Náuka o snoch

Tam kde byl Věčný svit triviálně prvoplánový, je Nauka o snech triviálně divná. Ale krásně divná. Polosnový příběh o pošahaném chlapci a pošahané dívce, jejichž duše do sebe zapadají jako skládanky (bohužel zásadně ne ve stavu bdělém), pojal Gondry hodně excentricky a z mého pohledu zasáhl jen těsně vedle středu. Kolážové běsnění je vtipné, postavy jsou mi bez výjimky blízké a příběh se mě příjemně dotkl (ačkoli mě v žádném případě nedostal do kolen). Nauka o snech je velice příjemný film, kde veškerá odstředivost nekončí tranými podivnostmi, ale sympatickou pošukaností. Dokázal jsem se s ní sžít a tím pádem mě Gondryho film oslovil. (12.09.2008)

Tenhle film ja ne mě až trošku moc velký psycho, ze začátku to ještě šlo, ale pak se mi začalo stávat, že jsem se strácel v ději a nebylo vždycky jasný co je realita a co je sen, sice to zřejmě byl úmysl, jenže mě se to teda zrovna moc nelíbilo, taky je škoda, že jsem se v podstatě nic nedozvěděli o Bernalových snech, jako třeba proč je má a tak podobně. Takže srovnávat tenhle film s Věčným svitem fakt nemá moc smysl, protože tohle neni ani zdaleka tak propracovaný a koncová pointa Věčnýho svitu daleko předčí, sice celkem pochopitelnej, ale zároveň taky dost divnej konec. Co se ale filmu nedá upřít je zábavnost, skoro celej film se dá dobře bavit a to hlavně díky Alianu Chabatovi, ten je tady fakt neskutečnej borec, ale i Gael Gacía Bernal mu zdatně sekundoval ve vtipných situacích. Škoda že to bylo tak zmatený, jinak se mi to líbilo (14.12.2006)

Úžasný, nádherný film. Skutečné filmové UMĚNÍ! Nauka o snech má mnoho společného s filmovými světy režiséra Jeana-Pierre Jeuneta (Amélie z Montmartru...), scénáristy Charlieho Kaufmana (Adaptace...), thajského surrealisty Wisita Sasanatienga (vizuálně dotaženější Občan pes), či českého surrealisty Jana Švankmajera (několik animací jaky by vypadlo z jeho filmů), ale skutečně se podobá pouze osobitému a zcela nezaměnitelnému světu svého tvůrce Michela Gondryho. Něco tak zvláštního a vpravdě geniálního v oblasti světového filmu vskutku nenalézám, Gondryho autorský přístup je zhola originální a jak jeho Věčný svit neposkvrněné mysli, tak i Nauka o snech se dají jen těžko k něčemu přímo přirovnávat. Gondry jde vždy zvláštní cestou - obsadí nějakou světovou hereckou celebritu (Jim Carrey, Gael García Bernal), zaškatulkovanou ve zcela odlišném žánru, a stvoří scénář pojednávající o bolestném hledání a potřebě lásky. Hlavní hrdina je vždy silný romantik s nesmírnou fantazií a kreativními vnitřními světy, jeho láska není opětovaná a v realitě neprobíhá šťastně, takže hrdina utíká do realit jiných... Novátorský je i Gondryho přístup tvůrčí a scenáristický - už dlouho jsem si říkal, že je téměř nemožné přijít v současnosti s něčím zcela novým, Gondry mě ale přesvědčil, že to ještě i dnes jde. Popsat vlastně docela prostý příběh mladíka s uměleckými sklony nejen ve fázi bdění, ale kontinuálně i ve fázi spánku a v něm přicházejících snů je skutečně geniálně prostá myšlenka. Tenhle jednoduchý příběh ale navíc snovými flashbacky nejen významově obohatit, ale rámcově povznést a zapojit do roviny hraného snímku i oblast podvědomí a nevědomí či čistě umělecké rozměry, to je skutečné nóvum. Navíc ty úžasné poetizující animace, jakoby vypadlé z (Gondrym) režírovaných klipů Björk či Massive Attack... Skvělý a neotřelý je také nápad autorské Stephane TV - takhle pěkně poetizovaný metonymický vnitřní svět člověka jsem ještě nikde jinde neviděl. Je to jakási vnitřní řeč hlavního hrdiny, jeho bdělé snění, ozvěny a interiér jeho mozku, nádherný svět stvořený z lepenky a papundeklu, který je možná významovým vrcholem celého filmu. Nauka o snech je vlastně netradičně pojatá milostná romance určená podivínským intelektuálům, plná netradičních vyprávěcích postupů, převratných animací a zvláštní divácké optiky. Musíte nejdříve přistoupit na Gondryho pravidla hry, abyste se mohli účastnit jeho fantazijní stáže. Když to ale uděláte, zažijete to, čemu se v řeckém duchovním světě říká katarze... (27.06.2007)

Film o snech, který se stal malou noční můrou. Neubírám vizuální kvalitě snímku ta je vysoká a film celý je plný úžasných (čti šílených) nápadů a fantazií a tak to mu má být. Bohužel mě míra fantazie přišla neukočírovaná a ke konci jsem byl čím dál více smutný, jak je tohle téma nezvládnuté. Rozhodně mi tento snímek nedal žádný optimismus a ani jsem neměl pocit, že by byl režisér nebo postavy byli "nad věcí". To mě velmi zklamalo, protože pro mě jsou sny hlavně o fantazii a optimismu, když nepočítám noční můry. Snad Nauku o snech ještě někdy shlédnu, ale osobně tomu moc nevěřím, protože mě zde zklamal i můj oblíbenec GG Bernal, který byl nevýrazný a nevyužitý "pomatenec". (02.09.2007)

Gondry je filmový iluzionista. Toto je už druhý film, v ktorom dokázal aj dramatickú romantiku podať v hravom a krehkom podaní. A zároveň si vybral znova jednoduchosť príbehu vyloženú v tých najzložitejších a najkomplikovanejších filmových variáciách. V tomto príťažlivom snovom filme je ale jednoznačné, že mu ide o vyčarenie divákovho úsmevu, než vlhkosti v očiach. Samozrejme nie v každej scéne tá snová fantazijnosť zašmakuje každému, ale poväčšine určite. A vzhľadom na priebeh deja to chcelo akýsi fajnovejší záver. 85%. (11.03.2008)