Pád domu Usherů

Když slyším, že se nějakého NF projektu ujme Flanagan, tak mám záruku, že to po kvalitativní stránce nevyhoří. A Pád domu Usherů naštěstí není výjimkou. Na poli 8 hodinek nám divákům totiž naservíruje formálně dokonalé dílo, které zaujme i po příběhové stránce. Velice se mi též líbí, jak sází na své osvědčené koně, tudíž při sledování jeho tvorby narážíte stále a dokola na stejné herecké tváře. A mně to vůbec nevadí, protože všichni zúčastnění podávají naprosto profesionální výkon (zejména Bruce Greenwood coby hlava rodiny Usherů potěšil). A samotná zápletka? Jo, tu jsem si užíval plnými doušky. Tajemná postava Carly Gugino měla něco do sebe, zajímalo mě, co se z toho vyklube, jaké motivy ke svým místy brutálním činům vlastně má. A závěr hezky odkryl své karty na stůl. Ano, mohlo to v průběhu nabídnout rychlejší tempo (zkrácení o 2 díly by prospělo), to nepopírám...ale i tak jsem ve výsledku nadmíru spokojen. Fajn podívaná. Za mě dávám 7,5/10 (23.10.2023)

Brilantná kombinácia najznámejších poviedok Edgara Allana Poe-a s tragickou rodinnou ságou v súčasnosti. Toto spojenie je fascinujúce hlavne pre divákov, ktorí čítali spisovateľovu tvorbu. Atmosfericky dokonalé, myšlienkovo silné a herecky zaujímavé. Mike Flanagan odviedol skvelú prácu. Soundtrack je božský. (16.12.2023)

Seriál Pád domu Usherů mi znovu dokazuje to, co vím už pár let. A to že Mike je Flanagan neskutečně talentovaný. Režisér a scénárista Mike Flanagan patří mezi nejlepší hororové tvůrce současnosti a mě jako diváka baví všechny jeho projekty. Flanagan jako tvůrce hodně moc přemýšlí a snaží se vytvářet něco více, než jen "další obyčejný strašidelný příběh". Žádné obyčejné lekačky, zbytečná a šokující brutalita, prostě nic, co funguje jen na první dobrou. Flanagan má nakoukáno a taky načteno, zná pravidla žánru a taky s nimi umí pracovat ve svůj prospěch. Chápe, že nemusí spěchat, pokud divákovi předloží zajímavý a napínavý příběh, jenž udrží jeho pozornost. A to se mu v tomhle seriálu povedlo velmi dobře. Osobně jsem si užil tu hru, kterou s námi Flanagan hraje. To jakým způsobem jsou dávkované informace, jak se mění tempo a stylizace epizod, případně jak vše podstatné vychází z Poea a skládá se mu tím obrovská pocta. Je to krásná hra s divákem. Jen na ní divák musí přistoupit, protože když to neudělá, tak by mohl dost narazit a nudit se. Flanagan rád do hry zapojuje černý humor, absurditu a text samotného Poea. Některé dialogy jsou díky tomu úžasné a já si dané scény vracel zpět, abych se na ně mohl znovu podívat. Flanagam je prostě výborný vypravěč a umí své seriály prodat. Hodně moc se mi líbí, že Flanagan se ve svých projektech obklopuje lidmi, se kterými už točil a je s nimi na stejné vlně. Díky tomu herci podávají skvělé výkony a parádně funguje chemie mezi nimi. Bruce Greenwood je zde parádní a podává skvělý výkon a některé jeho scény jsou perfektní. Carla Gugino je neskutečná femme fatale a krade si každou scénu pro sebe. Gugino výborně mění herecké polohy a podává jeden z nejlepších výkonů své kariéry. Mark Hamill dostal velmi vděčnou roli a jeho herecký projev mi sedl. Willa Fitzgerald a Zach Gilford jsou velmi dobře sehraný a jejich scény jsou dost silné. Trochu jsem měl problém, že některé postavy nedostaly moc prostoru a občas působily jako karikatury. Problém je, že i "děti" z rodu Usherů neměly moc prostoru a proto mě emocionálně moc nemrzelo, co se jim děje. Vím, že to byl účel, ale kdyby se každému věnovalo o trochu více prostoru, tak by to fungovalo lépe. Pád domu Usherů je povedený seriál, který mi sedl a já si ho užil. (20.10.2023)

Ze začátku jsme byli trochu zklamaní, ale nejspíš jde o to, že nás Flanagan svým prvním seriálem pořádně rozmlsal, navíc jsem měl i vysoké očekávání, vyhlížel jsem seriál dobré dva roky. Zprvu jsem očekával, že to bude adaptace McCammonova románu Prokletí rodu Usherů. Ten boj o moc je vlastně vykonstruovaný stejně, jen povrchně to silně čerpá poetičnost z Poeových nejznámějších básní (The Raven, Annabel-Lee), což mi vůbec nevadí, jeho básně mám nejradši. Bohužel tady ale není dáno moc prostoru tomu v čem je Mike Flanagan nejjistější a to sice nějaká strašidelnost, ta vynikne až ve finálním díle s boží scénou vsazení muže do zdi či Roderickovým chozením po domě a recitováním Havrana (obě scény jsou vrcholem celého seriálu). Místo těhle vymazlených spooky dílů jsou tady řešeny často banální a naprosto kreténské problémy mladých Usherů, přičemž mě sral a nudil každý z nich, jsou to účelové hovada. 8/10 a Flanaganovi s tou Věži furt docela dost věřím, jelikož je tam postav jak prstů jedné ruky a je zcela nemožné, aby v jeho adaptaci Kingova opusu mohlo docházet k tomu, co mě nejvíc sralo u The Fall of the House of Usher. Po té nestvůrnosti z roku 2017 mě nesmíš zklamat Miku, zakazuji ti to! (19.10.2023)

Máme za sebou další kousek od Mika Flanagana, odborníka na hororovou tématiku, který nám připravil další lahůdku v podobě minisérie Pád domu Usherů. Jak se povedl příběh inspirovaný dílem Edgara Allana Poa?    Na Pád domu Usherů jsem se těšila hned z několika důvodů. Kvůli zpracované látce, obsazení a Flanaganovi. A všechno tohle se moc povedlo. Hned od začátku mě příběh chytnul tak moc, že nešlo nic jiného, než se stále dívat dál a dál. Přestože vyprávění nikam nepospíchá, gradace a utahování šroubů funguje perfektně. A zatímco sledujeme vyprávění minulosti sourozenců Usherů, v přítomnosti přichází postupný rozpad jejich impéria. Skoro jako kdyby nešlo o nic jiného. No, vlastně nejde...    Pád domu Usherů si užije úplně každý, znalost díla Edgara Allana Poa není nutná. Ano, pokud máte načteno, v určitých momentech si minisérii užijete trochu víc, i po emoční stránce. Ale způsob zpracování mi sednul. Jeden hlavní příběh, který v každém díle zpracovává jedno dílo. Jednotlivé kousky jsou vybrané dobře, jsou to v podstatě ty nejznámější, které zná nejspíš z doslechu i ten, kdo je předtím nečetl. Prostě klasiky.    Navíc je všechno strašně krásně natočené. Od stylizace dílů (každý je trochu jiný, protože i sourozenci jsou jiní), použité hudby (ta skvěle funguje s dějem a není jenom na ozdobu nebo aby nebylo ticho), kamery (hned v několika momentech jsem se díky ní cítila ještě hůř) a celkového nepříjemného pocitu z toho všeho. Obsazení beru jako kapitolu samu pro sebe. Pokud jste si oblíbili někoho z herců z předešlých věcí Flanagana, můžete si být jistí, že tady na něj narazíte. Přičemž nové tváře jim úspěšně šlapou na paty. Navíc se skvěle zakomponovanou kritikou současné společnosti.    Sledovat Pád domu Usherů je příjemný zážitek. Stačí se nenechat odradit škarohlídy, kteří tvrdí, že se bude líbit pouze těm s nezdravou fixací na Flanagana a tomu, kdo tvorbu Poa vůbec nezná. Vážně to stojí za to. (17.10.2023)