Réžia:
Jerzy SkolimowskiKamera:
Michał DymekHudba:
Pawel MykietynHrajú:
Sandra Drzymalska, Mateusz Kościukiewicz, Lorenzo Zurzolo, Isabelle Huppert, Tomasz Organek, Lolita Chammah, Agata Sasinowska, Anna Rokita (viac)Obsahy(1)
Eo zobrazuje život obyčejného osla, který začíná v polském cirkuse a končí na italských jatkách. Zvíře putuje z ruky do ruky a na své cestě potkává dobré i zlé lidi. Příběh je filmovou alegorií o osudu prosťáčka osla ve stále složitějším moderním světě. (mac000)
Videá (3)
Recenzie (18)
Čtyřiaosmdesátiletý režisér natočil za dva roky a s celkem šesti osly v titulní roli film, kterým nadělil kritikům široký prostor k úvahám nad jeho formálními překvápky, metavýznamy a symboly i nad tím, zda je dílo předělávkou Bressonova "A co dále, Baltazare", nebo jen poctou témuž. Přečetl jsem si pár pochvalných recenzí a divil se, co se v nich vlastně chválí. Obsah, tedy to, co z něho stojí za pochvalu, Skolimowski přejal od Bressona. Co je na "ÍÁ" nové, je jeho forma, zcela odlišná od té "Baltazarovy" - dalo by se říci protikladná, jelikož křiklavě efektní. Po většinu času se nedíváme očima Skolimowského Ijáčka, jak se leckde dočteme, nýbrž očima kameramana pověřeného útočit na diváka esteticky vybroušenými, někdy výstředními obrazy. Obdobný nátlak vytváří zvuková složka filmu, v níž vyniká okázalá hudební kulisa (právě ona paradoxně zastupuje zvířecí rovinu, zatímco lidem, jak to vyjádřil jeden z recenzentů, jsou vyhrazeny jen ošklivé zvuky jejich řeči). Na mě "ÍÁ" udělal dojem rozporuplného díla, v němž se téma pošetilosti lidí a nevinnosti zvířat předkládá bez katarze, zato s nepřiměřenou pompou a bengálem. ()
Charakter človeka sa prejaví na jeho správaní k slabšiemu, ktorý je od neho celkom závislý, charakter ľudstva sa prejavuje na jeho správaní k zvieratám, ktoré sú od neho celkom závislé. Tento film to na príbehu oslíka podal síce priamočiaro, ale s celkom zbytočnými kultúrnymi vložkami, ktoré pravdepodobne slúžia len na zvýšenie atraktivity. Chýba už len striptíz pastierky. ()
Narodeninová prskavka, postihnuté deti, žiarlivé pohľady na krásneho plnokrvníka, zastrelený vlk, Alpy, bitúnok... Tak presne to boli scény, za ktoré by sa toho Oskara každopádne oplatilo dať. Pomedzi to ale nepríjemné psychedelické predelové obrazy plné techniky a jedovatých farieb a svetiel. Scéna z talianskej aristokratickej domácnosti dosť od veci. Existenciálne sa ma to dotklo, nie že nie. Lenže ľudia majú ešte smutnejší osud ako tento oslík, v prvom rade preto, lebo si ho plne uvedomujú. ()
Že lidé jsou dnes a denně krutí na sebe navzájem i na své zvířecí společníky, víme. Nejde o vůbec nic nového pod sluncem, tak jsem rád, že Jerzy Skolimowski byl alespoň uvědomělý a nenatahoval svůj film zbytečně na víc než hodinu a půl. Kdyby tak jiní tvůrci festivalových filmů měli stejnou dávku soudnosti... [KVIFF 2022] ()
Nepopieram, že toto putovanie oslíka pôsobí rozhodne originálne - ale to je bohužiaľ len jedna z mála predností celého filmu. Aj keď musím uznať, že tá alegória moderného sveta vykresleného v rôznych častiach putovania malo niečo do seba. Ale ako celok ma to akosi nechytilo, a vzhľadom na nominácie na prestížne ceny som očakával niečo lepšie. Nuž, ale aspoň na tie 2* to bolo. Oslík, nech odpočíva v pokoji... IÁ! ()
Galéria (22)
Fotka © ARP Sélection
Reklama