Hejkal

Krátká bajka o Hejkalovi by možná mohla být zajímavější, kdyby ovšem Zdeňku Řehořovi netáhlo k šedesátce a Dagmar Veškrnové ke třicítce. Ti dva spolu vůbec nešli dohromady. A takový to chlap leze po komínech a dělá, že je mrštný. Jinak je ale pan Řehoř můj oblíbený herec. Celá pohádka se pak točí kolem toho, jak se z Hejkala stane poctivý chlap i když na zámku by ho nejraději ukazovali. Zoufale málo. (29.09.2021)

Šumění kouzelného lesa a vůně borovic nám přináší pěkný příběh o touhách tvora z českých hájů, který chce poznat vše lidské a krásné. Nenáročná, ale jemná pohádka je milým potěšením pro chvíle klidného dne. Zdeněk Řehoř roztomile ztvarnil roli strašidla s dobrým srdcem, které však dokáže potrestat i pýchu a hloupost. Z lesů i venkovské idyly nám pak vane nádherná hudba. (01.09.2015)

Velmi milé, humorné, dokonce legrační, herecky příjemně uvolněné. V příběhu o polidštění jednoho vyjukaného hejkala, jenž už nechce promlouvat s lesem, nechybí ani klasicky pohádková, morální kapka. "Umím čistit komíny, štípat dříví, posekat trávu a taky podojit stračenu" "No...to umí každý hejhula!" "Každý ne, pane kníže, vy jste se k takové práci ještě nedostal a tady váš panáček na ní už dávno zapomněl..." (08.05.2018)

Typické ztvárnění pohádky z tv produkce, kde studiové scény patřili neodmyslitelně k mým dětským představám, protože takových pohádek bylo mnoho. V paměti mě nejvíce zůstala postava samotného hejkala představena Řehořem, který po celou pohádku víceméně kňučel a plakal a mě jako klukovi byl nejméně sympatický. (01.12.2009)

"Už mě nevolej, lese" Moje oblíbená pohádka z dětství, díky které mám postavu hejkala doživotně spojenou se Zdeňkem Řehořem. I na stará kolena jsem s touhle pohádkou velice spokojen, mimo jiné díky humoru (ke kterému velkou měrou přispívá Oldřích Velen) a místy zajímavé atmosféře spojené s hejkalovým vztahem k lesu. I když ta pátá hvězdička je asi hlavně z nostalgie. (17.08.2020)