Nezvyčajné vyšetrovanie

Skvěle vystavěný příběh, který má od začátku do konce hlavu a patu a ani na vteřinu nenechá diváka vydechnout. Gian Maria Volonté předvádí skvostný herecký výkon v roli úspěšného šéfa oddělení vražd, který má charisma, respek a velkou moc ovlivňovat osudy ostatních lidí a své moci si je patřičně vědom. Jeho dlouholetá pozice na vrcholu moci ho dohání až k chorobnému fanatismu. Síla moci je navíc téma, které je aktuální i v dnešní době. To vše navíc za doprovodu opět skvělé hudby Ennia Morriconeho. MFF KV. (09.07.2014)

Co na tom, že jde o výborný snímek s originální atmosférou, scénářem plným kafkovsky absurdních rozhovorů, podbarvený tradičně dobrou Morriconeho hudbou, když mi na rozdíl od některých strašně vadilo to příšerné přehrávání všech herců? Volonteho samolibý a zpupný obličej sice seděl na arogantního člověka, jistého si svou mocí, ale to,že si držel ten samý výraz po celou dobu, pro mě bylo spíš únavné. Nevím, možná to byl umělecký záměr, který nejsem schopna náležitě pochopit a docenit, ale at' je to tak či onak, bránilo mi to v tom si tohle kriminální drama naplno užít. (04.01.2014)

Kdysi během jedné z mých prvních četeb detektivek v dětství mne napadla ta ďábelská myšlenka, co když je pachatelem zločinu přímo jeden z vyšetřovatelů a tudíž nikdo mu na to nemůže přijít... No, tak zde ho máme, chladnokrevného vraha své osudové ženy a šéfa na policejním oddělní v jedné osobě, který se rozhodl něco takového vyzkoušet přímo v praxi a prokázat si tímhle svou neomezenou moc. ,, V té době jsem byl rozpolcen, jestli se mám ke své vině přiznat..." Jaksi rozpolcený zde rozhodně nebyl pouze hlavní (anti)hrdina, ale i můj celkový dojem z filmu. Zápletka mne spíše odpuzovala a erotické hrátky s focením milenky v poloze zavražděných dam (pro někoho možná vtipné) a drsným žertováním o konání proti zákonu tomu dodávaly až rozměr úchylnosti. Na druhou stranu mne od počátku zaujala osobitá dynamická kamera, velmi mne bavilo vyprávění příběhu na přeskáčku, díky kterému se postupně odhalovala nejen minulost ve vztahu Inspektora s milenkou, ale i silně kritický obraz společnosti. Nikoliv samotná fikce o vyšetřovateli a vrahovi v jedné osobě, nikoliv nadčasové politické dialogy o moci, o revolucionářích, o Stalinovi nejdřív milovaném a pak stejně zavrhovaném, ale vzájemné skloubení těchto dvou linií dělá pro mne Podivné vyšetřování snímek do jisté míry kontroverzní (,,Ty můžeš klidně spáchat zločin, jaký chceš. To je nádhera!"). Vše do sebe funkčně zapadá včetně té patologické úlisnosti ze strany Volontého i poměrně afektovaného herectví a tvoří geniální celek, předposlední scéna se zvráceným výslechem odehrávájícím se v mysli Inspektora byla nádherným završením. Přesto ve mne zatím doznívá i jistá nechuť, která mi nedovolí sáhnout po plném hodnocení. 85% (# Season Challenge Tour 2020: 14. téma – cizojazyční filmy nominové na Oscara) (05.05.2020)

Gian Maria Volontè přehrává jako o život, ale zrovna k tomuhle filmu to krásně pasuje. Ostatně i scénář je obdobně satiricky nadsazený. Kafkovské kriminální drama z pohledu muže opilého vlastní mocí je každopádně velmi originální záležitostí. Hlavní hudební motiv Ennia Morriconeho má divák po chvíli napevno v uších. Elio Petri a Ugo Pirro zaslouží poklonu. (10.09.2018)

Až při sexu zase jednou pocítím potřebu přeměnit partnerku v mrtvolu, tak poté z místa činu neuteču jako vyplašenej zajíc, ale všude v poklidu zanechám svou DNA, otisky prstů, videozáznam vraždy, pět důvěryhodnejch svědků a svý přiznání s motivem činu. Jen tak se mi nemůže nic stát, protože mám za sebou školu inspektora Omicidiho, při který jsem nevěřícně zíral, pobaveně se usmíval a užíval si skvělý Morriconeho hudby. A že se tohle může stát jen v Itálii? Kdepak, my mocní máme svý dlouhý prsty v každým režimu, ale v český verzi demokracie se nám za nitky tahá určitě nejlíp. (09.09.2014)