Good bye, Lenin!

Stojím si za svým názorem, a to, že tento snímek patří k těm nejlepším, co Němci vůbec vyprodukovali. Námět mi nepřipadá nijak ohraný (ano, Hibernatuse jsem samozřejmě viděl, ale co jako?), ale pojmout za žánr komedii, není úplně zdařilé (tím bych rád reagoval na komentář Civala, nedivím se, že se ani nezasmál, poněvadž tu k smíchu opravdu téměř nic nebylo). Názor ať si vytvoří samozřejmě každý sám, ale mě se film na 4* líbil. (16.12.2007)

Přetrpí-li člověk poměrně nezáživný úvod, tak je velká šance, že si nadcházející část užije. Jakmile Daniel Brühl roztočí pro maminku to divadýlko, které by ji mělo po krůčcích usnadnit návrat do reality, tak je to místy opravdu kouzelné. Dost mi to hlavní myšlenkou připomínalo tento úžasný film, který touto cestou zároveň nejvřeleji doporučuji. Jinak Brühl je hrozně cool a pěkně se na něj kouká. Div, že mi z něj nenavlhlo spodní prádlo. Naštěstí žádné nenosím. Jeho maminka byla také dost fajn. Zbytek už byl fajn méně. Zejména jeho sestřička mě hrozně iritovala. Myšlenka je vážně moc pěkná. Takové věrné téma, které za žádných okolností nemůže dopadnout zle. Jen jsem od filmu prostě nedostal nic navíc. Prostě příjemně strávených 120 minut. Rád bych ocenil i soundtrack. Dost mi k atmosféře seděl. Viděno v rámci 5hvězdičkové výzvy. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (30.09.2016)

"Film o tom, jak pro někoho vzkřísit Východní Německo? Holky, neblbněte, jediný dobrý věci, co kdy přišly z Východního Německa, byly moje lezecký karabiny a Katarina Wittová," remcal můj otec, když jsme tenkrát s mými zploditeli a přítelem vyráželi na obvyklé dvojité rande do kina. V průběhu filmu na své námitky zapomněl tak dokonale, že dvakrát hmátl na koleno mně místo mé matce. Označení komedie udělalo odcházejícímu Leninovi službu ještě medvědovitější než berlínský znak. Podle mě jediné, co k patřičnému vychutnání si filmu potřebujete, je vědomí, že pojednává o té legrační, smutné a vysmívané věci zvané láska, o legračním, smutném a křehkém organismu zvaném rodina, o občasné nevyhnutelnosti lží, časté nemilosrdnosti pravdy a hrách, které spolu setrvale hrajeme ještě hodinu poté, co hvizd oznamující její ukončení slyšeli i ti se zacpanýma ušima. Že to občas působí naivně a nevěrohodně? Inu, když chcete zastavit krvácení a nemáte nic než ruce, tak tu ránu taky zkoušíte ucpat rukama, i když víte, že to působí naivně a nevěrohodně, nehledě na to, že je to celé jaksi k ničemu. Ale třeba z nějakého důvodu nechcete, aby ta krvácející osoba vykrvácela úplně. Když tohle všechno cítíte, tak je možné, že v případě loučícího se Vladimíra Iljiče Uljanova dostanete hodně okurek a minimum láku. (16.07.2008)

"Mám hroznou chuť na sprähwaldské okurky." Přesvědčená komunistka přečká v komatu pád režimu a probudí se ve svobodné zemi. Aby z toho matinku nekleplo, děti jí kolem postele zřídí skanzen NDR. Vděčný nápad, který dává vzpomenout na francouzskou crazy Hibernatus, je využitý do mrťě. Vznikl příjemný, vlídný a vtipný film, který má jedno historické prvenství - je to vůbec první německá komedie, která se mi líbí. Gratuluju (i sobě ;-) 70 % (02.11.2004)

Hodnotenie je predbežné; film som videl kedysi dávno na hodine nemčiny a musím si ho preto pozrieť znova. Spomienka na falošné televízne správy a snahu zohnať uhorky neexistujúcej značky ma však rozosmeje aj dnes. A to je vlastne ďalšie plus - na vtipný (a zároveň pocitovo reálny) nemecký film tak často nenarazím. (29.01.2015)