Podnájemníci

I po letech nečekaně příjemný a fungující kousek o tom, že někdy není snadné rozšířit sehraný tým o nového člena. Ve všech rovinách příjemně civilní zachycení obyčejného života, které se obejde bez zbytečných filmařských kudrlin a vystačí si pouze se vztahovým napětím tiše a nenápadně vibrujícím pod povrchem, a samozřejmě s výbornými hereckými party, zejména pak Jaromíra Hanzlíka a Ivany Andrlové. (14.02.2016)

Krásný herecký koncert, ve kterém nejvíce zazářila Ivana Andrlová. Ta strčila Hanzlíka a Kolářovou do kapsy. Zase jsem měla ten zvláštní pocit, že autor nebo tedy v tomto případě autoři museli opisovat z naší rodiny, protože jsme se v tomhle příběhu našli. Ale, řekla bych, že se tu musí najít každý, kdo má sourozence a nebo ten, který řeší podobný případ. (15.05.2011)

Podnájemníci mě příliš neoslovili. Zařazení ke komediím pak nechápu už vůbec. Podle mě se spíše jedná o komorní rodinné drama. Muž si přivede snoubenku do bytu jako podnájemnici a své sestře není schopen říct pravdu do očí. Od ní upřímnost ale očekává. Naopak naprosto nečeká, že je mladší sourozenec mnohem chytřejší než si myslel a dojde jí co a jak. Dále ale není jasné, co štve sestru víc. Zda to, že ji bratr lhal nebo nový fakt v jeho životě. Není totiž ani tak docela jasné, zda sestra opravdu žárlí nebo ne. A to je podle mě chyba autorů. Bohužel se pak vlivem kumulujících se sporů začnou chovat prakticky všichni dětinsky a vše musí vyřešit opět mladší sourozenec, který, jak se ukazuje, má víc rozumu než dospělí. To je ovšem u scénáristů častý motiv. (15.09.2021)

Rodinná tématika se stala jedním z nejméně zneužívaných témat normalizační éry. Současně také prostorem pro všestranné umělecké vyžití. Vrchol husákovského babyboomu současně upozorňoval na další znepokojivý rys zdánlivě bezkonfliktní doby: postupný rozpad partnerských vztahů úzce související s nedostatkem bydlení. Podnájemnická trilogie rozehrává tento výchozí půdorys na ne zcela typickém příkladu staršího, zodpovědného bratra a třeštící mladší sestry, vláčené pubertou k tradičním výkonům svého věku. Herecké souznění je v tomto případě jedno, osobitost rodící se možné herecké osobnosti, kterou tehdy ještě neherečka Andrlová byla, to druhé. Oboje je příjemné i neopakovatelné zároveň. A oboje se postupně rozplývá. Trilogie je představitelnou, čtyřdílný cyklus by patrně nebyl s to dostát úrovni, nastolené zejména první částí. I po letech jde o mile ztřeštěnou a rozvernou podívanou. Lidského tepla totiž nikdy není dost. (02.12.2007)

Milý televizní film, který táhne šestnáctiletá debutantka Andrlová. Skoro celý se odehrává v jednom bytě a spíš než komedie je to podle mě takové malé sourozenecké drama (řeší se samé vážné věci jako lež, důvěra, život bez rodičů, pochyby, zklamání, frustrace, neschopnost připustit vlastní chybu a podobně). Upovídaná Alenka ale tuhle serióznost úspěšně nabourává. P. S. Můžeme zde zalechnout melodie tehdy aktuálních hitů - Alenka si zpívá "Blonďáka s červenou bugatkou" (N. Urbánková, 1973), Zbyněk si zase brouká Gottovu "Je, jaká je", tehdy jen rok starou. "To je tim, že má tatínka a maminku a nikdy se o nic nemusela starat." (09.04.2022)