Náuka o snoch

Michel Gondry sice točí velmi zamotané filmy, avšak touto zamotaností dokáže vytvořit nezvykle kouzelnou atmosféru. Zároveň se pohybuje zvláštním způsobem na rozhraní dvou žánrů - komedie a dramatu, což způsobuje, že divák vlastně ani neví, na co se dívá. Dokáže tak vytvořit silně schizofrenní podívanou, která u sledujícího navodí stejný stav, jaký zažívá sama hlavní postava. Nauka o snech je sice o něco slabší než Gondryho Věčný svit, ovšem stále dokáže zaujmout... (07.01.2010)

"Je to jako by sis sahala levou rukou na penis." "Ale ja nemam penis." "Zato mas levou ruku." Nadherny, pusobivy, roztomily film. Atmosfera kouzelna, jako byste se nachazeli v nejakem zmatenem snu, pritom se da realita od cisteho deje jasne oddelit (ac jini tvrdi opak, nechapu). Jiste, jsou tu momenty, kdy se fantazie promitne do skutecnosti, ale presto se v tom "neutopite". Chapete, co je realita a co jsou jen Stephanovy napady a "silene" myslenky :) Opet dokonaly Gael. On dokaze zahrat cokoliv - neexistuje nic, pred cim by se zastavil. Nepotrebuje vypadat pred kamerou neustale cool, klidne se navlikne do damskych satu a "suka" s jinym hercem, jinde si nasadi cervenou cepicku s bambulkou, jinde si ho zase "honi" s kamaradem. Takhle ma vypadat herec. (ac to mozna zni divne :D) (09.11.2007)

Sny jsou chráněné území, kam klepeta racionality nedosáhnou. Michela Gondryho už od prvních hudebních klipů a reklam považuji za francouzské vtělení Petera Pana, který sní ve dne, v noci a jeho široce zavřené oči vnímají svět jako otevřený prostor ke hrám. V jeho mozku nejsou žádné přímočaré dálnice s fastfoodovými odpočívadly, ale větvící se cestičky a pokroucené dráhy z neznáma do neznáma. A jako dobrosrdečné dítě se s námi o ty nejrozkošnější hračičky dělí. Putování za podivnou láskou v Nauce o snech evokuje vznášení se ve vzdušné bublině na pomezí snění a reality a potvrzuje, že Gondry je spíš autor-uvaděč než autor-vypravěč. Stéphane je komplikované dítě, režisér enfant terrible, které točí pro děti jako on sám. Osvícení z Věčného svitu se neopakovalo, Nauka o snech je spíš filmová duha. Realitu světla lásky rozkládá na jednotlivé barevné složky v dešťových fantaziích...A člověku se chce zpívat. 9/10 (04.08.2007)

Naprosto jedinečné dílo, jak po filmařské a scénáristické, tak i po výtvarné a hudební stránce. Zcela okamžitě se noříme do děje a toho křehkého kouzla mezi plachým Stephanem a zvláštní, nevýraznou Stephanií. Při tónech písní If you rescue me‚ Coutances nebo Robinet Cellophane sledujeme až neskutečnou hru obrazů. Až se nám nechce z toho krásného snu probudit. (14.01.2009)

K tomuhle filmu se komentář píše hodně těžko. Často jsem se přistihl, jak se při něm přiblble usmívám, jindy mám zase slzy na krajíčku. Těžko se dá popsat jaké pocity a jakou rychlostí se ve mě v průběhu sledování mísily, ale můžu říct jedno - zatímco běžely závěrečné titulky, cítil jsem kdesi uvnitř sebe takový zvláštní, ale příjemný pocit. I kvůli tomu mám rád filmy. A takových jako tento moc není. (06.02.2009)