Náuka o snoch

Originální výtvarná expozice do světa, v němž se prolíná realita se sny. Vizuální stránka však naprosto převálcuje samotný příběh, který zde působí spíše jako doplněk. Gael se po odvážné a horkokrevné "Mexické jízdě" rozhodl uvelebit do světa bizarních představ a výjevů. Charlotte Gainsbourg budu mít pořád v mysli jako zdrcenou ženu z fenomenálního Antikrista. Pro mě rozhodně ne tak geniální a mistrovské jako Věčný svit neposkvrněné mysli, ale rozhodně stále Gondryovsky osobité a svérázné. (27.08.2011)

Exploze nápadů podaná příjemnými herci v příjemném tempu příjemným způsobem --- bla bla bla, to jsou ale kecy. Film mě nenechal vydechnout ani na chvíli, ale dalo se to vydržet, protože jsem se ani nenadechovala. (2009) --- Možná bych se neměla znovu dívat na filmy, které mě kdysi okouzlily, protože vždycky když si zpětně uvědomím, že ti muži tu pravou ženu na úkor té snové vůbec nenechají žít, tak jsem smutná. (21.03.2009)

Tenhle film mě zasypal hromadou nápadů, z nichž mě velká část úplně odvařila a i ostatní mě bavily, proto nemůžu hodnotit jinak. Za kartonový město a kameru a televizi a vůbec všechno by měli autoři dostat asi tak padesát speciálních cen a taky pořádnej finanční bonus, aby v dalším filmu vymysleli a mohli vytvořit zase něco podobně dokonalýho a zábavnýho. Takovýhle filmy, který tolik hejbou fantazií a dokážou pohnout i srdcem, mám hodně rád. A kdyby tohle všechno nestačilo, jsou tu ještě pohotový, vtipný a hlavně neoposlouchaný a neotřelý dialogy. Pokud vás bavilo, když jste byli malí, a ještě se na to aspoň trochu pamatujete, musíte tenhle film vidět. A pokud je vám v hlavě pořád asi tak deset (aspoň občas), budete nadšený jako já a možná se dáte na studium disastrologie (mimochodem, ten kalendář musím mít). (27.11.2006)

K tomuhle filmu se komentář píše hodně těžko. Často jsem se přistihl, jak se při něm přiblble usmívám, jindy mám zase slzy na krajíčku. Těžko se dá popsat jaké pocity a jakou rychlostí se ve mě v průběhu sledování mísily, ale můžu říct jedno - zatímco běžely závěrečné titulky, cítil jsem kdesi uvnitř sebe takový zvláštní, ale příjemný pocit. I kvůli tomu mám rád filmy. A takových jako tento moc není. (06.02.2009)

Úžasný, nádherný film. Skutečné filmové UMĚNÍ! Nauka o snech má mnoho společného s filmovými světy režiséra Jeana-Pierre Jeuneta (Amélie z Montmartru...), scénáristy Charlieho Kaufmana (Adaptace...), thajského surrealisty Wisita Sasanatienga (vizuálně dotaženější Občan pes), či českého surrealisty Jana Švankmajera (několik animací jaky by vypadlo z jeho filmů), ale skutečně se podobá pouze osobitému a zcela nezaměnitelnému světu svého tvůrce Michela Gondryho. Něco tak zvláštního a vpravdě geniálního v oblasti světového filmu vskutku nenalézám, Gondryho autorský přístup je zhola originální a jak jeho Věčný svit neposkvrněné mysli, tak i Nauka o snech se dají jen těžko k něčemu přímo přirovnávat. Gondry jde vždy zvláštní cestou - obsadí nějakou světovou hereckou celebritu (Jim Carrey, Gael García Bernal), zaškatulkovanou ve zcela odlišném žánru, a stvoří scénář pojednávající o bolestném hledání a potřebě lásky. Hlavní hrdina je vždy silný romantik s nesmírnou fantazií a kreativními vnitřními světy, jeho láska není opětovaná a v realitě neprobíhá šťastně, takže hrdina utíká do realit jiných... Novátorský je i Gondryho přístup tvůrčí a scenáristický - už dlouho jsem si říkal, že je téměř nemožné přijít v současnosti s něčím zcela novým, Gondry mě ale přesvědčil, že to ještě i dnes jde. Popsat vlastně docela prostý příběh mladíka s uměleckými sklony nejen ve fázi bdění, ale kontinuálně i ve fázi spánku a v něm přicházejících snů je skutečně geniálně prostá myšlenka. Tenhle jednoduchý příběh ale navíc snovými flashbacky nejen významově obohatit, ale rámcově povznést a zapojit do roviny hraného snímku i oblast podvědomí a nevědomí či čistě umělecké rozměry, to je skutečné nóvum. Navíc ty úžasné poetizující animace, jakoby vypadlé z (Gondrym) režírovaných klipů Björk či Massive Attack... Skvělý a neotřelý je také nápad autorské Stephane TV - takhle pěkně poetizovaný metonymický vnitřní svět člověka jsem ještě nikde jinde neviděl. Je to jakási vnitřní řeč hlavního hrdiny, jeho bdělé snění, ozvěny a interiér jeho mozku, nádherný svět stvořený z lepenky a papundeklu, který je možná významovým vrcholem celého filmu. Nauka o snech je vlastně netradičně pojatá milostná romance určená podivínským intelektuálům, plná netradičních vyprávěcích postupů, převratných animací a zvláštní divácké optiky. Musíte nejdříve přistoupit na Gondryho pravidla hry, abyste se mohli účastnit jeho fantazijní stáže. Když to ale uděláte, zažijete to, čemu se v řeckém duchovním světě říká katarze... (27.06.2007)