Niagara

Noir svůdný jak svojí lokací (vodopády + Rainbow Cabins) a v Technicolor obrazu, tak osudovou "selfish, manipulative, heartless, lusting bitch" (česky řečeno: p*čou) v podání Marilyn. Nutno říct, že Jean Peters je neméně sexy tahák, děj má celkem spád a finále zaboduje v napětí. ♪♫ (08.09.2020)

Zvolit romanticky profláklé, až prefabrikované místo, kde páry masově trávívaly svatební cestu, jako dějiště rozpadu nefunkčního manželství, je samo o sobě vtipný a ironický nápad. Setkání jedné zdravé americké dvojice jak z reklamy na optimismus s druhým párem, který je prolezlý zkažeností a deziluzí, vytváří značně třeskavou směs. Jako voda nezadržitelně teče v prudkém proudu k vodopádu, ani tady se nedá zabránit tragédii oboustranně zraňujícího vztahu. ____ V manželském páru psychicky narušeného žárlivého veterána a po svobodě a dobrodružství toužící kokety se dá stejně dobře fandit oběma, oba je nenávidět, anebo si vybrat svého favorita a druhého zavrhnout. Vinu ale nesou stejnou. Vyzývavá Marilyn (tady vrtěla pozadím tak mocně, až působila jak parodie na sebe sama) a nezvladatelný Cotten rozehráli partii, která končí na zvonici v atmosféře téměř navozující pozdější Vertigo. ___ Od střetu na zvonici vůbec film nasadí temnější způsob vyprávění, mnohé nechává domyslet si divákovi a drásavé napětí vzbuzuje zdánlivě neutrálními záběry na kliky dveří, tichá lanka zvonkohry.... ve spojení s předešlým dějem, který dává tušit, že pod klidným povrchem právě zuří boj na život a na smrt. ____KOUSEK DĚJE Závěrečný pád do slova a do písmene strhne zoufalou trosku muže na úplné dno, odkud není návratu a on se o to ani nepokusí. Tahle opožděná svatební cesta přinesla šťastnější manželské dvojici nečekané rozšíření obzorů. /21. 10. 14./ (21.10.2014)

Film pozoruhodně prostý jakéhokoli napětí. Při jeho sledování jsem si celou dobu říkal, jak by asi vypadal, kdyby to natočil Hitchcock. Protože ačkoli ten příběh má zdánlivě všechny potřebné ingredience, tak výsledek stejně nefunguje, a film se útrpně vleče ke svému předem očekávanému závěru. Těžko říct, kde se stala chyba - námět sám o sobe je velmi slibný, odehrává se na to atraktivních lokacích, hraje tam úchvatná Marilyn Monroe, a v 45. minutě dojde k zajímavému zvratu, který ten film přece jen trochu ozvláštňuje, ale jako celek je to prostě žalostně nedramatické a nedokázalo mě to do sebe ani na chvíli vtáhnout. Možná je to i tím, že jsem to zhlédl v nevalném českém dabingu, který výslednému dojmu také moc nepřidal. Snad by to v původním znění zapůsobilo víc. Btw. je to zajímavé, ale Jean Peters mě zde překvapivě bavila víc než Marilyn Monroe; možná to je tím, že prostě hraje zajímavější postavu a je taková zdravě krásná, na rozdíl od poněkud neživotně působící Marilyn Monroe. (24.01.2020)

Jeden z tých filmov, kde hlavnú úlohu suverénne preberá prostredie (napr. les v Blair Witch, zámok v Zámku hrôzy, kocka v Kocke, voskové múzeum vo Waxwork, architektonické dekorácie v Dark City, sídlisko 3.kategórie v Candymanovi, interiéry v Inferne). Takmer neustále burácanie Niagary tu v podstate nahrádza zvukové efekty a hudbu vôbec. Vodopády sú tiež skvelou obrazovou metaforou vášne i nešťastného osudu, s nezadržateľnou istotou sa rútiaceho nadol. Záverečná scéna, v ktorej sú vodopády nasnímané tak, aby vytvárali dojem víru či lievika je geniálna a asociuje Poeovu poviedku Zostup do Maelstromu. Niagara je jedným z posledných filmov noir, tu v Technicolorovom prevedení. Myslím však, že čiernobiela by mu prospela viac, no chápem, že absolútnou prioritou bolo ukázať červeň rúžu Marilyn Monroe... Skvelo nakrútený skvelý príbeh, Marilyn ako záporák, Marylin hrajúca dobre (!), najlepšie vyzerajúca Marylin (pred mestskou márnicou), brilantne zaranžovaná scéna vraždy, "vlhká" atmosféra, hlavná hviezda filmu "eliminovaná" dlho pred koncom (myslím, že diváci Psycha boli omnoho viac šokovaní samotnou vraždou hrdinky než tým, že umiera pomerne skoro), jednoducho príjemné prekvapenie. Mimoriadne príjemné. (29.01.2005)

Jeden z filmů, které nejsou s Marilyn, nýbrž stojí na Marilyn. Královsky obsazené drama/noir ze začátku nemá vůbec tempo, režisér Hathaway (který přitom později přesvědčil nejednou o kvalitách) chrlí bezradně co nejbarevnější obrázky a ani nemůže příliš vyvést s přílišně literárním scénářem, jenž neměl opustit papír. Než se divák zorientuje a zjistí, oč se tady hraje, je dobrá půlhodina v tahu. Následně se film poněkud zvedne a narůstá napětí, ale problém přetrvává už v samotném zárodku, protože ani Marilyn Monroe a překvapivě ani jindy spolehlivý Joseph Cotten příliš nezvládají charakterní herectví. Niagara se může opřít ještě o další herce, nic netušící dvojice manželů zatáhnutá do toho všeho je však ukázková rodinka padesátých let, pro což já nemám příliš pochopení. Konec je díky nad užité zadní projekci a svítícímu technicoloru docela zábavný, přesto je to spíš taková nezamýšlená zábava. Tohle neříkám často, ale asi by to chtělo remake, ten příběh má na víc. A mám za to, že znát zákulisí vzniku by mohlo být snad ještě o něco zábavnější než ten konečný výsledek. (17.09.2010)