Náuka o snoch

Scénář: Michel Gondry .. Sen, sny, snění. Jedna z nejpříjemnějších a nejniternějších lidských činností, přestože se jedná o záležitost mimo lidskou vůli. Stačí pár všedních podnětů a výsledek už se dostaví sám ve zcela nevypočitatelné podobě… Michel Gondry si zaslouží (opět) vekou pochvalu. Zvláště za jeho nekonečný vizuální talent a nápady. Také za chytrý scénář vkusně balancující na pomezí reality a snu, kdy vše umocňuje staromódní ručně řemeslný trikový háv - celofánová voda, krokově rozpohybované předměty a objekty, vše tak příjemně přirozené a působivé. Hned po ústřední tvůrčí osobě stojí za pozornost herci - zvláště Gael García Bernal, který je neuvěřitelně lidský, civilní, prostě bezchybný. Vedle něj však nepřehlédnete Alain Chabata či další. Film dodá zvláštní energii, v několika momentech je odzbrojujícím způsobem vtipný a celkově hodně zábavný. Ovšem kdo nemá dobré zkušenosti se sny, musí přistupovat s nadhledem.. Moje konečné hodnocení není taková ta čistá, krystalická stovka, to by chtělo některé hrany ještě vybrousit k dokonalosti, ale i tak jsou tam, coby hvězdičky na dobrou noc, zaslouženě. 90%. (06.12.2006)

Příběhově strohý film plný snových výjevů (s občasnými animacemi alá Švankmajer). Místy připomene i obsahově sytější a promyšlenější Věčný svit neposkvrněné mysli, ovšem je pouze na vás, jestli se vám bude líbit více to či ono. Mě Nauka o snech vysloveně pohltila a považuji ji za snad nejlepší film, co jsem letos viděl v kině. Jestli se filmovým kritikům nelíbí romantické líbání v dešti, pak si závěr Nauky jistě vychutnají. (04.12.2006)

Vynikající po režijní stránce, výborné herecky a i atmosféra je navozena dokonale. Přesto k naprosté dokonalosti tomu pořádný kus schází... Ač se Gondrymu scénář povedl, tak přeci jen s bezchybnou dokonalostí Kauffmanova majstrštyku k Věčnému svitu se měřit nemůže. Ovšem nebylo by zcela fér srovnávat Nauku se Svitem. Předně je úplně jiná a především hodně moc povedená. Stephan ani Stephanie k srdci sice nepřirostou tolik jako Joel s Clementine, ovšem není to ani tak hereckými výkony jako spíše tím, že dvojice z tohoto snímku, jsou prostě regulérní blázni. Ovšem roztomilí. Snové sekvence jsou, opět, navozeny bezchybně a již jen kvůli nim stojí za to Nauku o Snech zhlédnout a užít si jí. (12.12.2006)

Michel Gondry....už když jsem před lety viděl jeho klip ke skladbě ´Army of Me´ od islandské divy Bjork, bylo mi jasné, že tenhle člověk je originální tvůrce s jedinečným vizuálním cítěním a duší přerostlého dítěte. Jeho poslední film dokazuje, že geniální ´Věčný svit neposkvrněné mysli´ nebyl náhoda a že jako spoluautor oscarového scenáře (společně s Kaufmanem) měl určitě nemalý podíl na jeho výsledné scenáristické podobě. Protože o ´Nauce o snech´ se dá říci totéž - něco tak kouzelně "ulítlého", až dětsky hravého a vizuálně poutavého v dnešní době jen tak neuvidíte a nenapadá mě až na pár vyjímek jiný současný filmový tvůrce, který by se co do nespoutané fantazie dal ke Gondrymu přirovnat. Uznávám, že tahle poněkud šílená "milostná romance" (dá-li se to tak vůbec nezvat) není pro každého, nicméně pro ty, kteří mají rádi tak trochu "jiné" filmy, nevadí jim nezvyklé vypravěčské postupy a rádi se oddávají snům, je tohle jasná volba. A za to elegantní otevřené rozřešení podivného vztahu obouch hlavních představitelů (netuctově krásní a charismatičtí Bernal a Gainsbourg) si Gondry zaslouží absolutorium. Tenhle film, respektive jeho přijetí/nepřijetí, vám ukáže, jak jste na tom se svým "dítětem v duši". :o) (09.04.2007)

„Trochu doleva. Nahodilost se dělá obtížně. A pozor, ať ti tam nevleze pořádek!“ Hravý, milý, úsměvný výlet do snů a představ hlavního hrdiny (přičemž několikrát jsem se přistihl, že nevím, zda sní či bdí) překypující spoustou různorodých, často střelených a originálních nápadů (nejvíc se mi líbilo únikové papírové auto). Naproti tomu realita postupně přestává být tak příjemná a zábavná, jako byla zpočátku, spíš je vlastně čím dál víc smutnější a v dramatických pasážích film rozhodně neselhává, spíš naopak (nejsilnější mi z tohoto pohledu přišly scény s hádkou na schodech a potom návštěvou před odjezdem, obě mně přišly dost opravdové, teda když pominu hořícího chlapíka). Veselejší je rozhodně pozorovat hlavní bláznivou dvojici snílků, když provádí svoje ztřeštěné představy, které se okamžitě stávají skutečností, jejich vzájemná chemie je v tu chvíli dokonalá. A vše uzavírá hořko-sladký konec, který mě popravdě řečeno docela překvapil, čekal jsem ho trochu jiný, ale čím víc o něm přemýšlím, tím mi přijde, že k tomuto fantazijnímu příběhu vlastně dokonale sedne a neměnil bych ho. Objektivně to na plný počet není, ale za ten silný emoční efekt, který ve mně snímek vyvolal, těch slabších 5* přece jenom dám (takže po Věčném svitu je to 2:0 pro Gondryho). „Jako by sis sahala na penis levou rukou.“ – „Nemám penis!“ – „Ale máš levou ruku.“ (24.12.2013)