Průšvih

Tenhle film jsem několik let intenzivně sháněl (což sice neznamená, že bych byl ochotný za něj utratit nějaké peníze)... A pak konečně přišel den, kdy se mi dostal do ruky. Jedná se možná o něco trochu jiného než jsem očekával, ale přesto je to krásný film, který se stylem nachází pravděpodobně někde mezi Jarmuschem a DiCillem. Ze všech těch odkazů je cítit láska k filmu a literatuře, což ztělesňuje postava Buscemiho, který zde hraje pravděpodobně nejsympatičtější roli, kde jsem ho viděl... (01.01.2010)

Srdcová záležitost o problémech začínajícího režiséra s naplněním rozpočtu pro připravovaný artový snímek "Bezpodmínečná kapitulace", jehož scénář je opravdu velmi účinným hypnotikem.. Troufám si říct, že nenápadný, ale neuvěřitelně pohodový In the Soup je nejlepším filmem Steva Buscemiho a určitě pro každého fanouška pana Růžového neodkladnou povinností. Jeho hereckému koncertu zdatně sekunduje Seymour Cassel v roli excentrického mecenáše, kterého film až tak moc nezajímá, ale zato entuziasmu má ten lascivní stařík na rozdávání. Soustřeďte se na práci, když vám za dveřmi prozpěvuje italská dvojice vymahačů nájemného svůj na nervy brnkající song.. „Pátek se blíží, jó činže, ta tíží..“ (29.08.2008)

Už len ten smiech, ktorý dal Joe, keď sa Adolpho učil tancovať, je hodný štyroch hviezd. A vôbec, všetko čo Joe predvádzal bolo ohromné a Cassel ho dal na parádu. A tí dvaja vyberači nájomného .. ohromná dvojka. A Rockwell? .. toho aj málo bolo. No skrátka bavila som sa .. možno tak dobre, ako tá silvestrovská slečna, keď uvidela Adolpha v Nahej pravde. (01.12.2016)

Proč si nevsadit nejvyšší částku na svého komediálního koně? Ať to jakkoli srovnávám s českými burianovkami či pozdějšími socialistickými výtvory (Vesnička má středisková je na čsfd stále jedenáctou nejlepší komedií světa), funèsovkami či terence-hill-&-bud-spencerovkami, nenacházím žádné srovnání. "V bryndě" je svěží film, přitom nesporně komedie, podporovaný zábavnými dialogy a výbornými hereckými výkony (jak Steve Buscemi, tak Seymour Cassel - ve stejně svěží a svižné lekci ča-ča; podobně jako nás Milo Štibich učil tancovat shimmy). No, zase na druhou stranu, je to jen taková malá postmoderní sranda. Ale zase na třetí stranu, je jich poskrovnu. (24.05.2020)

Zapadlá perla amerických nezávislých devadesátek, ultimátní chcípácký film, jeden z mála nesebestředných filmů o filmu (i když tady se až do samého konce zdá, že jde spíš o film o nedělání filmu). Alexandre Rockwell si vyšlapuje v hravě poetických souřadnicích vykolíkovaných Jarmuschem, Wendersem, Allenem i Tarantinem, ze začátku okouzlí rozverností a třeskutým vtipem, pak postupně ubírá na nezávazné legraci a přidává na paletu temnější tóny, což může v jednom napoprvé zanechat mírně rozpačitý dojem. Jelikož jsem se ale tenhle film rozhodl otitulkovat a tím pádem s ním strávil nadprůměrné množství času, všecko se to ve mně stihlo hezky usadit a dozrát k radosti nad gustem, elegancí a obratností, s nimiž se tu vycizelovaným obrazem, střihem, hudbou i zvukem vypráví příběh o sbližování a vzdalování světů a snů dvou pomatenců a jednoho setsakra temperamentního anděla, příběh fantasmagorický a přitom podezřele připomínající opravdový život, třeba i v tom, kolikrát nás škodolibá realita nechává rozpačitě přemýšlet, jakou roli jsme v tom chaotickém sledu událostí vlastně sehráli. (23.11.2014)