Vanilkové nebo

Crowe diváka až moc mate překombinovaným příběhem, aby ho na konci naopak způsobně povodil za ručičku. Ale stejně mi jakýmsi záhadným způsobem tenhle sympatický pokus o "lynchovinu" kápl do noty. Nápaditou režií, skvělým soundtrackem a překvapivě také Tomem "Přehrávám jako prase" Cruisem, který se zde vzdal svých obvyklých hereckých manýr a potvrdil, že v Croweových filmech hraje jako o život (Jerry Maquire). Příjemně strávené dvě hodinky..... (21.06.2005)

Přiznávám se, že už dlouho jsem u nějakého prvoligového hollywoodského fimu tolik netrpěl. Neskutečně natahovaná rozplizlost, která po stopadesátéosmé variuje omšelé tápání mezi realitou a snem a šíleně nudí. Cruiseova postava mě ani trochu nezajímala, protože Crowe jí nedokázal zajímavěji vykreslit a udělat z ní víc než plochého zmatence, navíc nepříliš dobře zahraného. Výsledné tři hvězdičky jsou hodně na těsno - a dávám je překvapivě hlavně kvůli tolik vysmívanému závěru, který podle mého dává filmu onen hlubší rozměr a osvětluje zmatenost některých scén (ovšem odhaluje i jejich prvoplánovou zběsilost). Crowe si prostě vybral dovolenou... (13.06.2004)

Hezky udělané. Skvěle zahrané.Velmi komplikované, ale pro někoho to bude až moc....Pořádně jsem to pobral až po druhém shlédnutí. Spíše jsem tedy kapku dával pozor na detaily. Myšlenka je zajímavá a myslím si, že něco takového by se časem mohlo udělat, jen nevím kam dali tolik těl, protože nebude moc lidí kterým tento svét bude vyhovovat. Cameron Crowe skvěle zvládnul režii tohoto trochu náročněšího snímku. (17.06.2004)

Další z řady filmů typu "hádej, co je realita". Bohužel po velmi povedené "první části" (dokonce ani Tom Cruise mi nevadil), přichází posledních 15 minut a v těch je největší problém. Většina filmů na vás "vybalí" pointu a skončí, abyste při cestě z kina měli o čem přemýšlet, ve Vanilla Sky se ovšem v tom konci / té pointě rýpají zbytečně dlouho místo toho, aby to utli. Takhle jsem odcházel z kina a neměl jsem o čem přemýšlet:) (19.06.2002)

Není to špatný film, na běžnou hollywoodskou produkci přinejmenším zajímavý, ale v porovnání s původním španělským Abre los ojos toho nabízí mnohem méně. Příběh mi připadal jednoznačnější, jasnější a méně podněcující myšlení. Možná právě proto, že jsem věděl, co mě čeká. Mnohé scény, nejenom ty s Penélope, připomínají doslovné citace Otevři oči, ale režii se mi zdála těžkopádnější. Croweovi chybí Amenábarova lehkost. Když doslovně nekopíruje, zahrnuje nás tunami vysvětlujících dialogů. Vše dosáhne obludných proporcí ve finální několikaminutové (!) jízdě výtahem (kdyby třeba jezdili nahoru a dolů, ale oni jedou pořád nahoru). Celkové pojetí filmu a postav se však liší. Vanilkové nebe má na mnoha místech blízko ke komedii. Tom snení takový hajzl jako Cézar, jehož hajzlovství bylo podle mě pro film klíčové. Sofie Penélope Cruz tady je spíše roztomilým diblíkem se španělským přízvukem, nikoliv plnohodnotnou tragickou postavou (dokonce se neživí jako mim(ka), nýbrž jako „obyčejná“ tanečnice). Kámoš hlavního hrdiny byl redukován na přihrávače vtípků. Postavy prostě postrádají svou výjimečnost, jsou příliš hollywoodské, příliš průhledné. Největším kladem Vanilkového nebe je parádní soundtrack (REM, Bob Dylan, Chemical Brothers…), ale stejně zamrzí, když je největším kladem tak slibného námětu soundtrack. Jak bych to vnímal, kdybych filmy viděl v opačném pořadí, nedokážu posoudit. 65% Zajímavé komentáře: zputnik, Rex Mundi, Anglie, PALINO, LuckyStar (05.03.2008)