Tvorca

Dnes tolik propíraná tak zvaná umělá inteligence je prozatím jen zasraný marketingový konstrukt. Ve své podstatě jde o pouhou umělou demenci (dále jen příznačně „UD“), která umí akorát tak díky vývoji čipů a datových úložišť rychleji vyhledávat v obrovském množství dat, a případně je strojově spojovat, nicméně jinak zatím dělá ze spotřebitelů totální čuráky, protože nyní každý de fuckto klamač začal po cílené mediální masírce nazývat „umělou inteligencí“ kdejaký svůj dříve prachsprostý algoritmus, aby se to blahoslaveným lépe a dráž prodávalo. Čili vesměs dnes posloucháme výhradně píár vychcaná varování před rychlým vyhledáváním dat, a nějaké to strojové samostatné flexibilní myšlení, neuronová analýza či nedejsatan intelektuální vývoj stále trčí pouze někde v Asimovových knihách ze šedesátých let. Ovšem retardéři to žerou i s asemblerovými navijáky. Rovněž dle notoricky známého uspávače hadů, filosofa mýdlových bublin a bezradného pseudoscénáristy Edouše tomu zjevně nebude jinak ani za nějakých třicet let, neboť i jeho futuristický mozkostroj je řádný UD. ÚDajně výpočetně dokonalá androgynní ťamanská holčička s průvanem mezi ušima byla sice stvořena nejvyšším a nejchytřejším digibohem a umí na dálku vypnout kdejaký vysavač, avšak nemá ani šajnu, kdy by to tak asi bylo vhodné udělat. Tudíž se sáhodlouze a projímavě pateticky jen tak přes dvě hodiny producíruje s kundou traumatizovaným Denzlem juniorem v uhrančivých kulisách Jihočínského moře a mezi obskurními logickými i dialogovými lapsy, za něž by se nemusela stydět ani postižená třiosmšestka s těžkou čipovou dysfunkcí, trousí kurzová neomarxistická demagogická dogmata o tom, jak je UD vlastně taky člověk s citečky, a jak bychom ty přechytřelé bezpohlavní toustovače měli bezvýhradně socialisticky privilegovat, aby se náhodou necítily odstrčené, ba dokonce diskriminované. A takový lobotomizovaný zmar rozhodně nevytrhlo ani těch několik málo pompézních akčních scén, ani pár vskutku kulantních Vě-Fa vychytávek. Docela by mě zajímalo, který UD tuhle nudnou pouťovou sračku pro otylé chovatelky koček za zenitem dozajista po důkladné strojové yntelechtuální analýze dobrovolně tak brutálně přefinancoval. (16.11.2023)

Moje obavy boli neopodstatnené. Edwards je režisér, ktorý dokáže príjemne prekvapiť. Film, ktorý sa bohapusto nespolieha na CGI, ale naopak využíva skutočné lokácie, čo pôsobí, hlavne v tejto prapodivnej filmovej dobe, neuveriteľne sviežo. Ako závan starých čias. Ale najväčším plusom filmu je, že John David Washington tam nepôsobí toporne ani kostrbato. Edwards naplno využíva jeho obmedzený herecký potenciál, a hoci jeho úsmev a slzy občas zaškrípu, hlavne keď sa treba emočne naplno prejaviť, jeho motiváciám rozumieme. A tak to ide celým filmom. Čo by som mohol vytknúť je určitá absencia plynulejších prechodov - hlavne keď postavy putujú z bodu A do bodu B ( čo sa tam deje niekoľko krát). Vždy to pôsobí dojmom, že tam chýba pár sekúnd alebo dokonca celá jedna pasáž. A tieto skoky a preskoky a úskoky, narúšajú tempo a zabraňujú určitým vzťahom komplexnejšie sa vyvinúť. Čo hlavne cítiť medzi Joshuom a jeho kamošom a tiež medzi Joshuom a Alphie ( kde chýba vrúcnejšia scéna). Emócie ale fungujú. Vizuál je parádny a myšlienkový presah citeľný. Aj napriek tomu, že sa stále vraciame k Asimovi a jeho zákonom robotiky. Najslabší Edwards, ale zároveň jeden z tých lepších filmov roku 2023. Po dlhom čase pre mňa jeden z tých ojedinelých prípadov, kedy klady značne prevýšili zápory. (19.11.2023)

Stvořitel není nijak zvlášť dobrým filmem, ale třeba takoví tvůrci Ant-Mana 3 by si z něj mohli vzít příklad. Víc Star Wars, než Blade Runner s dojezdem alá Elysium. Bez debaty pohlcující vizuál a dechberoucí asijské reálie. Jenže je to celé zprasené podivným střihem, postavami s nulovou hloubkou, příběhem a snahou o to vršit jeden rádoby cool moment za druhým bez nějakého pevnější ukotvení v prezentovaném fikčním světě. (28.09.2023)

Je to ambiciózní, to ano, a je očividné, že do toho Edwards dal krev, pot a slzy, což oceňuji. Ale spousta míst je/působí nedodělaně a nelogicky, což celkovému dojmu mocně podraží nohy. JDW má charisma na rozdávání, ale ani jeho postava na mě nepůsobila hotově či opravdově, hehe. Zdali to bylo jeho schopnostmi, režijním vedením nebo scénářem, no tradičně asi mixem všeho dohromady. Hodně se mi líbila volba Allison Janney do role drsné vojačky, ale i její postava vyzněla nakonec spíš ploše. Soundtrack byl překvapivě fantastický (mám na mysli funky písně od Deep Purple, Radiohead a tak, ne původní hudbu od Hanse, protože ten byl tentokrát velmi zapomenutelný), dokonce tak fantastický, až se to k depresivně melancholické náladě filmu skoro nehodilo. No zkrátka, vlastní očekávání mě zradila, rodičům o tom domů psát nebudu a do pár dnů zapomenu, že film vůbec existuje. (09.01.2024)

Kdyby se tenhle film přihlásil na soutěž krásy Miss, měl by docela šancio na vítězství, protože na první pohled je to fešák, ovšem nesměl by promluvit. Postava Allison Janney mě silně připomínala Milese v Avatarovi a vůbec tak byly dost některé další věci (bombarodvání ) které mě k Avatarovi vraceli. Film z technické a vizuální stránky dobrej, aby ne, přece jen tohle je oblast kterou má Gareth Edwards hodně dobře zmáklou, ale třeba po emotivní stránce , nic nula. Ty postavy ve filmy existují bez nějaké historie, dialogů, takže utvořit si k nim vztah moc nejde a takový ty klasiky jakože láska a dětský kukuč to pokud to není v kontextu silnějšího celku na mě nepůsobí. (27.09.2023)