Modrý kaftan
Le Bleu du caftan
Den blå kaftan
The Blue Caftan
The Blue Caftan
Obsahy(1)
Mina a její manžel Halim provozují v Maroku obchod s tradičními oděvy – kaftany. Mina se stará o prodej, zatímco Halim kaftany s láskou k tradiční ruční výrobě šije. Manželství je šťastné navzdory Minině chatrnému zdraví a Halimově jiné sexuální orientaci, kterou Mina tiše toleruje. Trh ale tradičnímu řemeslu nepřeje, zákazníci na objednávky spěchají, a tak jsou Mina a Halim nuceni přijmout pomocníka. V okamžiku, kdy k nim nastoupí mladý, pohledný a učenlivý Youssef, se změní křehká rovnováha jejich vztahu, milostný trojúhelník se ale začne vyvíjet jinak, než by se na první pohled zdálo... Režisérka Maryam Touzani vypráví svůj příběh se stejnou pečlivostí, neuspěchaností a láskou, s jakou Halim šije svoje kaftany. Její druhý film po úspěšném debutu Adam (uvedeném v Cannes v sekci Un Certain Regard 2019) přináší empatický pohled na v Maroku tabuizované téma homosexuality, ale i svébytnou obhajobu instituce manželství. (Artcam Films)
(viac)Videá (4)
Recenzie (19)
Druhý celovečerní snímek marocké režisérky Maryam Touzani se odehrává v její rodné zemi, kde manželé Mina a Halim provozují obchod s oděvy – kaftany. Halim šije komplikované vzorce vlastnoručně a k práci přistupuje s láskou a trpělivostí, jaké charakterizují i výpravu tohoto procítěného a emocionálně silného filmu. Svou ženu sice Halim hluboce miluje, ale sexuálně je odjakživa přitahován muži, což se snaží pro své a později i manželčino dobro skrývat. Film plyne pomalu a soustředěně a vazby mezi postavami posiluje tichými záběry na to, jak si vzájemně vyměňují pohledy nebo se letmo dotýkají. Mladému a pohlednému učňovi Youssefovi Halim imponuje a vzniká milostný trojúhelník, který ale nerozvíjí motiv nevěry, nýbrž různých podob lásky a náklonnosti. Maryam Touzani neznázorňuje otevřenou sexualitu a spoléhá se na to, že se plně vcítíme do kůží protagonistů a především Halima, jehož stoická a ryzí osobnost je rozpolcena mezi pracovní vášní, sexuálním chtíčem a láskou k Mině, která těžce onemocní. Modrý kaftan je výpověď o zanikání tradičních řemesel v době a v zemi, které stále nepřejí netradičním lidským svazkům. Jde o snímek, jemuž musíte naslouchat a přizpůsobit se švům jemné střihové skladby, a budete odměněni štědrou dávkou přirozených emocí. Osobně mě už dlouho žádný snímek takto důkladně „nevyždímal“. ()
Překvapení z náhodné návštěvy letošního KVIFF se neslo ve znamení života. Modrý kaftan se možná prezentuje primárně jako příběh o lásce a jistě se najdou mnozí, kteří jej budou hrdě nazývat kvalitním zástupcem filmů s LGBTQ+ tématikou, nicméně to o čem je tento francouzský snímek v arabském znění primárně je příběh života, k němuž fenomény jako láska, manželství, píle a podobné nesmysly jednoduše patří. Život staví film na pedestal před pouhou existencí současné materialistické společnosti, ať už jemně Youssefovým prohlášením, že celý život na sebe dře sám a o peníze nikdy primárně nešlo, ale především závěrem, kdy SPOILER se Halim vzdává drahého modrého kaftanu, na kterém dlouho dřel a mohl jej výhodně prodat, k zakrytí své zemřelé manželky, kterou sice miloval, ale která jej nikdy sexuálně neuspokojila. Nádherná oslava ruční práce a tradičního řemesla, dlouhé artové záběry, na které se ve správném rozpoložení krásně kouká, drsné ztvárnění Míniny nemoci, neokoukaní arabští herci, krásný jazyk a perfektní atmosféra marockého města. Není to snímek pro každý moment, člověk musí počítat s náročnější stopáží a pomalým tempem, nutno však říct, že se mu i sebemenší scéna odvděčí. ()
Touzani se na ploše dvou hodin daří trpělivě vykreslit složitá citová hnutí, jimiž jsou všechny postavy zmítány. Prostředí trochu připomíná chválenou Nit z přízraků, režisérce se však daří být svým postavám o něco blíže než Paul Thomas Anderson, díky čemuž je citlivá observace nenápadných gest a pohledů emočně silnější a netrpí odtažitostí. „Kaftan musí odolat zkoušce času,“ popisuje Halim vrchol svého krejčovského umění, zároveň však není pochyb o tom, že hovoří i o svazku s milovanou osobou. Oceňuje Minu za její drzost a průbojnost kombinované s chápavostí, ona si ho zase váží za oduševnělost i důsledné pohroužení do zapomínaného řemesla. O jejich lásce, přestože poněkud netradičního charakteru, nemůže být pochyb. Více zde. ()
Maryam Touzani je zástupce festivalového suckera, která vybrušuje na samou tresť ty svoje high concepty aktuálních trendů na poli právě festivalových filmů. Zatímco její čtyři roky starý Adam se věnoval problematice svobodných matek v arabském světě, Modrý kaftan to bere rovnou šmahem a přibaluje k zakázané queer romanci ještě tradiční dávku obligátní rakoviny. Tohle jsou také ty filmy, které zvládá psát umělá inteligence btw. Oproti svému předchůdci se však tentokrát může opřít skutečnou chemii mezi postavami, které již mají konečně více rozměrů (jakkoli je stále rozmělňují ve zdánlivě povinných festivalových klišé, tradičně korunovaných spontánním tancem) a hlavně velmi decentně a citlivě uchopenými postavami ústřední dvojice, čímž mám na mysli zejména koncentrovaný výkon Saleha Bakriho (který teda ale nějakou záhadou působí v druhé půli filmu zvláštně slizštěji než v první a dokonce jsem si vzpomněl i na lesklý knír Horsta Schimanskiho). Bohužel Touzani si ani tentokrát neodpouští potřebu natáčet 90% filmu v detailech, díky čemuž to působí, jakoby se celý film odehrával na patnácti čtverečních metrech a moc bych nedal za to, že celý ten obchod s látkami je jen předělaná pekárna z Adama. ()
Něžně zpracované téma. Zajímalo by mě, jestli ho někdo v Maroku uvidí… První film, ve kterém se manželský vztah dvou lidí nedegraduje na formální kus papíru a osobní neštěstí (byť v evropských a amerických filmech, kde je žena “diktátor” a muž homosexuál, se tak děje…). Překvapivá obhajoba manželství a (jako) uměleckého řemesla. ()
Reklama