFF) ()
Touzani se na ploše dvou hodin daří trpělivě vykreslit složitá citová hnutí, jimiž jsou všechny postavy zmítány. Prostředí trochu připomíná chválenou Nit z přízraků, režisérce se však daří být svým postavám o něco blíže než Paul Thomas Anderson, díky čemuž je citlivá observace nenápadných gest a pohledů emočně silnější a netrpí odtažitostí. „Kaftan musí odolat zkoušce času,“ popisuje Halim vrchol svého krejčovského umění, zároveň však není pochyb o tom, že hovoří i o svazku s milovanou osobou. Oceňuje Minu za její drzost a průbojnost kombinované s chápavostí, ona si ho zase váží za oduševnělost i důsledné pohroužení do zapomínaného řemesla. O jejich lásce, přestože poněkud netradičního charakteru, nemůže být pochyb. Více zde. ()
Druhý celovečerní snímek marocké režisérky Maryam Touzani se odehrává v její rodné zemi, kde manželé Mina a Halim provozují obchod s oděvy – kaftany. Halim šije komplikované vzorce vlastnoručně a k práci přistupuje s láskou a trpělivostí, jaké charakterizují i výpravu tohoto procítěného a emocionálně silného filmu. Svou ženu sice Halim hluboce miluje, ale sexuálně je odjakživa přitahován muži, což se snaží pro své a později i manželčino dobro skrývat. Film plyne pomalu a soustředěně a vazby mezi postavami posiluje tichými záběry na to, jak si vzájemně vyměňují pohledy nebo se letmo dotýkají. Mladému a pohlednému učňovi Youssefovi Halim imponuje a vzniká milostný trojúhelník, který ale nerozvíjí motiv nevěry, nýbrž různých podob lásky a náklonnosti. Maryam Touzani neznázorňuje otevřenou sexualitu a spoléhá se na to, že se plně vcítíme do kůží protagonistů a především Halima, jehož stoická a ryzí osobnost je rozpolcena mezi pracovní vášní, sexuálním chtíčem a láskou k Mině, která těžce onemocní. Modrý kaftan je výpověď o zanikání tradičních řemesel v době a v zemi, které stále nepřejí netradičním lidským svazkům. Jde o snímek, jemuž musíte naslouchat a přizpůsobit se švům jemné střihové skladby, a budete odměněni štědrou dávkou přirozených emocí. Osobně mě už dlouho žádný snímek takto důkladně „nevyždímal“. ()
Maryam Touzani je zástupce festivalového suckera, která vybrušuje na samou tresť ty svoje high concepty aktuálních trendů na poli právě festivalových filmů. Zatímco její čtyři roky starý Adam se věnoval problematice svobodných matek v arabském světě, Modrý kaftan to bere rovnou šmahem a přibaluje k zakázané queer romanci ještě tradiční dávku obligátní rakoviny. Tohle jsou také ty filmy, které zvládá psát umělá inteligence btw. Oproti svému předchůdci se však tentokrát může opřít skutečnou chemii mezi postavami, které již mají konečně více rozměrů (jakkoli je stále rozmělňují ve zdánlivě povinných festivalových klišé, tradičně korunovaných spontánním tancem) a hlavně velmi decentně a citlivě uchopenými postavami ústřední dvojice, čímž mám na mysli zejména koncentrovaný výkon Saleha Bakriho (který teda ale nějakou záhadou působí v druhé půli filmu zvláštně slizštěji než v první a dokonce jsem si vzpomněl i na lesklý knír Horsta Schimanskiho). Bohužel Touzani si ani tentokrát neodpouští potřebu natáčet 90% filmu v detailech, díky čemuž to působí, jakoby se celý film odehrával na patnácti čtverečních metrech a moc bych nedal za to, že celý ten obchod s látkami je jen předělaná pekárna z Adama. ()
Krásně čistej film. Hladí, nemoralizuje, netabuizuje... jen miluje. Síla mezilidského vztahu bez příkras a cingrlátek (když teda nepočítám ty úžasné výšivky na kaftanech). ()
Škoda příliš rozvláčného tempa. Jinak ale emotivní vizuální snímek v zajímavém prostředí. KVIFF 2022 ()
Preco kua cisto homo-film nie je oznaceny ako homo-film? ()
Velmi klidně plynoucí snímek o lásce. Opravdové, nesobecké, stálé. Teplé podzimní barvy. Žádná hudba. Bez tlaku a citového vydírání se však slzy stejně spustí. Krásný film! ()
Překvapení z náhodné návštěvy letošního KVIFF se neslo ve znamení života. Modrý kaftan se možná prezentuje primárně jako příběh o lásce a jistě se najdou mnozí, kteří jej budou hrdě nazývat kvalitním zástupcem filmů s LGBTQ+ tématikou, nicméně to o čem je tento francouzský snímek v arabském znění primárně je příběh života, k němuž fenomény jako láska, manželství, píle a podobné nesmysly jednoduše patří. Život staví film na pedestal před pouhou existencí současné materialistické společnosti, ať už jemně Youssefovým prohlášením, že celý život na sebe dře sám a o peníze nikdy primárně nešlo, ale především závěrem, kdy SPOILER se Halim vzdává drahého modrého kaftanu, na kterém dlouho dřel a mohl jej výhodně prodat, k zakrytí své zemřelé manželky, kterou sice miloval, ale která jej nikdy sexuálně neuspokojila. Nádherná oslava ruční práce a tradičního řemesla, dlouhé artové záběry, na které se ve správném rozpoložení krásně kouká, drsné ztvárnění Míniny nemoci, neokoukaní arabští herci, krásný jazyk a perfektní atmosféra marockého města. Není to snímek pro každý moment, člověk musí počítat s náročnější stopáží a pomalým tempem, nutno však říct, že se mu i sebemenší scéna odvděčí. ()
Pomalý, citlivý vizuálně sugestivní film z medíny, kde se pracuje a jen se šeptá a mluví polohlasem. Žena umírá a muži žijí spolu. ()
Oddaná láska, oddanost práci, oddávání se tajné vášni. A pak domácí paliativní péče, na jejímž konci je spása s oddaným hnědookým talismanem. Přesně podle mého vkusu, jak trefil jeden významnýužteďdostslavný FK. ()
Ja veľmi nemusím tieto homosexuálne filmy aj napriek tomu, že proti týmto ľuďom nič nemám. Každopádne ale tento snímok sa nesie na akejsi vlne melanchólie, monotónnosti a dejovej rozvláčnosti, ktorá až tak nenudí a ktorá neponúka nejaké explicitne sexuálne scény, z ktorých by mohol byť divák jemne pohoršený. Je to príbeh o láske a pokore, ktorá sa nesie celým filmom a nežným "kaftanovským" spôsobom pripomína, čo je pre človeka v živote dôležité. Keby to bolo o niečo živšie, pridám aj štvrtú hviezdu. 65 % ()
Něžně zpracované téma. Zajímalo by mě, jestli ho někdo v Maroku uvidí… První film, ve kterém se manželský vztah dvou lidí nedegraduje na formální kus papíru a osobní neštěstí (byť v evropských a amerických filmech, kde je žena “diktátor” a muž homosexuál, se tak děje…). Překvapivá obhajoba manželství a (jako) uměleckého řemesla. ()
Krásné a velice moc pocitově příjemné pohlazení po duši. Dokonalá citlivá kamera, která na plátně v kině vynikala, jemnost a postavy filmu si nešlo nezamilovat - je tady krásně vyjádřené, že mít rád a vážit si toho druhého je jen a pouze o tom, jak se k sobě ti dva (až tři:-) doopravdy chovají a ne o slovech. Musela jsem se v kině tím přeneseným příběhem tak trochu spokojeně tetelivě usmívat:-)). Určitě si někde najdu i předchozí film této šikovné režisérky (Adam). ()
KVIFF 2022 Moc pekny laskavy snimek. Divakovi je po 20 minutach vse jasne, ale presto se nenudi a proste to s postavami vsechno prozije. Jen ten mlady kluk mi prisel trochu jako zjeveni (trochu jako ve filmu Cukrář) - mlady, hezky, pracovity, hodny, penize ho nezajimaji... ()
Modrý kaftan je pro mě velmi těžké ohodnotit. Snímek je moc moc komorní a přestože naráží na pár témat, nepřechází do žádného vyvrcholení. Je tu téma tabuizované homosexuality, které je vedeno mírně, bez žádného rozuzlení ani narativních bodů. Stále nevím, zda byl Youssef milencem Halima už od začátku nebo se jejich vztah budoval po celou dobu někde na pozadí snímku. Zřejmě je to ta druhá možnost, ale jak říkám, film to úplně neřeší. Rozhodně divák dostane vhled do Marocké kultury, což mě osobně se líbilo, a pokud rádi šijete, určitě se vám bude líbit i to, jak jsou tradiční kaftany vyráběny. V tomhle mě film zaujal, protože dokáže poučit. Je škoda, že se tu neděje žádný přerod, rozhodně ne teda pro diváka, ale opět někde mimo plátno a bůh ví, zda se nestal někdy dávno předtím. Taky je pravda, že jsem někdy ve třičtvrtě vyhlížel konec, který byl, stejně jako zbytek filmu, ležérní. Když to skončilo, přemýšlel jsem, že ohodnotím sedmičkou, ovšem když jsem si to nechal projít hlavou, zjistil jsem, že jako výpověď o jedné velmi úžasné ženě, aneb Halímově manželce Míně, to vlastně vcelku funguje. Film totiž vypráví spíše o oddanosti. Je otázka, zda chcete pocity dostat nebo hledat, Modrý kaftan si je rozhodně schovává pod pokličku. V závěru se mi některé věci z filmu vryly do paměti, zejména herečka Lubna Azabal hrající Mínu, když to tedy shrnu, i já na ní vzpomínám v hezkém tak jako hrdina. Snímek to dokáže vyvolat, i když plyne pomalu bez větších dramat. ()
Intimní, jemné, neokázalé, skvělá kamera. Jak může také vypadat láska? ()