Most

Obrovské překvapení. Protiválečná záležitost jako hrom... Německo se hroutí pod pásy ruských a amerických tanků a ustupující jednotka wermachtu svěří ochranu jednoho z bezvýznamných mostů partě mladých pubescentů. Dostanou k tomu pár pušek a bednu pancerfaustů. Hoši věc berou velmi vážně a tak když se po poklidné noci v zátočině silnice vedoucí k mostu objeví první americký Sherman a za ním další, pustí se s obrněnci do boje. US obrněný průzkum by most i městečko v poklidu minul jako čisté a jel dál, avšak po zásahu dvou tanků se Amíci pustí do tvrdého boje s šetnáctiletým nepřítelem. Teprve teď chlapcům dochází co je to bolest a jaké je to umírat s vnitřnostmi kamaráda v rukách. Pozdě pochopí co je to skutečná krutost války. Jejich počáteční nadšení a u některých i fanatismus se rázem rozpíjí ve výbuších výstřelů z amerických obrněnců a řítících se budov jinak poklidného a wermachtu již zbaveného městečka. Toto procitnutí však přichází velmi pozdě... Nutno vidět! (28.07.2011)

Německý film Most z roku 1959 natočený režisérem Bernhardem Wickim podle stejnojmenného románu Manfreda Gregora, je nesmlouvavou obžalobou války i militaristické výchovy dospívající mládeže. Děj se odehrává v prvé půli roku 1945 v bezejmenném městečku kdesi v Třetí říši, kde jsou ještě školou povinní chlapci odvedeni, aby doplnili prořídlé stavy wehrmachtu. Bez náležitého výcviku jsou převeleni k obraně bezvýznamného mostu. Chlapci se svého úkolu zhostí s nečekanou vervou, mají pro ně smrtelné následky. Tvůrci na mikrokosmu malého města, demonstrují německou společnost na konci války. Právě díky konfrontaci postojů mladší a starší generace, dociluje režisér znepokojivého mrazení v zádech. Celé dílo je totiž elegií na ztracené mládí (i životů) jedné německé generace. Její idealismus, víra ve vůdce, ozbrojenou moc Třetí říše, spravedlivost celého válečného běsnění, to vše je v příkrém rozporu s míněním starší generace (střední generace se ve snímku z logických důvodů téměř nevyskytuje). Film je i obžalobou pokrytectví starší generace, obžalobou mlčící většiny, která netleskala Hitlerovým „dobrodružstvím“ na bitevních polích, přesto se bez problému adaptovala novým politickým podmínkám. To je možno nejlépe demonstrovat na rozmluvě učitele a vedoucího kasáren, kdy se kantor snaží přesvědčit velitele, že jeho žáci nepatří do bitevní vřavy, ale do školních škamen, neboť mladí válku berou jako velké dobrodružství. Do této doby může divák s učitelem sympatizovat, nikoliv však po majorově zdrcující, úsečné odpovědi. V té poznamenává, že nikoliv on, coby voják, ale učitel, neboť je i vychovatelem, nese vrchovatou míru odpovědnosti za pokřivené vnímání reality dospívající mládeže. Učitel se nezmůže na nic jiného, než vágní, nic neříkající obhajobě o „zneužití myšlenek“. Divák se po této scéně nemůže vnitřně ztotožnit ani s touto postavou. Přesto se tvůrci nevyvarovali jednoho klišé, a tím je zobrazení místního čelného příslušníka NSDAP. Ten je vykreslen značně šablonovitě, je necitlivý, promiskuitní a zbabělý. Přesně takto jednorozměrně jsou vykreslováni skoro všichni příslušníci vládnoucích totalitních stran. Zde můžeme od tvůrců cítit jistý kalkul, snahu ospravedlnit se, neboť je lepší být mlčící, nestranickou většinou, než stranickým příslušníkem zavrženíhodné ideologie. To nic nemění na faktu, že západoněmečtí tvůrci, čtrnáct let po válce vytvořili znamenité, protiválečné dílo, nespoléhávající se na velké masové bitevní scény, jak bylo tehdy v módě. Právě lokálnost, malé měřítko jenom umocňuje pocity hrůzy, tak jako nemilosrdný konec. Kdy si divák musí klást otázku, proti komu vlastně mladíci bojovali? Proti Američanům, nebo proti wehrmachtu? Znepokojující může býti i to, jak snadno lze vyznění filmu otočit. Kdyby se národně socialistický režim udržel ještě pár let u moci, mohl by z tohoto námětu vytvořit prvotřídní, propagandistické dílo, oslavující „stádovitost“, která je vrozená všem zvířatům, lidí nevyjímaje. (30.06.2013)

V Moste je krásne vidno, ako sa s históriou vysporiadali priamo zúčastnení Nemci, inokedy poprípade Sovieti. A ako v rádoby ostatných oslobodzovacích počinov, "víťazné mocnosti". Most môže prosto vyjadrovať kadejakú metaforu spojovateľa a zároveň ničiteľa rukami sprostredkovateľov. A tými sú vojaci s príkazmi a ideálmi. S povinnosťami a nutnosťou. Záleží od uhľa pohľadu. Práve za tou pomyselnou hranicou pravdivostnejšieho rozlíšenia revízie skutočností kontrastuje akási neorealistická, malomestská, dramatická štruktúra vlasteneckých otázok o vysporiadaní jej občanov v časoch "povinností". Existenciálna rozprava o obyčajnom prežívaní polorozvrátených rodín a ich pohľadom na očami zapadnuté susedstvo rozhodne nevzbudzuje nádeje lepších zajtrajškov. Farbistosť postáv, osobné rozpory, nejednoznačné vyjadrenia na vojenské zásahy a operácie, zásadné zvraty. Tá všetká improvizácia vypovedá o vzniknutej situácii vskutku pôsobivo. Technické odfiltrovanie priezračného šera a miniatúrne interiéry v rovnocennej syntéze vyzerajú, akoby akýkoľvek nálet všetko zmasakroval. Postupný priebeh a záverečné knokaut negativizujú akúkoľvek glorifikáciu miesta a doby. Hoc sa v žánri prekrýva kadečo. (25.05.2015)

Německo je u konce s dechem a válka se blíží nezadržitelně do Německé říše. Lidé se bojí, už nemají sílu bojovat a ani co k jídlu. Bojovná nálada odezněla a už se čeká jen na to nejhorší. Mladí kluci, plní ideálů a nadšení, otevírají ruce přicházející smrti. Jsou ideově naivní a válku berou jako zkoušku dospělosti - sice ještě ani nepolíbili dívku, ale už by chtěli bránit vlast a hrdině zabíjet. Při slově válka jim planou oči a nemohou se dočkat až budou moci ve jménu národa zabíjet, aby na ně byly matky patřičně hrdé. Nechápou své rodiče ani okolí, že se bojí umřít. Německý film bez příkras a bez zbytečné hrdosti ukazuje malé kluky, jak se ocitli ve válce. Najednou se klepou, pláčou a pocit strachu narůstá stále víc a víc. Chtěli by za maminkou a nechápou, že jejich představy o válce nejsou jako tvrdá realita. Zápletka obrany mostu je tragikomická a smutná hlavně díky boji dětí a dospělých. Zbytečné lidské oběti kvůli vymývání mozků a propagandě. Nemohl jsem se ubránit pocitu smutku při sledování tohoto dramatu právě kvůli obyčejnosti celého vyprávění. Žádné hrdinské superlativy, jen obyčejná smrt, strach a bláto. (25.08.2013)

Ako poškodenému ruskému tanku to trvalo, kým sa tento slávny vojnový film doplazil až k nám. Pred niekoľkými rokmi som videl iba záverečných 15 minút a veľmi ma zaujal. Tešil som sa na dvd premiéru a po čase konečne vyšlo ako kartónové dvd v prílohe časopisu Filmag. Ani po 50-tich rokoch film v ničom nezaostáva a v pohode sa dá zvládnuť aj ten, podľa niektorých, nezáživný úvod. Mne osobne vôbec neprekážal, skôr naopak, privítal by som pár minút navyše na bližšie oboznámenie sa s našími siedmimi statočnými. Posledná polhodina je úžasná aj na dnešné pomery, len by to chcelo lepšie ozvučenie. Videoklip od skupiny Rammstein prezrádza podstatnú časť toho najlepšieho z filmu, mimo toho, že skladba je výborná už sama o sebe, takže buď sa mu treba vyhnúť, alebo vás pritiahne lepšie ako ktorýkoľvek trailer. U mňa objektívne za štyri, ale s prihliednutím na dobu svojho vzniku, musím dať päť hviezdičiek. P.S. Pozdravujem nejakého chytrého darebáka, pravdepodobne z Čiech, ktorý šikovne vymenil dvd v kartónovom obale a miesto filmu Most som vytiahol totálne zničené a doškrabané cd, ktoré nemalo cenu ani psieho hovna. Počul som o takýchto prípadoch, ale, že sa to stane mne , tak to som neveril. Našťastie s reklamáciou nebol problém, predavačka nechápavo krútila hlavou a ja sa nad tým už len pousmejem.90%. (01.06.2009)