Vanilkové nebo

Zajímavé dílko. Prvních zhruba devadesát minut se v podstatě neděje nic mimořádného. Začnete poznávat Tomovu postavu, jeho život, jeho holkou do postele, Cameron Diaz, navštívíte jednu party, na které se na okamžik mihne i Steven Spielberg a Tom i Vy se zde seznámíte s Penelope Cruz. Zcela nevázaný a nenáročný děj, hodný příjemného úvodu nějaké odlehčené romantiky. Poté se v několika okamžicích přehoupne do ukázkového dramatu. Zbytek filmu již pokračuje v naprosto chaotických a velmi působivě zpracovaných rovinách, v níž se prolínají sny a realita tak zpřeházeně, že jsem byla totálně ztracena a přestávala jsem stíhat a poznávat, jaká linie právě probíhá. Celková pointa je velmi zajímavá a nečekaná, ale jakoby zcela plynně naváže na předchozí děj, takže jsem jí nebyla jakkoli šokována. Skvěle navybíraný soundtrack dává Vanilkovému nebi ten správný "snový" nádech. (30.04.2011)

Snímek má určitě atmosféru, kterou však tvoří hlavně výborná hudba (jak instrumentální, tak vokální), zajímavá kamera a střih. Co je však zásadně na překážku jsou herecké výkony ústřední trojky (Cruise, Cruzová, Diazová), kterou jen chatrně podporují civilní projevy Jasona Lee a Kurta Russela. Bohužel mi celý děj přijde jako vysokorozpočtová bezpředmětná hříčka, která je mimo jiné celkem lehce odhadnutelná. Opravdu mě nezaujala rádoby přeměna bohatého floutka, jeho sebeuvědomění a probuzení do pravé reality (neboť Cruisovi tohle v tomhle dílku opravdu nezbaštím). Je to prostě a jednoduše biják pro lidi, co dost pomalu chápou a proto se jim na konci musí deset minut vysvětlovat, jak se všechno má, pro fanoušky a fanynky Toma Cruise, kterému to sluší, i když je zohavený, a pro lidi, kteří mají rádi celkem non-komforní hudbu (Radiohead, Bjork, Sigur Rós) - ke kterým se bohužel řadím i já. A právě proto mám špatný pocit z toho, že mí oblíbení interpreti byli zneužiti do filmu takového podprůměrného kalibru. Takže jednodušeji Cameron Crowe mě zklamal na plné čáře, ještě, že pouští aspoň své oblíbené písně. (12.04.2004)

Další z řady filmů typu "hádej, co je realita". Bohužel po velmi povedené "první části" (dokonce ani Tom Cruise mi nevadil), přichází posledních 15 minut a v těch je největší problém. Většina filmů na vás "vybalí" pointu a skončí, abyste při cestě z kina měli o čem přemýšlet, ve Vanilla Sky se ovšem v tom konci / té pointě rýpají zbytečně dlouho místo toho, aby to utli. Takhle jsem odcházel z kina a neměl jsem o čem přemýšlet:) (19.06.2002)

Vanilkové nebe je dobrý jenom pro lidi, kteří nikdy neslyšeli o Otevři oči, aneb konzouš opět zaplesá. Už jsem to myslím někdy a dvakrát říkal, že? Nemám rád remaky. Nemám a nemám a nemám. Dva filmy, jedna pointa, podobné vtípky, podobný vypravěčský způsob. Tím víc nemám rád remaky filmů, kde se jedná o pointu především, protože nic jiného Vanilkové nebe nedrží nad vodou. Přehnaně přeplácaná hudba (vlastně spíš jen písničky různých známých skupin, dle mě nepříliš dobré) vyřvávající ve velikášském orgazmu a nepříliš přesvědčiví herci (pouze známí a drazí, to je všechno). Hloupé manýry amerikánských filmů (ta trapná sexuální realita Spolykala jsem tvý semeno, to přece něco znamená...? Vyšukala jsem ti mozek z hlavy...). Víc peněz a jasnější (čti většímu konzoušskýmu publiku přístupnější, vysvětlenější, neotevřený, absolutně polopatě vysvětlený) závěr, kde v Otevři oči si ho člověk mohl vysvětlit nejedním způsobem. Nebyl to jen konec snu, ale i možné pokračování. Herci ve Vanilla Sky přehrávají a to včetně Penelope Cruz, která si svou Sofii zahrála i v Otevři oči o čtyři roky dřív. A i když jsou to jen čtyři roky, její kreace v OO se naprosto nedá srovnat se zdejším patvarem, spíš jen karikaturou sebe sama. Eduardo Noriega jako hlavní smutný i krutý hrdina na celé čáře poráží nejpřeplácenějšího orgána Hollywoodu Toma Cruise. Otevři oči se může pochlubit příjemnou hudbou, třeskutě ryčnou atmosférou obav a nejistoty, neokoukanými a kvalitními herci (stará škola v čele s Gérardem Barray), kterým prostě americké protějšky nesahají ani po prach na podrážkách. Zatímco Cameron Diaz hraje skutečně jenom "šuknu", jak jí tu hezky nadávají, Najwa Nimri je bláznivě a hluboce zamilovaná zničená holka, která ten sex nabízí, protože neví jak jinak si toho chlapa udržet. Nehledě už na to, že Crowe jako režisér naprosto zklamal. Okopírovat úplně celý scénář (s několika malými doameričtěními jako že otec napsal knihu "Jak si udržet království atp.), dokonce i některé záběry doslova do detailu, to je možné možná u neznámého snímku, neříkám etické, ale rozhodně hloupé. Dokonce i dialogy jsou téměř stejné, kromě občasných rozdílů způsobených překladem nebo větší sexuální (až skoro vulgární) otevřeností. Jen se ukazuje, kdo je lepší režisér a vyhrává Amenábar. A protože se jedná o dva téměř totožné snímky, je i komentář téměř totožný k oběma. (13.08.2007)

Sny, štěstí, podvědomí, láska a díl Back to reality z Red Dwarf.. Croweův romantický mind fuck mi hodně svou strukturou rozštěpu osobnosti a sněním plnícím nenaplněné touhy připomenul Lost Highway, ale jsou tu dva podstatné rozdíly. Za a) na konci Vanilkového nebe je vše vysvětleno a za b) ač se v Lynchově filmu na bod a) vůbec nedostane, fungují jeho obrázky sami o sobě o dost silněji. Slovní spojení "americký remake" je tu pro některé stejným dráždidlem jako slovo "Macbeth" pro britské divadelní herce, ale velmi dobrý výběr hudby k daným scénám (lahůdkové Solsbury Hill od P.Gabriela) a těžko popsatelný zasněný feeling dělají z Vanilla Sky alespoň pro mě nadprůměrnou záležitost. Až tak, že jsem dokonce skousl i minimálně přehrávajícího Tomíka v masce Jasona Vorheese bez větracích otvorů a to se mi u něj podařilo už jen v Eyes Wide Shut. Že by to bylo tou škraboškou..? (19.01.2010)