James Bond: Žiješ len dvakrát

Vyvrcholení jedné éry bondovek, orientální Japonsko a odhalení S.P.E.C.T.R.E. Tajná základna v kráteru sopky je strašně hustej nápad a tehdy to muselo všecky posadit na zadek (perfektně mi to před lety prodali Simpsonovi), nicméně celkově jsem se více bavil u jiných bondovek..myslím těch klasických. Rozhodně je u tohoto filmu zajímavá situace s Janem Werichem, jež měl hrát Blofelda, škoda škoda...60% (03.11.2015)

Jsou to slabé 4 hvězdičky, přece jen ty triky s raketami á la Karel Zeman, kdy jsem čekal, odkud se vynoří Baron Prášil na raketě poháněné nafouknutými balónky, ty byly strašné. Nedodržování nějakých fyzikálních zákonů, start rakety z podzemního sila, aniž by roztavil oheň z trysek všechno okolo... brrr. Ale pak je tu scénář Roalda Dahla, který se nezapře, ty satirické hlášky a narážky jsou skvělé, a že byl i Dahl starý prasák, tak si tady užil i dvojsmyslů. Tento Bond se netradičně odehrává jen v Japonsku (žádná další změna lokací), a pravda, vypadá spíše jako reklamní leták na to, co Japonsko může nabídnout, včetně pár kulturních ponaučení včetně toho, jak vypadá svatba či pohřeb. Také se zdá, že Japonky zde běhají jen v kalhotkách, i když jdou do hor. Ale jinak příběh má smysl, Donald Pleasance je dobrý záporák, akce je sice poslabší, ale je jí dost (a je pravda, že Bond má tentokrát často jen kus štěstí, než by předvedl nějaké své umění), a dokonce je zde krásná Karin Dor, známá spíše z mayovek. Musím si to pustit ještě jednou, abych pochytal ty multikulturní narážky a vtípky. Třeba ta japonská Tygrova obdoba vychytávek od Q je velmi veselá. Nebo to štengrování mezi USA a Ruskem, z něhož si dělají Britové legraci. Případně převedení tradiční scény u M na ponorku, místo házení klobouku házení námořnické čepice... (04.07.2016)

Příliš mnoho technických serepetiček a různých zlepšovátek na úkor hutnosti děje a skutečné zábavy. Akce v Japonsku možná Bondovi prospěla, skutečně působí svěže a netradičně, ale technicky se tvůrci snaží o něco, co příliš nefunguje. Masové scény, megalomanská akce s raketami atd. - působí to celé přeplácaně a s odstupem x let i úsměvně a ať je to jak chce, tak Bond by nadčasově působit měl. Nejen jako persona, ale i z hlediska tématiky a vizuální estetiky. To se tady nedaří ani omylem. (30.12.2013)

Já prostě nechápu, jak mohli zločinci uvěřit, že je Bond mrtvý. Toho prostě nejde zabít. Kdybych měl atomovku a on v ruce jen kartáček na zuby, tak bych si radši sám sobě zakroutil krkem, protože nastalý výbuch by zabil mě, půlku planety ale Bonda prostě ne:-) Ale teď už k samotnému filmu... Žiješ jenom dvakrát je další diamant do Conneryho bondovské sbírky, který jsem jako malý vysloveně hltal. Díky závěrečné bitce ninjů se jednalo asi o moji nejoblíbenější bondovku vůbec. Dnes mi třeba Thunderball přijde trošičku lepší, ale to nemění nic na tom, že má tahle bondovka hned několik es v rukávu. Ať už se jedná o akční scény (Bitka v kancelářích Osato, honička vrtulníků a zmiňovaná megabitva ninjů), krásné Japonské Bond girls, příjemnou hudbu, dobře provedené vesmírné scény a Ernsta Stavro Blofelda, který konečně po dlouhém čekání odhalí svůj ksichtík, ale hned bych se nelekal odstrašující vizáže, protože přece člověk, který má rád kočičky, nemůže být zlý. Sice by páté bondovce prospěl možná o trošičku větší tah na branku a menší počet nelogičností (Kde jsou průmyslové kamery, které sledují vrtulník či vesmírné lodě? Nebo proč se kryt kráterů vlní při pokládání nálože, když je kovový?), ale i tak mu dávám plné hodnocení, protože tuhle bondovku jsem jako dítě opravdu miloval a miluju jí dodnes, i když upřímně by to bylo asi jen za 4*. (21.09.2008)

[85%] Další skvělá Conneryho Bondovka s pořadovým číslem 5. Můj názor se na tuto část téhle slavné ságy moc nezměnil. Srdečné pozdravy z Ruska a Goldfinger jsou ještě o něco lepší, ale tohle je ihned za nimi. Film začíná zajímavě a poté tu máme krásnou úvodní píseň, jejíž hudební motiv nám tu skladatel John Barry promítá v mnoha hudebních variací, takže jeho OST je opět skvělý. Dějově je to běžný standart, ale pojato je to takovým stylem, že není moc šancí se nudit. I to japonské pojetí, japonské postavy ve filmu – to vše je super. Akce je tu rozmanitá a rozložená po celém rozsahu snímku. Potěší i další hračička z oddělení Q v podobě malého a upraveného vrtulníku „Nelly“, který nám v akci předvede pár klasických bondovských vychytávek. Máme tu i pár bitek ve kterých nám Connery ukáže, že je zde ještě ve formě. 36 let, v nejlepších letech a Seanovi jeho typické charisma vhodné k tajnému agentovi ještě nevyprchalo. Nicméně jako celek to působí opět skvěle, moc hluchých míst jsem tu neobjevil, možná v tom japonském cvičišti ninjů bych to asi tak o 10 min zkrátil. Finále je takové klasické, moc nepřekvapí, ale zabaví. Jen menším zklamáním je pro mě Blofeld, kterého zde hraje Donald Pleasence. V předchozích dílech je naprosto pozoruhodné ho sledovat otočeného v křesle a do obličeje mu nebylo vidět. Zde se ke konci přeci jen odhalil, ale ukázalo se, že je to malé, holohlavé a vyjevené stvoření, které respekt moc budit snad ani nemůže. Ale dost o tom, ať tu nejsem za kritika. Film jako takový to nepotápí. Takže asi tak. (01.10.2012)