Fontána

Together We Will Live Forever. Veľká téma ešte nerobí veľký film a nemusí ani keď sa jej ujme majster svojho remesla. Aronofskemu to vyšlo iba čiastočne. Za kamerou to jednoznačne vie a prekvapením nie je ani výkon Rachel Weisz a už vôbec nie Hugha Jackmana. Lenže odpoveď na otázku, čím je Fontána výnimočná a prečo je mnohými považovaná za dokonalé filozofické dielo o zmysle života som pri sledovaní nenašiel. Hlavná myšlienka je možno dostatočne silná, ale poému o večnosti tiahne často hlavne vďaka audiovizuálnym prednostiam, pričom v jadre je ďaleko jednoduchšia ako sa celý čas tvári. No to mi v konečnom dôsledku až tak veľmi nevadí. Na komplexnejšie dielo by to síce chcelo viac ako maskovať celkovú banalitu zápletky krásnym vizuálom a opakujúcimi sa scénami, ale záverečná tretina, našťastie, prináša presne to, čo mala priniesť - silné emócie a to mi nakoniec stačí k miernej spokojnosti. 70% (01.04.2007)

Obrazově úchvatná podívaná s dokonalým hudebním podkresem. The Fountain je krásným filmem, jehož hlavní myšlenku není těžké pochopit, ale pro úplné pochopení děje jako takového, si budu muset dopřát minimálně ještě jedno zhlédnutí. Hugh Jackman i Rachel Weisz (zde mi přišla až nadpřirozeně krásná) odvádí excelentní výkony, stejně jako Aronofsky na pozici režiséra. Jdu si sehnat Pi a Requiem for a Dream... (05.09.2008)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Zázrak se nekonal, ani filmová událost. Ne že by se mi film nelíbil, ne že bych neocenil hudbu, scénář, vizuální styl, ale: O umírání a vyrovnávání se s ním byly natočeny i hezčí a citově silnější filmy, ńapř. Cena za něžnost. Lítání k mlhovině jsem už tuším viděl u Kubricka ve Vesmírné odyseji (pravda, bez bubliny) a starobylé civilizace už objevoval Indiana Jones a mnozí jiní. Nejsilnější tak pro mne byla Fontána v zamilovaných scénách z přítomnosti ("Vše je v pořádku", pohledy na vlasy, házení sněhovou koulí, milování ve vaně, důvěra v dopsání poslední kapitoly knihy...). Vše bylo tak hezky naaranžované, esoterické, filozofické a nadčasové, že... že jsem dostal chuť na pořádný western. Trailer: http://www.csfd.cz/film/116226-fontana-fountain-the/videa/ (16.02.2009)

"Komplexné" - bolo prvé slovo, ktoré ma po pozretí napadlo, nasledované "Geniálne a dokonalé". Film, ktorý prestáva byť čisto iba filmom a stáva sa fascinujúcou poéziou, podobnou Kubrickovej 2001 či Soderberghovmu Solaris a pre hľadanie odpovedí o dôležitosti lásky v živote a zároveň pátraní po jeho význame prináša opojenie obohacujúceho osvietenia skrz meditáciu obrazom a zvukom. Priehrštie nadpozemsky nádherných sekvencií, dokonalá súhra obrazu so zvukom a príbeh prekračujúci so vzrušujúcim mrazením vo vašom vnútri hranice transcedentna. Strih spolu s magickou hudbou taktujú príbeh spočiatku ledva badateľným rytmickým "bubnovaním", ktorému sa čoskoro prispôsobí i búšenie vášho srdca, takže v momente, keď nastane akcelerácia v obrazovom strihu zladená s hudobnou zložkou, vaša myseľ i telo je vťahovaná do "centra diania" mimoriadne silno, čím vo vás vynorené emócie dosahujú nečakane vysokej intenzity a v rytme spomínaného "bubnovania" je do vás doslova pumpovaná enegia- Aronofsky s týmto "podprahovým vnímaním" u diváka pracuje až chirurgicky presne. Neopísateľne silný divácky zážitok a Aronofskeho ďalší masterpiece v jednom. [Toronto, jeseň 2006] (21.10.2006)

Na fontánu jsem se těšil, ale rozhodně sem jí nepovažoval za nějaký převratný dílo a možná proto sem si jí tak užil. Sice se film na první pohled jeví jako celkem nepochopitelnej, ale když se dává pořádně pozor, tak si myslim, že se linie příběhu dá celkem slušně zachytit, samozřejmě Aronofksy film udělal tak, aby si každej moh udělat nějakou svojí vizi příběhu a tak některý pasáže sou celkem nesmyslný a jedinej způsob jakým se to dá pochopit je domyslet si, co tim asi Aronofsky chtěl říct. Ale na konci to celkem davá smysl a hlavně to zanechává spoustu otázek o kterých se bude diskutovat a o tom ten film asi je. Nicméně ty závěrečný sci-fi orgie byly už trošku moc, myslim, že to tim už dost přehnal a přeplácal a hlavně z toho nic moc nevzešlo. Ostatně celá ta budoucnost nebyla nic moc a podle mě se dala využít daleko jiným směrem než udělal Aronofsky. Přesně tyhle pasáže byly takový "vymysli si sám", nakonec to sice dává smysl, když se nad tim člověk víc zamyslí, ale udělat třetí linii příbehu v budoucnosti podobnou těm v přitomnosti a minulosti by se mi zamlouvalo víc. Ale tim asi s kritikou končim, protože všechno ostatní, od hudby přes naprosto dokonalý herecký výkony Rachel Weisz a Hugha Jackmana, až po skvělou atmosféru a dokonalej příběh o lásce, je nezapomenutelně perfektní (11.03.2007)