Poprask na laguně

Poprask na laguně je další vynikající Goldoniho komedie. Nejvíc se mi líbil nepřekonatelný Sluha dvou pánů, výborný byl také Impresário ze Smyrny. Zde se opět dala dohromady skvělá parta dnes legendárních herců. To přesně Ladislav Smoček uměl. Dát k sobě skvělé herce a vytvořit nezapomenutelné scény. Goldoni v této komedii těžil především z italského temperamentu, takže více než skutečných zábavných scének je zde zastoupena řada hádek a překřikování a to už i na mě v jednu chvíli bylo moc. I tak jsou zde ale některé nezapomenutelné scény a postavy, které byť neměli výraznější projev se zapsali do paměti, viz. postava Ivana Trojana. (08.12.2022)

Když jsem dal za pět Sluhovi dvou pánů, tak tady nemohu jinak. Pro mne je tohle ještě o chloupek lepší a ztřeštěnější. Herci opět všichni dokonalí, ale tady jich je větší počet, kteří Vám zůstanou v hlavě (u Sluhy všechny válcuje Donutil). Ať je to kreace Ivana Trojana nebo Petra Kostky anebo všech přítomných klevetících dam. Ale i zde je jeden, který všechny převyšuje. Pan Viktor Preiss. Jeho žvatlající námořník je dokonalost sama. Velice zábavné dílko. (13.01.2012)

Oživit látku zvrásněnou mnoha desetiletími svého dosavadního trvání je neméně nesnadné než v případě čerstvých novinek. Tím spíše, má-li více než důstojnou konkurenci v inscenaci představení Národního divadla zlatých let šedesátých. Očekávat od režiséra za každou cenu snahu o aktualizaci až příliš často končí v duchu známého přísloví o dobrých úmyslech, které dláždí cestu do pekla, v tomto případě těžkého uměleckého nezdaru. Divadelně čistý tvar přesto triumfuje jak Smočkovým přístupem, tak zásluhou řady mimořádných hereckých výkonů, z nichž čnějí naprosto jednoznačně Viktor Preiss a Ivan Trojan, jakkoliv nelze podcenit ani vyzrálou profesionalitu Petra Kostky nebo Hany Maciuchové. Je zajímavé, jak se dobře v představení uplatnila tehdy ještě předmuzikálová, mladá a dívčím půvabem sálající podceňovaná Kateřina Brožová (její scéna s Kostkou během výslechu je úžasná). Zprvu ukřičené představení od druhé poloviny postupně nabírá tempo, řád a spěje s ukázněností primuse do gradujícího konce. Velké ocenění zaslouží i výprava, zdařile imitující mořské pobřeží i prostředí rybářské přístavní čtvrti. Itálie na plakátě při divákově příchodu do prostor vinohradského divadla se mění v Itálii ve všelidsky obohaceném srdci při jeho odchodu. Názvuky Stroupežnického NAŠICH FURIANTŮ, které se začínají vybavovat během závěrečných výstupů, mohou, ale také nemusí být náhodné. Protože lidé jsou ve své podstatě, bohaté malostí, třeštěním, veselostí i láskou, vlastně stejné (nebo alespoň velmi blízké) . (07.06.2010)

Báječně strávené dvě hodinky ve společnosti uječených Italů, pro něž jsou hádky kořením života. Dějová zápletka je vlastně velice jednoduchá, ale podaná opravdu vtipným způsobem. Skvělé je i herecké obsazení, nejvíc mě zaujali Ivan Trojan a Viktor Preiss, kteří jsou v této hře největší tahouni komiky. Jen mě mrzí, že jsem je neviděla naživo, to by pak bylo určitě na 5* (05.01.2011)

Slavná divadelní veselohra Carla Goldoniho, která působí dnes už poněkud vyčpěle a není ani moc vtipná, takže pak nezbývá nic jiného než se soustředit na herecký um účinkujících. Pochvalu zaslouží především Viktor Preiss s Petrem Kostkou a nejvíc jsem se bavila při výstupech Ivana Trojana, jenž mi svým tělesným herectvím občas připomínal Vlastu Buriana. (65%) (27.02.2021)