Lea má 7 životů

Tak tohle vůbec není špatné, seriál upoutal mou pozornost i přes počáteční skepticizmus. Líbí se mi jak je zde originálně pojaté, jak vlastně hlavní hrdinka cestuje do minulosti a každý den je v těle někoho jiného. To, jak přesně se to děje však vysvětleno není a zřejmě je to pro děj irelevantní. Řekněme, že náramek na ruce nalezené mrtvoly fungoval jako jakési přenašedlo, dokonce tam tahle myšlenka někde zazněla. Samotné ovlivňování budoucnosti a né uplně šťastné vytváření dalších alternativních vesmírů rozhodně není žádná novinka, pro milovníky sci-fi obzvlášť. Občas mi překáželo neuvážené a nekontrolované chováni Lei, když například vykřikovala u soudu, po rodičích nebo konfrontovala policistku na pohřbu, stejně tak jako kamarádka stála za nic. Musím přiznat, že mě uchvátily lokace a celkový vizuál, působí dobrým dojmem. Zároveň oceňuji jak je vizuálně jemně rozlišený rok 91 a 21, áno je tam pochopitelně rozdíl 30 let, ale žádná divočina, přirozené, samozřejmě WHS, walkman, a bez mobilních telefonů samozřejmost, ale žádné super retro. Seriál jsem shlédla za dva večery a atmosféru se mi podařilo nasát, takže to asi tak špatné nebylo. (30.04.2022)

Po tom, co teenagerka Léa najde u řeky tělo (kostru) mladého muže, sedm následujících nocí se přesouvá časem o třicet let zpět, vždy v těle někoho z dávných blízkých mrtvého muže a snaží se dopátrat, co se tehdy stalo... Seriál pro jinou věkovou skupinu, než do které patřím, ale přesto má něco do sebe. Zajímavá zápletka s cestováním v čase, dobrá atmosféra (hlavně těch devadesátek), hezké exteriéry. Přes určitou naivitu, občasné hloupé dialogy a tu a tam skřípající logiku mne seriál nezklamal. Docela mne to bavilo. 60 %. (09.10.2023)

Coby nováček na Netflixu a člověk touto platformou nepolíbený, netuším, co vše na něm jde najít a co vše stojí za to. Tento seriál jsem objevila náhodou v nějakých žebříčcích, zaujala mne anotace a zdejší hodnocení rozhodlo ho zkusit. První epizoda mne absolutně nadchla, i tím, jak končí, takže jsem hned musela pustit druhou. Po jejím skončení jsem měla silné nutkání dokoukat i zbytek dílů, dlouho se mi nestalo, že by mne nějaký seriál takhle zaháčkoval, abych na něj pořád myslela a v myšlenkách se k němu vracela. Roli jistě hraje i to, že jsem se dívala ve francouzském originále s titulky, což seriálu dalo zcela jiný nádech. Vydržela jsem do druhého dne, kdy jsme si s manželem pustili třetí díl, a pak už sama do noci sjela všechny zbývající epizody najednou. Několik posledních dílů už mne tolik nebavilo, přišlo mi, že víc než na záchranu Ismaela se Lea zaměřuje na svoje domněnky a vůbec mne hrdinka hrozně štvala tím, že si na základě každé jednotlivé "návštěvy" vytvořila nějakou teorii, aniž by podnikla pořádný průzkum toho, co se stalo. (Po prvním díle jsem čekala, že třeba navštíví Ismova bratra.) Lea naopak jako typická puberťačka vynášela unáhlené soudy a neustále měnila názory. Když pak přišla poslední epizoda, neustále jsem se třepala, kdy k tomu už dojde a kdo bude střílet. Scénáristé si s divákem hezky pohrávali a neustále měnili indicie, a když se pak u Ismy na břehu objevila světla baterek, málem se mi zastavilo srdce, protože tohle jsem vůbec nečekala. U dalších scén mě bolelo břicho a prosila jsem, aby to nedopadlo tak, jak jsem se bála, že to dopadne. Ismaela jsem si i já sama zamilovala a doufala, že z celé situace, jak ji seriál nastínil, bude cesta nějaká ven. I když jsem si to moc přála, nenapadlo mne ale, jaká by ta cesta měla být a jak by mohl někdy potkal Leu. (S tím, jak postupně na povrch vyplývala tajemství jejích rodičů, i mně došlo až za minutu dvanáct, že pokud Ismaela zachrání, ztratí samu sebe.) Úvodní věty seriálu v závěrečném díle dostaly úplně jiný rozměr a úplný konec? Ten mne naprosto dostal. (24.05.2022)

Snad poprvé bych při hodnocení využila 3,5 hvězdičky, jsem nerozhodná. Co mě naprosto zaujalo a nadchlo u tohoto miniseriálu jsou lokace a vizuál. Přechody mezi rokem 1990 a 2020 byly fakt peckově věrohodný, a to v rovině lokací, ale hlavně v rovině oblečení a módy. Řekla bych, že oddělení kostýmů udělalo sakra dobrou práci, a přestože je dnes móda z konce minulého století trendy a vidíme ji skoro všude rozdíly tam byly a byly tak akorát viditelný. Já tuhle dobu v seriálech můžu a tady se to fakt povedlo. Dalším plusem bylo pojetí cestování do minulosti, kdy Lea neobývala v minulosti jen jedno tělo, ale každý den pobývala v těle někoho jiného, což krásně vedlo k pochopení všech postav. Mínusem bylo, že mi všechny postavy z minulosti přišly nesympatický, kromě dne, kdy v nich byla Lea. Chápu, že se herci snažili hrát tak, aby to vypadlo, že nejsou sami sebou a jejich tělo obývá sedmnáctiletá holka z budoucnosti, ale v důsledku toho byl zbytek jejich herectví (ve dny kdy Lea neokupovala jejich tělo, chápeme se) takovej nemastnej neslanej. Taky bych ubrala na stopáži, a to hlavně z částí v přítomnosti, který byly oproti minulosti nezajímavý. Lea byla občas hysterická, ale budiž odpuštěno, mezičasová láska dělá svoje. Overall, fajnovej seriál se skvělým vizuálem a docela zajímavou zápletkou vraždy v minulosti obohaceno o romantiku napříč časem, kdy Lea využila příležitost k intimnostem v téměř každé postavě snad krom svého táty. (06.06.2022)

Lea má sedm životů není vůbec špatný počin. Je to tak trochu jiné krimi, šmrncnuté vztahy, láskou a hlavně cestováním v čase. Neřekla bych, že je průhledné a lehce předvídatelné, umí překvapit. Vizuálno je příjemný. Můj problém byl zejména v tom, že mi jednotlivé postavy moc nepřirostly k srdci a většinou mi nebyly ani sympatické. A taky jsem tam moc nevěřila té lásce. Věřím, že bych si to užila víc, kdybych si koukáním jen oživila postavy, o kterých jsem předtím četla v knize. (09.07.2022)