Pětadvacet jednadvacet

Moc ráda jsem znovu viděla prince Baek Aha z mých milovaných Moon Lovers. Nam Džu Hjok má v 28 letech už pěkně rozjetou kariéru a točí jako divý. Patří k mým oblíbencům, jeho milé a nevinné tváři odpustím snad všechno. Tento seriál jsem si vybrala kvůli němu, ale jeho děj mě zklamal. Prostředí sportovního šermu mě nezaujalo, je to takový bizarní sport. Vztah obou šermířek me nebral, takova dětinská holčičí řevnivost, zatímco jsou vlastně nejlepší kamarádky. Hlavní hrdinka mi byla silně nesympatická, nedokázala jsem se ztotožnit s její povahou. Na mě až moc fanatická, nesmyslně optimistická, přehnaně praštěná a neuvěřitelně hloupá. Takové střevo jsem byla snad naposled ve 13ti a ne skoro ve 20ti! Takže jestli její chování mělo ilustrovat někoho, kdo zastydnul ve 13 letech, tak to se vážně povedlo. Rádoby dojemné scénky holčičího přátelství jsem později už přeskakovala. Po záblesku naděje, že by snad hrdinka mohla dospět a zmoudřet, přišel naprosto příšerný konec, kdy zase zklamala na celé čáře. Ani jsem nedokázala brečet, jen mi z toho bylo špatně. Nejdřív za I-džunem dolézala, aby s ní byl, a když tedy byl, a prožil si půlroční peklo, tak místo pochopení rozchod??!  Přehnaný důraz na osobní kariéru je v mych ocich nesmyslny u obou hrdinu a rozhodně nestoji za ztratu neceho tak vzacneho, jako je životni laska. V ni meli neco mimoradneho, co vetsina lidi nikdy nenajde, zatimco kariery jednotlivcu jsou v lidském světě bezvyznamne, snadno konci a rychle upadaji v zapomnění. Zvlaste ty sportovní,  ktere trvaji jen par let v mladi. Ještě zmíním svůj odpor k opileckym scenam, kterých je tu také víc než je ma tolerančni mez. Takže hlavni kredit z tohoto seriálu přičítám skvělému Nam Džu Hjokovu I-džunovi, který byl jedinou rozumnou a zajímavou postavou v celé té puberťácké bláznivině. Moje tři hvězdy jdou za ním, zbytek nestojí za zvláštní hodnocení. (13.05.2022)

První dva díly seriálu mě rozhodně zahákovaly, potřeštěná hlavní hrdinka Na Hee Do (Kim Tae Ri) je naprosto neodolatelná, když začne řešit svoji stagnující kariéru šermířky. Potká v půjčovně mang mladíka Baek Yi Jin (Nam Joo Hyuk), který má pro její šílené eskapády pochopení, navzdory původnímu nedorozumění mezi nimi. Seriál přináší nostalgické ohlédnutí do konce 90.let, kdy v Koreji zuřila finanční krize, která zničila život mnoha lidem a rodinám. Seriál má neuvěřitelně povedenou nostalgickou atmosféru, emočně je vypjatý jako tituly z nulté dekády. Jenže on přidává něco navíc, mícha naprosto mazáckým způsobem romantické momenty, středoškolské třeštění party přátel (jakoby z anime, včetně plážového dílu!), sportrovní šerm a do toho naprosto vážné problémy a momenty reálného života. Uvidíte občas také trochu komedie, hlavně decentní romantiku, moc pěkně rozvinuté charaktery, tohle je skutečně drama žádná soap opera (nic proti nim, jen vysvětluji). Co mě na seriálu bavilo byl nejen výkon hlavní dvojky (Kim Tae Ri vypadá ve 32 pořád jako středoškolačka), hudba, ale také celkově povedená atmosféra, mix žánrů. Mínusem je, že po díle dvanáct cítím, že stopáž dílů je přetažená nad hodinu zbytečně (prostě to diváka moc vyčerpává a otupuje pozornost). Seriál díky přebytečné stopáži uplývá jakoby do ztracena, klidně mohl být o dva díly nebo hodně desítek minut kratší, finále jsem si přece jen představoval jinak, přesto památný seriál hodný reprízy. (14.05.2022)

Jihokorejská poslušnost (odevzdanost) je mi celkem cizí a dovede mě iritovat. Také mě štve, když někdo něco dělá a neřekne, proč to dělá a pak to má zásadní následky. Nakopal bych (a v Start-Upu se mi Nam Joo-hyuk líbil víc). Tolik negativa. Velkým pozitivem seriálu Twenty-Five Twenty-One je však Kim Tae-ri, která konečně dostala prostor blbnout, bavit se a hrát si. Už dřív jsem registroval, že má tato holka dost trhlý charakter, který ale z příkazu scénáristů a režisérů ukazovala jen málo. Zde si vyloženě mohla dělat co chtěla a sluší jí to. Taky dostala prostor něco zahrát, což je fajn. Upřímně, víc než romance, se mi ke konci líbila linie holčičího kamarádství s hlavní rivalkou (jen si kladu otázku, zda, kdyby mohli scénáristé něco změnit, by jednu hlavní postavu nechali sportovat za Rusko). OST (04.04.2022)

Zvláštní seriál... Jako by měl mít původně dvacet dílů, ale tvůrci potom zjistili, že seriál musí zkrátit a prostříhat. Do třináctého dílu je vše v pořádku. Potom ale přijde zlom, některé linky úplně vyšumí nebo jsou nedořešené či uzavřené zrychleně. Poslední díl už je prostě jen velký špatný, vzhledem k předchozímu vývoji seriálu moc nedává smysl. A to píšu jako člověk, který kdramata nesleduje pro romance. Dámy budou často ve svých názorech na zakončení jistě radikálnější. Dalším negativem je NJH, respektive jeho herecké "umění". Jistě, často mu scénář nepomáhá. Například jeho přerod v uvědomělého reportéra, který staví práci nade vše, proběhl v jediné scéně... Ale jemu by ani dokonalý scénář nepomohl, protože prostě neumí hrát. Teď ale k tomu pozitivnímu - tím je vlastně všechno ostatní. V první řadě je to skvělá Kim Tae-ri (to jsem čekal, byla také jediným důvodem, proč jsem začal 2521 sledovat) a Bona (to je pro mě velké překvapení). Jejich vzájemný vztah, měnící se v průběhu let od obdivu/nezájmu, přes velkou rivalitu, až po přátelství, je na celém seriálu to nejzajímavější. A patří jim také nejlepší scéna, kterou je pro mě emotivní madridský finálový zápas. Vlastně se mi líbilo všechno spojené s šermem. Byla vidět poctivá příprava všech protagonistů. Navíc bylo k vidění poměrně málo nelogičností a chyb. Zasazení seriálu do konce devadesátek a začátku tohoto století bylo taky fajn. Celkově se jedná o nadprůměrný seriál s několika velmi dobrými hereckými výkony, který bohužel sráží scenáristický kolaps v posledních třech dílech. Čtyři hvězdy z velké části patří Hee-do a Yu-rim, které celý seriál táhnou. (04.04.2022)

Také jsem (jako uživatel mas0n) nabyla dojmu, že první dvě třetiny seriálu plynuly naprosto v pohodě, zatímco koncové působily osekaně, nedotaženě až matoucím dojmem. Vrcholovému šermu se seriál věnuje hodně podrobně, kdo očekával jen romantickou linku, která je tady mimochodem dost upozaděná, by mohl být zklamán. Musím se ale zastat hlavního hrdiny, respektive herce Nam Joo-hyuka. Nemám pocit, že by hrál špatně, obzvlášť v počátečních dílech plných finanční a rodinné beznaděje hrál výborně.  A stojím si za tím, že rozpačitý pocit z posledních dílů je zásadní vinou tvůrců, nikoliv herců! Velká škoda. (13.05.2022)