Kozí roh

Baladické příběhy mám rád a tenhle černobílý se mi líbil. V prvním plánu sledujeme hlavní motiv - vinu (zde zločin) a trest. Ve druhém nelehké soužití otce a dcery, která je jím nucena žít jako muž, aby snáze přežila v krutém světě. Třetí plán pak představuje tajnou část života dcery a odpověď na otázku, zda štěstí, které chystají rodiče pro své děti, bude i jejich štěstím, nebo zda nakonec těmi nešťastnými nebudou sami rodiče. Kamerou, vyprávěcími postupy a celkovým laděním vychází snímek ještě z kinematografie 60.let. S vrcholnými díly Vláčila se sice srovnávat nemůže, přesto má své zvláštní kouzlo. Strohé dialogy a vyprávění především obrazem. Trochu mi chyběla přírodní lyrika, jelikož prostředí si o ni přímo říkalo. Postrádal jsem to, jak čeští filmaři (Vláčil, Kachyňa, Vávra, Jasný, Tyc ve Vojtěchovi) dokázali používat přírodu, aby vzniklo vyvážené lyrickoepické dílo. A možná více krve, ale tu bych nakonec odpustil. Konec logický a žádoucí. I po letech dobrý film. (26.05.2014)

Aktu vendety zasvětil pastýř Karaivan velkou část svého života a v podstatě celý dosavadní vlastní dcery Marie, před jejímiž zraky znásilnili a zavraždili pastýřovu ženu (dívčinu matku) turečtí nájezdníci. Skrze postavu Marie je Karaivanem celá pomsta prováděna. Jakékoli dívčiny reakce, v nichž projevuje odpor vůči otci, jsou hned v zárodku prudce potlačeny. Mariina přirozená sexuální identita postupně vyplouvá na povrch, tragický konec se zdá být nevyhnutelný. [==] Metodi Andonov se během své kariéry věnoval spíše divadelní činnosti, Kozí roh byl jeho teprve třetím celovečerním filmem z celkových čtyř. Baladicky a expresivně laděný příběh sází především na obrazové vyprávění, dialogové pasáže jsou maximálně možně upozaděny. (01.01.2008)

Film z bulharských plání a lesov, ktorý aj mne trochu pripomenul Markétu Lazarovú. V oboch prípadoch ide o pomerne náročné sledovanie temného a drsného stredoveku v lyrickom spôsobe stvárnenia. Precízne tvorená atmosféra pomocou obrazu, titulnej hudby a pastiera so svojráznymi pokrikmi smerom k svojim ovciam, ma na začiatku veľmi upútala a aj cez pomalé tempo pomerne dokázala udržať pozornosť. Určite je tu silný príbeh o sirote-dievčati, ktoré po znásilnení svojej matky pastier vychováva ako chlapca a po rokoch sa postupne schyľuje k pomste a jednej opätovnej katastrofe. Ale celkovo asi film, ktorý mi raz úplne stačil. Podobný Bergmanov Prameň panny na mňa zapôsobil oveľa viac. (70%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) (04.04.2019)

Film má byť zo sedemnásteho storočia, na mňa tak nepôsobil. Je tam málo charakteristické na tú dobu, len pár úsporných kostýmov. Čiernobiely charakter snímku neprospel. Scenár je minimalistický, dialógy v podstate žiadne, až som mal pocit, že je to film pre hluchonemých. Nevidím ani prínosnú myšlienku, ani som necítil sympatie k otcovi, ktorý sa správa ako poloblázon. (31.10.2016)

Balada o muži, který život zasvětil pomstě, se v Bulharsku těší léta vysoké oblibě i kultovnímu postavení, poetikou a atmosférou je srovnávána s Vláčilovou Marketou Lazarovou. Přes vynalézavé narativní postupy, výtečnou kameru , působivý příběh a celkovou zajímavost, je to v jednotlivostech podle mého vztah otce k dceři, co ruší celkovou vyváženost díla: nepochopím například, jak muž ve své naivitě mohl celá léta předpokládat, že dívka si v dospělosti neuvědomí svou ženskou identitu. 90% (31.12.2007)