Poprask na laguně

Slavná divadelní veselohra Carla Goldoniho, která působí dnes už poněkud vyčpěle a není ani moc vtipná, takže pak nezbývá nic jiného než se soustředit na herecký um účinkujících. Pochvalu zaslouží především Viktor Preiss s Petrem Kostkou a nejvíc jsem se bavila při výstupech Ivana Trojana, jenž mi svým tělesným herectvím občas připomínal Vlastu Buriana. (65%) (27.02.2021)

Poprask na laguně je další vynikající Goldoniho komedie. Nejvíc se mi líbil nepřekonatelný Sluha dvou pánů, výborný byl také Impresário ze Smyrny. Zde se opět dala dohromady skvělá parta dnes legendárních herců. To přesně Ladislav Smoček uměl. Dát k sobě skvělé herce a vytvořit nezapomenutelné scény. Goldoni v této komedii těžil především z italského temperamentu, takže více než skutečných zábavných scének je zde zastoupena řada hádek a překřikování a to už i na mě v jednu chvíli bylo moc. I tak jsou zde ale některé nezapomenutelné scény a postavy, které byť neměli výraznější projev se zapsali do paměti, viz. postava Ivana Trojana. (08.12.2022)

Chce to fakt divadelního fanouška.. Trojanovy kreace jsou neskutečné, jinak to ale bylo takové....národně-divadelně" kožené. V ženských rolích vyloženě slabé - s čestnou výjimkou dvojice Maciuchová a Kolářová, které jsou skvělé!! Jestli se tedy chcete podívat, jak na přední české divadelní scéně hráli čeští herci v italsko-moravských kostýmech ukřičené chudé italské rybáře..tak teď máte možnost. Dávám 55%, se Sluhou dvou pánů se neodvážím srovnat ( a toto představení, na rozdíl od tohoto "poprasku) doporučím. (27.05.2020)

Trochu ukřičená, leč docela zábavná fraška, ve které exceluje zejména Viktor Preiss v roli sympatického strejce, který ovšem všechny uvádí v rozpaky svou nesrozumitelnou mluvou (opravdu skvostná komediální kreace, to uznejte). Jako vždy spolehlivý je se svým střízlivým projevem Petr Kostka a hodně mě rozesmál Ivan Trojan v roli jeho, mírně řečeno, zvláštního asistenta. 70% (28.07.2003)

Oživit látku zvrásněnou mnoha desetiletími svého dosavadního trvání je neméně nesnadné než v případě čerstvých novinek. Tím spíše, má-li více než důstojnou konkurenci v inscenaci představení Národního divadla zlatých let šedesátých. Očekávat od režiséra za každou cenu snahu o aktualizaci až příliš často končí v duchu známého přísloví o dobrých úmyslech, které dláždí cestu do pekla, v tomto případě těžkého uměleckého nezdaru. Divadelně čistý tvar přesto triumfuje jak Smočkovým přístupem, tak zásluhou řady mimořádných hereckých výkonů, z nichž čnějí naprosto jednoznačně Viktor Preiss a Ivan Trojan, jakkoliv nelze podcenit ani vyzrálou profesionalitu Petra Kostky nebo Hany Maciuchové. Je zajímavé, jak se dobře v představení uplatnila tehdy ještě předmuzikálová, mladá a dívčím půvabem sálající podceňovaná Kateřina Brožová (její scéna s Kostkou během výslechu je úžasná). Zprvu ukřičené představení od druhé poloviny postupně nabírá tempo, řád a spěje s ukázněností primuse do gradujícího konce. Velké ocenění zaslouží i výprava, zdařile imitující mořské pobřeží i prostředí rybářské přístavní čtvrti. Itálie na plakátě při divákově příchodu do prostor vinohradského divadla se mění v Itálii ve všelidsky obohaceném srdci při jeho odchodu. Názvuky Stroupežnického NAŠICH FURIANTŮ, které se začínají vybavovat během závěrečných výstupů, mohou, ale také nemusí být náhodné. Protože lidé jsou ve své podstatě, bohaté malostí, třeštěním, veselostí i láskou, vlastně stejné (nebo alespoň velmi blízké) . (07.06.2010)