Vanilkové nebo

Nevím, jestli je to tím, že jsem neviděl originál anebo je to mou slabostí pro Cameron, Penélope a Toma. Nicméně tenhle film mi přišel více než geniální. Zpočátku to vše vypadá jasně, ale pak se to hromadí, scéna za scénou, otázka za otázkou a já si nejednou v hlavě pokládal otázku "Co je sen a co realita?" Ale co je nejdůležitější, ani na chvíli jsem se nemohl odtrhnout od obrazovky a prožíval jsem to společně s nimi. Je neskutečné, jak se mou Vanilkové nebe zamávalo. Tohle se mi stalo naposledy… už si ani nepamatuju kdy. Nevidím žádné negativa a naopak nemůžu než vynachválit tento snímek. Dvě věci jsou už teď jasné. 1: Určitě si v co nejkratší době seženu originál. 2: Pokud i při druhém zhlédnutí budu mít stejný pocit, jako teď, jde Vanilkové nebe do mé filmové TOPky! Už teď tam má více jak z poloviny nakročeno. (12.07.2010)

Hezky udělané. Skvěle zahrané.Velmi komplikované, ale pro někoho to bude až moc....Pořádně jsem to pobral až po druhém shlédnutí. Spíše jsem tedy kapku dával pozor na detaily. Myšlenka je zajímavá a myslím si, že něco takového by se časem mohlo udělat, jen nevím kam dali tolik těl, protože nebude moc lidí kterým tento svét bude vyhovovat. Cameron Crowe skvěle zvládnul režii tohoto trochu náročněšího snímku. (17.06.2004)

Videl som Abre los ojos a bol som nemiestne zvedavý, čo z takého dobrého filmu dokážu urobiť Američania. Nemusím ani dodávať, že som bol za svoju zvedavosť prísne potrestaný vyše dvojhodinovou nudou prerušovanou úžasom nad "hereckým" výkonom Toma Cruisa a "výkonom" scenáristu, ktorý si zabudol po sebe prečítať napísané. Už dávnejšie som napísal o svojom odmietavom prístupe k remakom. A táto vanilková zbytočnosť je remakeom typu: Ctrl+C Ctrl+V. Jedna hviezdička je za hudbu, druhá za niekoľko usnutí, pri ktorých som nemal pochybnosti, či ide o sen, či realitu. (18.01.2012)

Není to špatný film, na běžnou hollywoodskou produkci přinejmenším zajímavý, ale v porovnání s původním španělským Abre los ojos toho nabízí mnohem méně. Příběh mi připadal jednoznačnější, jasnější a méně podněcující myšlení. Možná právě proto, že jsem věděl, co mě čeká. Mnohé scény, nejenom ty s Penélope, připomínají doslovné citace Otevři oči, ale režii se mi zdála těžkopádnější. Croweovi chybí Amenábarova lehkost. Když doslovně nekopíruje, zahrnuje nás tunami vysvětlujících dialogů. Vše dosáhne obludných proporcí ve finální několikaminutové (!) jízdě výtahem (kdyby třeba jezdili nahoru a dolů, ale oni jedou pořád nahoru). Celkové pojetí filmu a postav se však liší. Vanilkové nebe má na mnoha místech blízko ke komedii. Tom snení takový hajzl jako Cézar, jehož hajzlovství bylo podle mě pro film klíčové. Sofie Penélope Cruz tady je spíše roztomilým diblíkem se španělským přízvukem, nikoliv plnohodnotnou tragickou postavou (dokonce se neživí jako mim(ka), nýbrž jako „obyčejná“ tanečnice). Kámoš hlavního hrdiny byl redukován na přihrávače vtípků. Postavy prostě postrádají svou výjimečnost, jsou příliš hollywoodské, příliš průhledné. Největším kladem Vanilkového nebe je parádní soundtrack (REM, Bob Dylan, Chemical Brothers…), ale stejně zamrzí, když je největším kladem tak slibného námětu soundtrack. Jak bych to vnímal, kdybych filmy viděl v opačném pořadí, nedokážu posoudit. 65% Zajímavé komentáře: zputnik, Rex Mundi, Anglie, PALINO, LuckyStar (05.03.2008)

Ze začátku to vypadá jako vcelku normální film, ale pak se to celý zamotá a film se začne odehrávat mezi realitou a snem, režisér Crowe asi chtěl aby se do toho divák co nejvíc zamotal což se docela povedlo a nakonec chtěl udělat šokující závěr ve kterým se všechno vysvětlí, a to se povedlo, ale nebyl rozhodně tak šokující jak zřejmě Crowe chtěl.Co se týče hereckýho zastoupení, tak hlavní postavu Davida Aamese zahrál Tom Cruise výborně, svým výkonem film ještě o kousek pozvedl, ale rozhodně se jsem ho už viděl v lepší formě. (28.10.2005)