Šedá zóna

Čekal jsem, že mi to zaleze pod kůži a vyvolá to ve mě silnější emoce, protože to si podobné téma žádá, ale nestalo se tomu tak. Byly tu sice dvě scény, u kterých zamrazilo a to byl vůz naložený popelem spálených, v němž si netečně hověli členové komanda a pak zejména "koncert" vězňů, při němž postupovala fronta do plynových komor, ale to bylo trošku málo. Děj je takový nijáký a nedotažená mi přijde hlavně druhá linie příběhu z ženského tábora, které je věnován až příliš malý prostor. Naopak je tu spousta místa pro často zbytečné dialogy, které škodí. Hercky to taky žádná sláva nebyla. Až na Arquetta to byli herci nevýrazní a zejména od Keitela jsem čekal víc. Steve Buscemi nedostal prakticky žádný prostor a na tom poskytnutém svojí roli nemohl nijak rozvinout. Další z filmů, který promrhal svůj potenciál. Slabších 50%. (23.04.2009)

Na téma příliš málo depresivní a atmosféra slabounká. Rozhodně, ale nejde o špatný film, spíše naopak jsem očekával trochu něco jiného. Snímek o koncentračním táboře a několika osobách, které se rozhodnou raději obětovat své životy, aby "aspoň na pár dní, přestaly z vysokého komína létat spálené kusy kůže". Pár silnějších okamžiků nedokáže utlumit slabý příběh. (01.12.2007)

Málokdy je válečný film jen depresivní. Depresivní je totiž slovo, nad kterým vojáci kolikrát nestihnou přemýšlet. Jenže když se film odehrává v koncentračním táboře, je vše okamžitě naopak a ještě hůř než se dá čekat. V Šedé zóně, která se víceméně odehrává dle částečných skutečných událostí není nic radostného. Na koncentračních táborech nemůže být nic radostného. Například v Hartově válce se vojáci snaží trochu s nadsázkou uvolnit napětí. V tomto filmu to nelze. Vše je totiž tak depresivní, že se to s ním táhne od začátku až do konce. Zde nenaleznete nic pozitivního, protože se snaží co nejblíže zpodobnit atmosféru koncentračního táboru, jako se pokoušel málokterý film. Na to jaký měl nízký rozpočet se mu to podařilo. Sice to není bůhví jaký zázrak. Ale na zpodobnění něčeho, co tenkrát překvapilo nejednoho Spojence, je toto všechno naprosto postačující. --- Člověk se může sám zabít. Je to jeho jediná volba. (14.10.2007)

Zrovna nedávno jsem četla výpověď člena sonderkomanmanda a jeho svědectví mi připadalo daleko mrazivější a více strhující, než tento film. The Grey Zone v podstatě nemá začátek ani a konec a skutečný příběh, celé to působí spíše jako rekonstrukce, dokument. Nacpaní lidé v dobytčáku. Střih. Nezáživný rozhovor nácka a židovského lékaře. Střih. Členi sonderkommanda v maskách, kteří sypou cyklon B do komor. Střih. A zase další nezáživný, až směšně působící rozhovor. Představovala jsem si tento film spíše jako ukázku toho, jak vypadal běžný den lidí v sonderkommandu, ale tohle bylo skutečně jen o unylých rozhovorech kam kde co, komu to řekneme a jak to uděláme a mezi to vsunuté nějaké ty drastické záběry, aby se neřeklo. Možná, že je to místy "syrové" a brutální, ale kromě kouře stoupajícího z pecí a zoufalého křiku z komor na mě nezapůsobilo téměř nic. A film o holocaustu by prostě neměl působit bez emocí, lhostejně a chladně, to se na mě nezlobte. Navíc události ve filmu působí do objevení živé dívky naprosto nesouvisle. Prázdný film. Skutečně mě zklamalo, že někdo takhle zprznil potenciál tématu sonderkommanda.... (19.02.2013)

Tenhle film není oddychovka na sobotní odpoledne, protože diváka protáhne doslova peklem. Zatímco jiné filmy o holocaustu se většinou spokojí s pohledem na kouř vycházející z komínů krematorií, tady se většina děje odehrává právě v předsíních plynových komor a nelítostném žáru spalovacích pecí. Teprve u závěrečných titulků si divák uvědomí, že hned někde na počátku příběhu vzpoury Sonderkommanda maďarských Židů, kteří chtěli zlikvidovat osvětimská krematoria, vlastně zapomněl dýchat. (07.05.2007)