Radúz and Mahulena
Réžia:
Petr WeiglKamera:
Jiří KadaňkaHudba:
Josef SukHrajú:
Magda Vášáryová, Jan Tříska, Jaroslava Adamová, Dana Medřická, Jiří Adamíra, Vladimír Ráž, Naďa Urbánková, Jaroslava Obermaierová, Vladimír Menšík (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Romantická pohádka o Radúzovi a Mahuleně našla svého mistra v dramatickém zpracování Julia Zeyera a hudbě Josefa Suka. Třiadvacetiletý Suk, niterně oddaný své budoucí ženě Otylce, vytvořil v tomto svém třináctém opusu dílo plné vroucí melodiky i dramatického napětí. Básník a prozaik Julius Zeyer se tu výrazně přiklonil k domácí mytické a pohádkové látce. Na počátku Zeyerovy hry o Radúzovi a Mahuleně stojí dvojí inspirace, prvním pramenem je okouzlení nespoutanou slovenskou přírodou s jejími dramatickými bájemi, druhou inspirací pak byla jeho dramatická ctižádost. Toužil vytvořit v české řeči takové dílo, které by získalo světový ohlas. Filmové pojetí režiséra a scenáristy Petra Weigla pak dotvořilo Radúze a Mahulenu v ojediněle působící celek. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (85)
...milenci v okovech nejkrásnějšího citu. Kletbu a zlé čáry strhne jen proud lektvaru silného, magická orchestrace, která nese se zpod klenby nebesky blízké, láva lásky, čiré, trpělivé, věčné. Velebím tu smyslnou baladičnost, cudně erotickou obraznost, charismatickou pochmurnost, to pokorné vnuknutí tónů pro jazyk, odevzdání se nadpozemskému přednesu hereckého božstva, tajnosnubné "vílí" poetice vábení bájného čarokraje... ()
Nejprve jsem četla stejnojmenné drama Julia Zeyera, pak teprve jsem viděla film. Musím říct, že se mi více líbila literární předloha. Film velice dobře navozuje atmosféru, má oslovující barevnost, hudbu i herecké výkony. Jaksi mi tam přebývaly některé erotické motivy (teď nemyslím mezi Radúzem a Mahulenou, tam je jiskření zcela na místě - to je ta ústřední láska silnější než nenávist i kletba). Navíc mi chyběla slovesná poetika -např. zosobněná pohádka, kterou jsem nedokázala tolik vnímat v obraze a ve filmu. Jak kniha, tak i film je spíše "pohádkou" pro dospělé, a to spíše lyrickou - dramatem lásky a nenávisti a jejich souboje. ()
Najskôr som myslel, že nedopozerám a nehodnotím, ale dopozeral som a musím hodnotiť. Z môjho pohľadu veľké umenie na rozmedzí básne, baletu a filmu. Zo všetkého niečo, ale asi najmenej z filmu, teda príbehu, ktorý by sa dal pozerať. No a recitujúci herci mi okrem naprudko odhalených ňadier veľkú radosť neurobili. ()
Film, který si dovede podmanit výrazným výtvarným zpracováním, silně stylizovanými hereckými výkony, zajímavou hudbou a především silnou Zeyerovou předlohou, kterou dle mého Weigl přetavil do média 20. století velmi "lumírovsky" – tedy s citem pro lyricko-epické kulisové drama se značnou dávkou patosu a velkých gest. Vznikl tak dosti pozoruhodný film, který možná trochu odpuzuje určitou zkostnatělostí a mechaničností zpracování, přesto má ale velmi zvláštní a řekl bych podmanivou atmosféru. Jinými slovy nemusím ho vidět znovu, ale něco jsem si z něj v duši ponechal. Přinejmenším překrásnou Magdu Vášáryovou, která mě vždy dovede rozněžnit... Ach ty ženy, to je kouzlo :o) ()
Nádherné filmové zpracování Jiřího Weigla. To vše podtrženo Janem Třískou a Magdou Vašáryovou, Jaroslava Adamová to byla třešnička na dortu. Krásná výprava a impresionistické vyprávění celého příběhu. Po všech stránkách velice vydařené dílo, které se řadí ke zlatému fondu Československé kinematografie. ()
Galéria (11)
Zaujímavosti (4)
- Hrad, kde žila Mahulena (Magda Vášáryová), je ve skutečnosti Spišský hrad na Slovensku. Radúzův (Jan Tříska) domov jsou exteriéry hradů Rabí a Kost v České republice. Dále se natáčelo v zámeckých parcích v Sychrově a ve Valeči. (blazekhonza)
- Film byl dokončen 15. prosince 1969, ale zveřejněn až 14. května 1971. Důvodem byla skutečnost, že počátkem roku 1970 chystalo Národní divadlo slavnostní premiéru Zeyerovy hry u příležitosti 25. výročí osvobození ČSR a podle článku z Rámcové dohody mezi Českou televizí a ministerstvem kultury ČSR si vyžádalo odložení premiéry filmu. Inscenace měla derniéru 11. května 1971. (Zdroj: Archiv ND, složka Radúz a Mahulena 1970) (minielisa)
- Některé scény filmu jsou citacemi obrazů s námětem „Černého jezera“ od malíře Jana Preislera. (Gooffy)
Reklama