Owari no Seraph - Vampire Reign

"Misery, misery, misery, that's what you have chosen". Jako kdyby mi po shlédnutí rezonovala v hlavě tato památná slovíčka Zeleného goblina ve Spidermanovi. Je to výrazně slabší Attack on Titan se všemi negativy, který AoT měl: Hrdina uřvaný, pomstychtivý. Kámoš ubrečený a rádoby chytřejší. Lidé mají své utlačovatele. Jenže tady nic nepasuje, máloco dává smysl (Co z toho vše mají démoni? Chování Miky a jeho akceptace? Wtf virus?) a prázdnotu najdeme na každém kroku. Když už se tlachá, tak o úplných blbostech;, když už se řeže, tak bitky stojí za prd; když se má něco dít, tak se nic nestane. Nejhorší na tom je, že tahle celá šablonovitost už se objevila v x seriálech a nenajdeme zde vůbec žádnou inovaci! Takže čau, nazdar, už stačilo. Rozumná animace to nezachrání. Slabý 2*. (25.10.2015)

Owari no Seraph je fantasy, post-apokalyptické anime, kde si hlavní hrdina prošel peklem, které ovlivnilo celý jeho život a nyní se s tím musí srovnat, aby zachránil poslední zbytky lidstva... Že už jste tohle někde slyšeli? No ono se není čemu divit. Originality tohle anime příliš nepobralo... I jenže pokud bych měl hodnotit kladně pouze naprosto originální díla, tak bych za chvíli neměl co hodnotit. Proto je pro mě hlavní prvek hodnocení zábava a pocity, které z daného seriálu / filmu mám. A proto taky musím Owari no Seraph jedině pochválit, že se jim podařilo udržet moji pozornost po celou dobu. Ano, není to nic světoborného, ale pokud se u toho "luxusně" bavíte, tak vůbec nehraje nějaká originalita roli. A já se tedy rozhodně bavil, a jak... - 95% (18.04.2016)

Zábavně eklektická postapo-military-fantasy upířina, která neuvěřitelným způsobem mixuje všemožné motivy, které tvůrcům připadaly cool. Tedy meče a bílé rytířské pláště (na straně upírů), dokonale padnoucí vojenské uniformy (na straně lidí), kouzelné démonické zbraně, moderní vojenskou techniku, lolitky v minisukních, podivná monstra v sutinách měst, nechutně dekadentní šlechtu, fanatickou klanovou vojenskou elitu a v neposlední řadě elitní bojovou jednotku složenou z teenagerů, odhodlaných vyhrát válku proti upírům a přitom zachránit kdekoho na potkání. V první polovině se tahle partička dává dohromady a podstupuje zkoušky, v druhé poněkud chaoticky bloudí troskami města a sem tam absolvuje nějaký ten souboj. Hlavní hrdina je pochopitelně obdařený děsivým traumatem a z něj plynoucí umanutostí, daří se mu ale působit docela sympaticky. K tomu máme ještě atraktivní dějovou linku s přítelem z dětství, kterého pokládal za mrtvého a kvůli kterému musí ve finále čelit docela hororově pojaté krizi loajality. Pro všechny příznivce ujetého military fetišismu skoro povinnost, pro ostatní jen na vlastní nebezpečí. (16.01.2021)

*5/10* Zřejmě jsem měla zbytečně velká očekávání. Je to takové nemastné, neslané. Zajímavý začátek, lidé vs upíři jsou vždy poutavým tématem, ale ne nikterak originálním. Většina postav naprosto nezajímavá, až přímo nesympatická. Trochu se podivuji nad tím, jak to někteří srovnávají se SnK - ano, má to podobný artstyle či OST, ale tím podobnosti končí (SnK se ještě ke všemu stává v momentální době až kultovní záležitostí, kdežto o Owari no Seraph to bohužel konstatovat nemůžu). Taktéž mi přijde, že hodně témat bylo prozkoumáno jen povrchově, díky čemuž pro mě tento svět a jeho fungování nemělo dostatečnou hloubku. Za mě je tohle naprosto průměrná záležitost, a to ve všech směrech. (27.12.2021)

Kdybych měl nějakým způsobem zkoumat míru originality Owari no Seraph oproti jiným šónenům (nejen vůči Šingeki no kjodžin, s nímž bývá asi nejčastěji srovnáván), jsem přesvědčen, že bych se dostal nejen k číslu nula, ale snad i do záporných hodnot; dalo by se říct, že v tom, jak moc seriál v ničem nevyniká, vlastně ve výsledku jako jediným vyniká. Metrosexuální upíři, lidstvo v prdeli, odboj malých smradů za záchranu světa, hlavní hrdina impulzivní idiot, k němu ufňukané zavazadlo, nějaká samičí domina, charismatický vůdce, nečekaný power-up, zbraně v podobě démonů, náhodně osudová setkání… to vše tu už bylo stokrát, a proto těžko seriál vyloženě doporučit někomu jinému než zapálenému sledovači šónenů, jemuž nevadí vidět totéž postoprvé, a samozřejmě nějakému nenáročnému otaku, kterému ke spokojenosti stačí třeba jen hezky nakreslené postavy. Pokud však do žádné z těchto kategorií nespadáte a nějakým způsobem jste se u sledování Owari no Seraph ocitli, vězte, že utrpení to určitě nebude, spíš jen s největší pravděpodobností poněkud zapomenutelný zážitek. I přes výše zmiňovaná negativa mi totiž hlavní hrdinové rozhodně nepřišli otravní, jako mi přišli například hrdinové právě v Šingeki, ba skoro bych až řekl, že si získali trochu mých sympatií; atmosféru a napětí seriál i přes silně hmatatelnou recyklovanost úplně nepostrádá a lapsů v ději spolu s těmi nejotravnějšími klišé v rámci šónenu se tvůrci relativně vyvarovali. Kresba i návrhy postav jsou povedené, úroveň animace s občasnou statičností obrazu místy pokulhává, hudba včetně úvodní a závěrečné znělky je na poměry Hirojuki Sawana velmi zdařilá. Celkově jde tedy o snadno zaměnitelný seriál, na který si s velkou pravděpodobností za pár let vzpomene jen málokdo, ale jde o seriál bez sebevětšího traumatu sledovatelný. Na druhou sezónu se podívám z principu, abych zvěděl, zda náhodou se tam konečně trocha originality nevyskytla. Solidní 2*. (21.06.2015)