Sono Bisque Doll wa koi o suru

Excentrická cosplayerka (s lehce netradičním character designem) Marin, která má srdce (a záběr kamer) ne na dlani, ale přímo ve výstřihu, a submisivní Gojou, který, kdyby mohl, by místo spaní šil i pro mimozemšťany. Takovou kombinaci povah a notnou dávku fanservisu jsem z pera dámské autorky nečekal, ale na druhou stranu ona tématika cosplayů je vítaně svěží přiblížení do tohoto poměrně mladého hobby. Anime skrze výše zmíněnou věčně usměvavou divu je sympaticky živé a neostýchavé; skrze zakřiklého, zasmušilého a dobrotivého Gojoua se naopak seznamujeme s technikáliemi tkalcovství, které naneštěstí byly pro mě zajímavější než on sám. Nejde necítit skrze obrazovku Marinin neutuchající zápal pro věc a i když to často přežene, ochotně ji to budete opouštět ještě tisíc dílů, ale její mužský protipól (vlastně celá 1. půlka seriálu) byl pro mě vyloženou kotvou, co táhla všechno dolů. Nedivil bych se, kdyby úctyhodná frekvence výskytu Marin v spoře oděném módu, který ještě o úroveň výš povezdl výtečné grafické podání studia CloverWorks, bylo hlavní lákadlo mnohých (ocenil bych spíš opak, zvlášť jistá koupelnová scéna vedlejší postavy byla ohavný hromadný FBI bait), ale unylý, pro všechny přepáleně otrocký, stejný oděv nosící, komunikačně nudný, čehokoliv dámského se stydící Gojou-kun mi tvrdohlavě nedovolal dosáhnout většího potěšení z podívané. Pro mě hlavní imerze, tedy jejich vztah, neustále klopýtal na nesourodosti jejich charakterů a harmonii, co jeden od druhého potřeboval. Nemohl jsem si pomoci, a i když to pravděpodobně nebylo tak přímo zamýšlené, tak si nedokážu představit zdravý a respektující vztah královny s prachobyčejným a nevýrazným sluhou. Tyto mé osobní pochybnosti začal úspěšně leptat nadechující se závěr se zdravou dávkou vyvíjené romance, objevování nepoznaného (opět to moře, nápodobně mi připomínající kouzelnou scénku z Josee to tora to sakana-tači) a především správně odkopávající vedlejší nezajímavé postavy časoprostor, který přenechal reflektory jen našim vyvoleným. Stačí jen 2-13 injekcí životabudiče, přijetí okolního světa, poličku nových triček pro našeho ševce a hned bychom byli jinde! A uhm..trochu utlumení toho fanservisu, ale to bych poštval proti sobě snad všechny tvůrce waifu žebříčků :-) My Dress-Up Darling rozhodně boduje v kreativitě, kolísavou ale přítomnou dávkou šarmu a láskou ke cosplayi, ale nekypí hloubkou, soustředěním a v měkké tvorbě čímkoliv výrazně nadprůměrným. K úsměvu, než přirozeným sledováním tohoto anime, bych si musel koutky úst lepit izolepou a převážně díky produkčním hodnotám tomu přišiji lepší 3*. (28.03.2022)

Nečekaná pecka a jedno z nejpozitivněji naladěnejch anime co jsem kdy viděl. Bylo příjemný sledovat jak se holka normálně zamiluje do kluka bez zbytečný vomáčky, umělýho dramatu a scénáristickýho kličkování, a vlastně i bez nějaký přeslazený a klišovitý romantiky. Dost tomu pomáhá fakt že Marin je extrémně sympatická a Gojo je perfektně zakřiknutej protipól kterej ovšem nespadá do kategorie neschopnýho ubožáka jak by ho jistě zobrazily západní média. Těch 12 dílů jsem se smál od začátku do konce a snesl bych jich na týhle úrovni klidně dalších 50, a ono by to klidně dál jet mohlo vzhledem ke krajně otevřenýmu konci, ale na druhou stranu je asi ideální v tom nejlepším přestat a nějak to nezkurvit. Po těch 5 hodinách si jsem koneckonců jistej že těmhle dvěma to nakonec stejně vyjde. (19.02.2024)

O výsledném hodnocení u mě nakonec rozhodl až poslední díl, který byl hodně příjemný, měl povedený ohňostroj a fungovala tu pro mě i ta romantika, která ve mně během předchozích dílu skoro vůbec nerezonovala. Nevím, čím to bylo, vždyť tu máme podle mnohých tu nejlepší waifu z celé zimní anime sezóny, ale já zůstával vůči Marin většinu času tak nějak chladný, i když je to sympatická mladá dívka, tak akorát trhlá, a hlavně nadšená pro svůj koníček, chápavá vůči zájmům ostatních, otevřená a upřímná, která s lidmi jedná bez předsudků. Možná za to mohl Godžó, který na mě působil tak nějak plaše a nevýrazně, v určitých situacích reagoval příliš nervózně a pro mě nepřirozeně, ale byl to sympaťák, se zdravým zápalem pro věc, ochotný každého podpořit ve správnou chvíli a se srdcem na dlani. Nebo to bylo spíš snahou autorů cpát na sílu do milého seriálu hromadu rádoby erotických momentů a s tím souvisejících, jakože vtipných scén, které mě ale nikdy nepobavily. Jakýkoli humor tu pro mě fungoval snad ještě míň než romantika. Každopádně nemůžu seriálu brát jeho kvality, ať už je to slušná animace, obstojná hudba, nebo zajímavé poselství o tom, že když vás něco baví, jděte za tím, i když s tím třeba bude mít někdo problém, protože se vždycky najde někdo jiný, kdo vaše nadšení ocení. Na druhou stranu i když mám rád seriály o tvořivých lidech se zápalem a baví mě sledovat vyrábění něčeho (a většinou je jedno čeho), spolu se vším vynaloženým úsilím, tak koníčky obou hlavních hrdinů mě tu stejně tak nějak míjely. Chápal jsem, co na tom všem baví jednotlivé postavy, ale podvědomě jsem věděl, že ani výroba panenek, ani cosplay a asi ani focení by mě osobně nebraly. Nic proti těmto aktivitám nemám, ale jako dítě mě nebavilo ani maškarní a asi jsem z toho nevyrostl. A tak jsem výrobu kostýmů nesledoval ani s desetinou zápalu hlavních hrdinů a i když oceňuji, jak pěkně mi některé procesy seriál popsal a ukázal, jak jsou časově a finančně náročné, kolik je potřeba práce a smyslu pro detail, stejně jsem si jistý, že za týden mi z toho v hlavě nic nezůstane. A tak i když si z velké části uvědomuji, že My Dress-Up Darling je v některých ohledech rozhodně nadprůměrné anime, je tu spousta věcí, které mě osobně nedokázali oslovit, které pro mě nefungovali, a tak jsem byl až do posledního chvíle na vážkách, jestli tomu mám ty 4* dát. Ale jak jsem už napsal, poslední díl mě docela přesvědčil. 6,5/10 (26.03.2022)

Po dlouhé době velmi příjemné překvapení. Ve velké většině případů mi anime, u kterého čtu mangu, přijde velice špatně zpracované, kdy to nesplní z různých důvodů mé očekávání. V tomhle případě to odpovídalo tomu, co bylo v manze a také to trochu předčilo mé očekávání. Je to něco mezi romantikou, komedií a ze života. Má to takový celkem pohodový ráz bez nějakých dramatických zvratů, přehnaného fanservisu a humoru. Jediný takový typický mínus bych viděl v hlavním hrdinovi, který je ze všeho furt červenej až na zadku. Obecně je to příběh trochu o cílech v životě typických středoškoláků a nestydět se za to, co člověk má rád za koníčky. Druhotné je pak romantika nebo respektive rozvíjející se vztah mezi hlavním hrdinou a hrdinkou. Hodně se mi líbilo také zakončení první série, kdy onen telefonát krásně působil jako rozloučení se s divákem a obecně atmosféra festivalu byla trochu ve smyslu oslavy toho, že se anime i divák dobral až do tohoto bodu. Po animační stránce je to velice dobré, ale měl bych možná pár výhrad ohledně takových menších detailů "ostrosti" a po hudební stránce to zapadá do té atmosféry, ale není to na samostatných poslech. (29.03.2022)

My dress up darling se vlastně samo popsalo v jedné z epizod při popisu Slice-of-life: "Jedná se o typ anime, ve kterém se vlastně nikdy nic důležitého nestane, přesto máš ale hřejivý pocit, když to sleduješ." Přesně tak jsem se cítil. Epizody utíkaly, kresba byla hezká, postavy nebyly otravné a i když se vlastně nic důležitého nedělo, tak se i vyvíjely. Velmi odpočinkové dílo, u kterého se tak nějak těšíte na další díl, i když tam není žádný cliffhanger, díky kterému byste něco očekávali. (03.04.2022)