Dlouhé loučení

Dlouhé loučení je celkem fajn kriminálka, ale - jak to tak bývá - knižní předloha je nesrovnatelně lepší. Labutí píseň Raymonda Chandlera, Loučení s Lennoxem, je knihou, která rozehrává hned několik zajímavých témat - samotu, přátelství, mužské stárnutí, pokřivenou společnost - a přitom je zabaluje do atraktivního prostředí Los Angeles (pro které mám zvláštní slabost). Drobní skoro až směšní gangsteři, zkorumpovaní poldové, luxusní domy na plážích a spousta whisky a cigaret.. Bohužel ale v tomto filmu zůstalo jen to pozlátko, to atraktivní prostředí, a z hlubších (především sociálně-kritických myšlenek) pak už jen velmi málo. Vzhledem k tomu, že Phil Marlowe je málomluvný samotář, je jasné, že většina myšlenek v knize jsou jeho vnitřní monology. A o ty se tvůrci filmové verze úplně připravili. Možná by byl namístě voiceover, ale Altman asi věděl, proč ho nepoužil... Zkrátka a dobře - literární verze je jedním z nejlepších kriminalistických románů 20. století, kdežto filmové zpracování jen jakýsi lepší díl Columba. Nevadí mi, že se oproti knize ubralo postav a některých motivů, ani že byla změněna pointa (byť člověka napadne - když to chtěl scénárista udělat razantně jinak, proč vůbec sáhl po této předloze?). Dokonce mi ani zas tak nevadí, že všechny postavy jsem si představoval úplně jinak. Ale co mi vadí je to, že místo aby se řešilo třeba pozadí zajímavého vztahu Lennox - Marlowe, tak se čtvrt hodiny řeší, jestli Phil sežene žrádlo pro kočku.. (17.11.2014)

Flegmatická Chandlerovka jejíž záměrnou nedramatičnost může někdo vnímat jako mínus, ale pro mě byl požitek sledovat přesného Elliota Goulda, který se spíše nechává vláčet okolnostmi, než aby docházel k velkým odhalením. Zajímavé postavy, výborné dialogy, mírný nadhled, Altmanova oblíbená a dobře použitá transfokace, perfektní závěr. Tenhle "líný" film ve mně zanechal moc dobrý pocit. Musíte mít ovšem slabost pro noir. Altman si s tímhle žánrem pěkně hraje a deformuje některé jeho atributy ( podobně jako westernové atributy v McCabe a paní Millerová ) -- P.S.: V USA je tenhle film evidentně velká klasika - na Rottentomatoes od kritiků 94%, od uživatelů 100%, IMDB 7.5. Já se k němu dostal přes seznam Quentinových oblíbených filmů, tam také figuruje... (25.08.2006)

Hráč,M.A.S.H.,a Dlouhé loučení-svatá trojice Altmanova podivuhodně precizního filmového světa.- Nic proti Gouldovu herectví,ale já mám v hlavě Marlowa jinak (snad jen Bogart se tomu trošku přiblížil v Hlubokém spánku,holt to tak Altman chtěl a ikonu Noiru si vytvořil po svém,no proč ne),jedině až na Gouldovo hláškování,který je nádherně přirozený a tak jak to má být- jen jakoby mimochodem....--Zasazení do let sedmdesátých vůbec nebyl špatný nápad,-atmosféra vynikající,pro mě osobně srovnatelné s Čínskou čtvrtí. Byť tady na csfd neuvěřitelně podhodnocený ,tak jako spousta jiných vynikajících filmů bez přívlastku Kasurvoucí mediálně profláklé dílko. (30.04.2009)

Něco jako pohlavní styk s trpaslicí - podivné a bizarní, ale fajn. "Long Goodbye" je dokonalým spojením chandlerovských noirovek s atmosférou 70. let - nevrlý, prochlastaný hrdina bydlí v sousedství tlupy rozverných hipísaček, které rády cvičí jógu s prsy hore. Místy jsem se trochu nudil, konec byl zbytečně zkrácený, ale přesto - Altman opět dokázal, že umí. (18.12.2012)

Jedinečný film a dosť možno najlepší Altman. Long Goodbye je kaleidoskopickým obrazom rozorvaných 70tok a rovnako aj nadčasovým obrazom rozpadajúceho sa sveta, podvoľujúceho sa absurdite a absencii akéhokoľvek poriadku. K tomu si ešte prirátajte kameru ako na dojazde, ktorá len tak mimochodom pálkuje absurdné obrazy a vizuálne metafory len taký fukot. Altman pritom vo všetkej výstrednosti pôsobí stále veľmi civilne. Long Goodbye je síce adaptácia chandlerovky, ale vďaka Altmanovej autorskej solitérnosti pôsobí viac ako spojnica medzi poetikami Brueghela, Houellebecqua a P.T. Andersona. Senzitívne, ironické a prenikavé kino. (25.02.2023)