James Bond: Žiješ len dvakrát

V pořadí již pátá bondovka zaznamenala znatelný kvalitativní pokles snad na všech frontách. Ačkoliv je samotný námět celkem zajímavý a zlotřilecký plán organizace SPECTRE prezentovaný v tomto díle patří k tomu propracovanějšímu, zpracování tohoto konceptu do scénáře se ve výsledku už moc nepovedlo, respektive to je chvílemi docela natahovaná nuda. Bohužel znatelně ubylo i humoru, Connery už tolik nehláškuje jako v Thunderballu a celý nápad s přetvořením agenta 007 v japonského ninju (včetně modifikace obličeje!) mi přišel poněkud nešťastný a (v tomto případě) nechtěně vtipný. Dokonce i bondgirl je v tomto díle nevýrazná, což po předešlém Thunderballu, který se mohl pyšnit hned dvěmi uhrančivými představitelkami, dost zamrzí. Slovo „nevýrazná“ celkem dobře vystihuje i akci, která mě až na scénu s vrtulníky moc nebavila, postrádala nápad a promyšlenost z Goldfingera, což zvláště ve výbušném finále, které mělo nemalý potenciál, nepříjemně překvapilo. V případě záporáka se zde opakuje stejná situace jako u Dr. No – padouch, v tomto případě samotná hlava organizace SPECTRE Blofeld, se objeví až v posledních dvaceti minutách a nehledě na to, že je ve výsledku celkem působivý, to filmu dosti ubližuje, neboť Bondovi tak v předcházejících dvou třetinách chybí silný protihráč. V tomto ohledu jsem si začal ještě více vážit Srdečných pozdravů z Ruska, které měly skvělého padoucha, což platí i pro Goldfingera a i Thunderball v tomto ohledu vítězí, neboť jeho záporák (fyzicky) prostupuje celým příběhem. Přes všechnu tu kritiku je film Žiješ jenom dvakrát stále nadprůměrnou bondovkou, z první pětice filmů s Connerym ji ale hodnotím jako nejslabší. 70% (19.04.2010)

Bond 5 Z Conneryho bondovek je tato jedna z těch slabších, avšak stále lepší jako Diamanty jsou věčné nebo "nebondovka" Nikdy neříkej nikdy. Přesto však nedosahuje kvalit jako Thunderball (kterou považuji za 3. nejslabší z Conneryho období) či Goldfinger, Dr. No a From Russia With Love. Na škodu tu trochu je fakt, že 007 je téměř celý film pouze v Japonsku a u vesmírných záběrů je velmi patrný zub času. Pochválit však lze megalomanský plán arcipadoucha Blofelda, který se konečně ukáže v celé své kráse, výbornou hudbu a akční scény, zejména velkolepé finále v kráteru sopky. Potěší rovněž použité záběry s Janem Werichem, kdy můžeme vidět jeho vlasy ve scénách, kde sedí Blofeld v křesle a je zabírán zezadu. Objektivně 4*, ale z úcty k tradici a starému bondovskému feelingu dávám o jednu víc. (27.12.2009)

Zatím jediná bondovka, které jsem ochoten dát pět hvězd. Možná nejsvižnější tempo ( rozhodně vyšší než např. u Dr. No a Thunderballu ), více skvělých hlášek, zajímavé prostředí, Bondův vrtulník, tvář Blofelda, vražedné cigarety, skvělá hudba ( viz dále ). Za film to jsou čtyři hvězdy a pátá je za možná nejlepší bondovskou píseň vůbec, jejíž nádhernou melodii Robbie Willims prachsprostě okopíroval ve svém songu Millennium. (12.03.2004)

Všechna slova málo platná - až na Diamanty jsou věčné jsou všechny Conneryho bondovky za plný počet. Co má konkrétně tahle? V Žiješ jenom dvakrát je suverénně nejlepší bondovská píseň ze všech 22 filmů, tak trochu výjimečný je tenhle film i v tom, že se celý odehrává v Japonsku, mimo to má lahůdkového záporáka (Pleasanceův Blofeld je zkrátka ďábel - to jeho postupné poodhalování je už legendární), krásné dívky (i pokud neholdujete asiatkám) a senzační akční scény typu minivrtulník, rvačka s jedním a více Japonci, závěrečná monstrdavová šarvátka uvnitř vyhaslé sopky... a "polykání" vesmírných lodí stojí také za to. Potěšila mě mimo jiné restaurovaná verze tohohle snímku - obraz je, obzvlášť při úvodních vesmírných záběrech, doslova dechberoucí. Tohle tak vidět v kině! (26.04.2010)

[85%] Další skvělá Conneryho Bondovka s pořadovým číslem 5. Můj názor se na tuto část téhle slavné ságy moc nezměnil. Srdečné pozdravy z Ruska a Goldfinger jsou ještě o něco lepší, ale tohle je ihned za nimi. Film začíná zajímavě a poté tu máme krásnou úvodní píseň, jejíž hudební motiv nám tu skladatel John Barry promítá v mnoha hudebních variací, takže jeho OST je opět skvělý. Dějově je to běžný standart, ale pojato je to takovým stylem, že není moc šancí se nudit. I to japonské pojetí, japonské postavy ve filmu – to vše je super. Akce je tu rozmanitá a rozložená po celém rozsahu snímku. Potěší i další hračička z oddělení Q v podobě malého a upraveného vrtulníku „Nelly“, který nám v akci předvede pár klasických bondovských vychytávek. Máme tu i pár bitek ve kterých nám Connery ukáže, že je zde ještě ve formě. 36 let, v nejlepších letech a Seanovi jeho typické charisma vhodné k tajnému agentovi ještě nevyprchalo. Nicméně jako celek to působí opět skvěle, moc hluchých míst jsem tu neobjevil, možná v tom japonském cvičišti ninjů bych to asi tak o 10 min zkrátil. Finále je takové klasické, moc nepřekvapí, ale zabaví. Jen menším zklamáním je pro mě Blofeld, kterého zde hraje Donald Pleasence. V předchozích dílech je naprosto pozoruhodné ho sledovat otočeného v křesle a do obličeje mu nebylo vidět. Zde se ke konci přeci jen odhalil, ale ukázalo se, že je to malé, holohlavé a vyjevené stvoření, které respekt moc budit snad ani nemůže. Ale dost o tom, ať tu nejsem za kritika. Film jako takový to nepotápí. Takže asi tak. (01.10.2012)