Príšerky s.r.o.

Pixar opět dokazuje, že umí a že na něj poli animovaného filmu nikdo nemá (až na výjimky). Výborně propracovaný svět strašidel i samotný systém strašení je bezchybný, každá příšerka je originální, příběh strhující, nenatahovaný a dostatečně krátký, film zbytečně nehraje na emoce, ale snaží se prostě a jednoduše diváka pobavit - prostě nefalšovaná rodinná zábava se vším všudy. Komické gagy střídají neomalené romantické výlevy obou hlavních strašidel (ať už k opačnému pohlaví či dítěti), do toho sem tam vpadne nějaká ta akční scénka, která si nic nezadá ani s hranými (a mnohem nákladnějšími) scénámi. A nesmím ještě zapomenout na dva naprosto slizké slizouny, kteří mají svůj osobitý šarm a styl a bez kterých by to prostě nebylo ono. Příjemná oddechová zábava pro celou rodinu! A to se jen tak nevidí. [říjen 2006] (12.10.2006)

Veľmi milá, vtipná pixarovka s pohodovým a zábavným príbehom, vhodným pre deti a celú rodinu. Garancia príjemne stráveného večera. Nedá mi vyzdvihnúť perfektne prepracovanú grafiku. Napr. pri Sullyho srsti je vidno snáď každý chlp... Jednoducho pastva pre oči, ktorá sa dá pozerať i viackrát a stále nenudí. 89/100 (20.02.2014)

Jedeme na dětský křik a pláč, protože ve světě strašidel jde jednoduše o plnění pracovních povinností. Platí tam za hlavní zdroj energie a velké závody se předhánějí v tom, kdo urve víc. Výkonní bubáci tak mají na růžích ustláno. Tedy jak se to vezme. Tak či onak platí, že Pixar toho času uměl výborně zrežírovat výtečné scénáře, navíc o počítačové stránce se netřeba bavit už vůbec. Jednička tak těšila nespočtem nápadů, slovními přestřelkami obou hlavních hrdinů (v originále Billy Crystal a John Goodman), nahlížením pod strašidelnickou pokličku a celkově příjemnou atmosférou v bijáku pro celou rodinu. Ač tedy v závěru i přes dietní stopáž lehce vadneme. Naštěstí ale neplatí, že by byl dospělý divák upozaděný. (31.05.2018)

Monsters, Inc. patří mezi mé nejoblíbenější animované filmy a rozhodně to nedokáže pokazit ani ta mala chyba v českém názvu. Dokonce ani těch několik nelogických situací, kterými nás snímek začne ihned po svém začátku neúprosně bombardovat, mě nijak zvláště nevytáčelo, jen jsem se plně věnoval barvitému příběhu a nervózně očekával jak to půjde dál... Už v Toy Story se ukázalo, že lze natočit celovečerní animovaný film, který si na sebe dokonce dokáže i vydělat, nesmí však postrádat jisté ingredience, vtip, originální, ale zároveň jednoduchý příběh a hlavně veliké množství hrdinů, kteří musí umět zaujmout už svým vzhledem. A všechny tyto aspekty Příšerky pouze potvrzují.Příšerky s.r.o. dokáží zaujmout hned od svého začátku, kdy vkročíme do již rozehraného příběhu, tvůrci se nijak nepozastavují nad nudným vysvětlováním, ale rychle pokračují dál, neboť vše potřebné se dozvíme z jednotlivých částí filmu samotného. Když jsme se již pomocí skvělé zvládnutého příběhu seznámili jak s hlavními hrdiny, tak i s tím jak probíhá život v sympatickém městečku Monstropolis, můžeme rychle pokračovat dál. V příběhu samotném nejsou žádné trhliny, pořád se něco děje a divák tak nemám moc příležitostí, kdy by se mohl věnovat něčemu jinému, než snímku samotnému, přesto nám však zůstává mnoho věcí utajeno. Až v samotném závěru, kdy se nečekaně dozvíme kdo stojí za zločinným komplotem v organizaci a seznámíme se s 001, dokážeme docenit kvality, které z tohoto audiovizuálního díla pramení, a to ještě nemluvím o tom dojemném posledním záběru. Příšerky s.r.o. jsou příjemným mixem zábavy a kvalitní filmové podívané, která nepobaví jen dětí, ale sahá do mnohem širších vrstev. Opravdu povedené... (24.03.2006)

„Práve som si spomenul, aké to bolo, keď ťa moje oko videlo prvý raz.“ Johna Goodmana (a sem tam i Billyho Crystala) mám rád, pestrofarebné, veselé a originálne pixarovské svety zbožňujem od TOY STORY 2 a keď som ako malý videl DETSKÚ HRU, dával som si počas nasledujúcich nocí dobrý pozor, aby mi z postele nevisela noha alebo ruka. Takže MONSTERS, A.S. mám rád. Vrátane rozkošnej Boo a jej „cica cica“. Príliš mi neprekáža dokonca ani to, že snímka je orientovaná na detského diváka viac, než má Pixar vo zvyku. Veď už kvôli všetkým tým farebným figúrkam (a vlastne farebnému úplne všetkému) návšteva sveta príšer stojí za to. Bohužiaľ, koniec sa do predchádzajúceho deja vôbec nehodí (a nik mi nevyhovorí, že chlapci a dievčatá z Pixaru nemajú odvahu na niečo temnejšie. MAJÚ, tým som si istý.). Čerešničkou na torte sú „pokazené“ zábery, občasné odkazy pre geekov („Rezervoval som stôl u Harryhausena.“) a výborný vtip na pokračovanie (ustavičná kontaminácia smoliarskej príšerky). Ale mňa tento inak plus mínus podarený kúsok nikdy príliš nebavil. Kino Považan NMnV 2002 (14.03.2009)