Andalúzsky pes

Výborný surrealistický krátkometrážní snímek ozdobený Wagnerovou hudbou k nezaplacení. Co se týká jednotlivých časových prolínacích sekcí, tak některé z nich opravdu nahání člověku husí kůži. Hlavně ta s klavíry. Bohužel nesouhlasím s tím, že scéna s břitvou a okem je nějak fenomenální, právě tato scénka se mi vůbec nelibila, působila lacině a dost uměle ale co bych taky chtěl od filmu z té doby. Bunuel byl mistrem ve svém oboru a jsem rád, že vlastním několik jeho kousků. (25.03.2010)

Už ten pofidérní a naprosto šílený úvod kdy L. Buňuel, na balkónu pozoruje nebe s úplňkem, současně si brousí břitvu a do toho všechny ty moc divné zvuky to naprosté tajemno a nepředvídatelnost. Místo měsíce se ale náhle objeví oko mladé ženy které rozřízne břitva vejpůl-náhle měsíc zakryje mrak a oko vyteče.! Jedna z nejnápadnějších a nejvíce šokujicích scén filmového surrealismu a vubec filmu takového. Nicménně i další scény stojí za připomenutí : Všechny ty pruhované kravaty, pruhy na krabičce, knihy které se proměňují ve zbraně, cesta z Pařížského bytu která vede přímo na mořskou pláž, spojení nespojitélného a naprosto nezapadajicího do sebe, muž tahajicí za sebou dva velké klavíry na nichž jsou dva krvavý a zdechlí osli a dva živý kneží, uříznutá dlaň která běhá po podlaze atd. Tento ranný, experimentální a silně avantgardní snímek navždy zůstane v mém srdci jako ten vůbec první, nejzařilejší a hlavně v rámci mezí ještě koukatelný! Kdo neviděl vřele doporučuji toto je ranný surrealismus společně s filmy jako "Dopolední strašidlo" od H. Richtera či Clairovou Mezihrou. Svým způsobem navazuje surrealismus na hnutí dadaistů které se rovněž tak pokoušelo demaskovat zkostnatělou společnost. Nicménně i výrazové prostředky obou směrů jsou do určité míry stejné a obdobné. Svou škodlivostí ,osobitou estetikou, šokováním, otřesením a překročením tzv. dobrých mravů má být zviditelněno omezení, kterému je jedinec podroben zažitými společenskými normami. (10.06.2006)

Léty prověřená umělecká provokace neztrácející na pozoruhodnosti, přestože za těch víc než osmdesát let od premiéry urazila kinematografie dlouhou cestu. Vskutku klenot avantgardy. Obsah je notoricky znám, de facto se nejedná o nic víc než o zhmotnění nejděsivějších Buñuelsko-Dalíovských nočních vizí, v čele s rozříznutým okem, ale vlastně co na tom? Není jakýkoliv film povětšinou jen a pouhopouze lépe utajeným snem páně režiséra? Challenge Tour Speciál - Filmový lov, červen 2015 (14.06.2015)

Takový film by mě překvapil, i kdyby byl natočen v roce 2007. A v tomto směru si jej vážím nejvíce. I filmy od Lynche se dají "vysvětlit", ale Andaluský pes se myslím nachází tak trochu mimo realitu snad ještě více, než jakékoliv fantasy snímky. Snad proto jsem byl filmem fascinován a to jsem prošvihnul úvodní, nejproslulejší scénu. (31.05.2007)

Vopred som netušil, čo mám od Buñuelovho filmu čakať a teraz po zhliadnutí ani presne neviem, čo som to vlastne pozeral. Zo všetkého najviac mi to pripomínalo akúsi surrealistickú exhibíciu, prirodzene bez hlbšieho zmyslu, ktorá navyše išla značne mimo mňa. Možno je to na mňa len príliš silná káva, možno som sa len príliš nesústredil, možno... Každopádne, nie všetko, čo je pôsobivé a šokujúce je aj kvalitné. Súhlasím s tým, že je to dielo, ktoré treba vidieť (a hlavne je to dielo, nad ktorým sa dajú viesť nekonečné debaty), ja osobne som už rád, že to mám za sebou a taktiež to už znova vidieť nemusím. Som si ale istý, že milovníci surrealizmu boli pri pozeraní na vrchole blaha... (26.12.2007)