Blízko

Emocionální, křehké, zranitelné, stejně jako je onen věku opouštění dětství a prvních lásek. Dokud je všichni brali jako dva nerozlučné kamarády, byli šťastni. S prvními dotazy přišly první pochybnosti a snaha skrývat city. Pochybnosti, útěk, zranění. Druhá polovina výborně ilustruje, jak Léo utíká před sebou a urputně v sobě dusí žal a pochyby. Bolestná poezie v letním zářivých barvách. (15.02.2023)

Mal som tento film nahraný vyše dvoch týždňov a stále som sa nemal k tomu, aby som si ho pozrel. Podvedomie zafungovalo bezchybne. Svoju úlohu nezohralo iba to, že som cca o 70 rokov starší ako hrdinovia filmu, že tempo filmu bolo pomalé, ale najmä to, že už sa mi nedarí vidieť film, v ktorom by neboli zastúpené marginalizované menšiny a ich problémy. Nie som proti tomu, aby sa takéto filmy nakrúcali. Iba nikto nemôže odo mňa chcieť, aby som pri ich sledovaní ujúkal nadšením. (02.02.2024)

Najlepší film tohtoročných Varov. Fenomenálny scenár, nádherná kamera plná úžasných close-upov i kamerových jázd a absolútne famózna ústredná dvojica Gustav De Waele a Eden Dambrine. Druhý menovaný predviedol herecký koncert a u mňa zatiaľ výkon roku. Lukas Dhont ma svojim režijným umom absolútne rozdrvil a stvoril masterpiece. (KVIFF 2022) (11.07.2022)

Film o priateľstve, zrade, posmechu, ktorý ani nemusel byť homo. Vlastne musel, inak by neboli ceny a od queer režiséra, ktorý si na vyrábanie obetí zo sexuálnych menšín stavia kariéru sa iné očakávať nedalo. Čistá tlačenka na slzy, účelovka z cieľom privodiť jasanie davu, ktoré bude lízať režisérovi nohy: akú veľkú pravdu si natočil! Podarilo sa mu to a tým pádom Dhont vyhral. Minule uspel s filmom o odrezaní si vtáka, tentokrát bol jemnejší, tak aspoň za to vďaka. (11.01.2023)

Už dlouho jsem neviděl něco, co by se tak vyloženě páslo na cizím neštěstí. Dětská sebevražda ve velkých uslzených očích mezi květinovým polem plným krásných, chápavých lidí, kterým v pozadí hrají dojemné smyčce. Vzhledem k tomu, nakolik se tu rezignuje na to, aby se vybudovaly charaktery postav nad rámec svých rodinných a přátelských vztahů, není zase tak těžké spadnout do otráveného cynismu a pak to teprve začíná být legrace. Začnete si totiž uvědomovat, že polovinu filmu se jenom chodí či jezdí mezi čtyřmi body a hlavně, jak se tam pořád brečí. Brečí se tu k snídani, brečí se tu k obědu i k večeři. Brečí se tiše, vzlykavě i vztekle. Brečí se nahoru, dolů, doleva, doprava, v noci, ve dne, brečí se v sedě, leže... (10.01.2023)