O hloupé havířce

Taková malá televizní pohádka, ale nad míru povedená :) ta scéna, kdy se ta nablblá rodina ráchá v noci ve vajíčkách, to je prasečárna, to svět neviděl. Akorát jsem čekal na konci nějakej hepyjend a nic..jako že třeba Štěpánek popadne Konvalinkovou a bude rád, že neni zas až tak strašně blbá a nebo druhá varianta..že odvandruje do světa a zbalí někde chytrou horákyni a bude..ale i tak pohoda :) (24.08.2012)

Jan Drda uměl vždycky psát takové jednoduché pohádky. Jenže právě v jeho případě platí, že v jednoduchosti je krása. A přitom hloupost přetrvá věky. Takže pohádka je vlastně navždy aktuální. Naštěstí se natáčelo i venku, takže příběh tím dostává ještě sympatičtější háv. Petr Štěpánek navíc vždy byl vyloženě pohádkový typ. A vidět Naďu Konvalinkovou jako hloupou manželku je docela neokoukané. Svou zápletkou je pohádka navíc i docela humorná. (05.04.2020)

Velmi vtipně napsaná hodinová pohádka o lidské hlouposti, ve které si těch ran od manžele Petra Štěpánka musela chudinka hloupá manželka Naďa Konvalinková opravdu užít více, než dost :-) . Jediné, co mě trošku zamrzelo, je, že vše neskončilo jen šťastným láskyplným setkáním obou hlavních hrdinů, ale že havířka musela za svou naivnost dostat ještě jednou našupáno. (23.01.2010)

Bez práce k bohatství přišel. Modus, který se líbí lidem v pohádkách, kde se pídí za všelikými artefakty, stejně jako lidem v realitě, kde se zapojují do podivných her typu letadlo, stávají se agenty Amwaye, nebo páchají jiné zhůvěřilosti. Ač bych se nebránila šotkovi, co do domácnosti bude přinášet štěstí a peníze, těžko bych podlehla tomu, že mi svého šotka jen tak za pár krejcarů prodá soused. Kouzelné šotky dycinky přináší tajemný snědý cizinec a rozhodně se nespokojí s nějakými drobásky. Za kouzlo to už musí být cenou něco onačejšího. Mám progresivní nápad - za pozitivní výsledek gravi testu by v lékárnách měli vydávat poukázky na košťata, aby budoucí matky měly základní motivační prostředek pro rozvoj intelektu příští generace. (16.06.2014)

Kdyby hloupost nadnášela, havířka by létala v jednom kuse v povětří. Pravda, bez její vzorové hlouposti by Jan Drda nenapsal legrační (skoro) pohádku, která čerpá i z určitého reálného půdorysu. V době vzniku téhle pohádkové komedie už měla zkušená režijní specialistka na televizní pohádkovou tvorbu Vlasta Janečková to nejlepší za sebou. Na téhle televizní taškařici je slabší vyvození situací docela znát. Někdy jsou situace, do kterých havířka spadne, docela křečovitě nastavené. Výsledkem je nucený humor. Nejdříve je testována divákova trpělivost. Barbora je zhusta blbá, naivně každému sedne na lep a jejího prchlivého manžela to příšerně vytáčí. Řekne si dost. Po další eskapádě jeho manželky už to déle nevydrží, balí ranec a vyráží do světa, aby v něm nalezl ponaučení i přesvědčení v tom, zda je lidská blbost opravdu tak neporazitelná a věčná. A fakt narazí na solidní dementy. Tahle pohádka staví na dobrých hereckých výkonech. Režijně je poměrně proměnlivá se značnou tendencí střídat i upřednostňovat nápadité scény a humorné etudy. O extra příběh se tenhle počin moc nemůže opírat. Většinou se cílí na humorné scénky, ve kterých prim hraje lidská blbost a neprozřetelnost. Mezi ty zapamatovatelné scény patří určitě vajíčková lázeň, nad jejíž postupnou vzestupnou tendencí se dá dobře pobavit. Levná realizace i na televizní poměry moc neoslní a příběh má určité rezervy, pokud jde o nějaký výraznější tmel. Tahle pohádka má hlavně výhodu v tom, že většina humorných scének může docela dobře fungovat i samostatně. Herecká sestava plná známých tváří je adekvátní a umí si poradit i s režií s rutinními prvky a scénářem nižších kvalit. 50% (26.06.2015)