I Wanna Dance with Somebody

Existují dobrý hudební biopicy, který jsou skvělým reprezentantem svého subžánru. Existují však i špatný hudební biopicy, který jsou plný generických klišé a stereotypů, kvůli čemuž na svůj subžánr nevhrají moc pozitivní světlo.... no a pak je tu tenhle hudební biopic o Whitney Houston (jíž dodnes neodpustím vykrádačku songu od Dolly Parton), který krkolomně stojí někde mezi. Jde navíc o snímek který je natolik nevýrazný, že ihned upadne v zapomnění. (26.02.2023)

V Bohemian Rhapsody som sa dozvedel vlastne všetko o osude skupiny Queen. Tu som sa nedozvedel do hĺbky nič. Akurát to, že na moje prekvapenie aj pani Houston mala lesbický vzťah, ale keďže sa čerpalo z knihy, ktorú napísala priamo jej partnerka Robyn Crawford, niet divu, že sa tomu dáva veľmi silný priestor. No a potom z toho zvyšku to tak na 80% bolo samé jódlovanie a podobné zvuky, ktorými ona vládla veľmi dobre a niektoré pesničky sú fakt že špička, ale na to mi stačí YouTube. No a o problémoch s drogami, ktoré ju stáli život, i s chlapom, to sme všetci notoricky vedeli. Vo filme však nikto ako narkoman nevyzeral. Nedostatok tu vidím aj v tom, že režisér nedokázal z jej príbehu prezentovať ani jednu emotívnejšou scénu, čo pri tomto životopise je hanebné nevyužitie príležitosti. Každý dokument predčí tento film. (10.02.2023)

Jak se to veme, mezi žánrovými životopisáky, bejzované na skutečném životě dané osobnosti, nebo jen inspirované z výcucu palců scénaristů, neboli tesaném na kameni s proslovem; "This is a true story. The reconstructions are based on original cockpit voice recordings and eyewitness accounts.", to úplně nepatří mezi hořlavými články. Správný životopisný film by měl přednést osudný mimoáry i těm, co o nich v životě nic nevěděli jako v mém případě, ale slibované kontroverze vyplujou možná tak do hlubiny, na povrch jen jeden slabej výdech a zpátky do věcných lovišť, s překvapením lesbický vztah s babochlapem se tu maže jak hovno polovinu stopáže, to už se musí samo sebou objevit, a na to jak údajně Whitney užívala omamné látky na zpříjemnění dobré nálady, tak se mrtvolně až tak netvářila, jak se jí ty roky podepsaly, teda sorry to už bylo v rakvi. Já vím, je to jen film, a točil se zřejmě narychlo v rozmezí asi dvou týdnů, ale je vidět jak jsou castingový agentury vypatlaný, jak rozjebané lepidlo v párkách od Kostelce, jen aby nahrabaly mokačínovou opičku, která se dost podobá Houstonový, ale díky ultra korektní vyhapaný době musí černošské filmy točit jen pravá černá krev, a váhám že byla herečka obsazená jen díky své pleti, jinak by bílá holka neměla ani šanci, no jo kdyby Martina Kinga hrál třeba Ewan MekŽabař byl by to průser jak Brno, ale Malou mořskou pannu si bez váhání může zahrát nepanna! Možná jsem trochu křivdil Qvýrům a jejímu velmi špatnému vtipu na rymejk Biitchis. (04.04.2023)

Kdybych na tenhle životopis šla do kina, tak bych byla zklamaná. Určitě souhlasím s názorem, že i průměrný dokumentární medailonek strčí tenhle hraný film do kapsy naprosto s přehledem. Slabé, nezajímavé dílo, které existuje jenom proto, aby ilustrovalo knihu první partnerky Whitney Houston Robyn Crawford A Song for You: My Life with Whitney Houston (2019). (23.04.2024)

Nedožila se padesátky, ale život měla kromě hudby sakra zajímavý a místy poměrně drsný. Hlas měla výjimečný, se zdravým úsudkem to bylo na štýru. Režisérka Kasi Lemmons (která je mimochodem tou policajtkou, které v Živém terči provrtá břicho Arnold Vosloo) si nevybrala nějaký úsek Whitneyiny kariéry, ale pojímá ji celkem komplexně, ač tedy do problematických témat zase tak moc nevrtá. Jak závislost na drogách, tak toxické rodinné prostředí či chování jejího osudového muže jsou spíš o klouzání po povrchu, protože většinu času trávíme na pódiu, v nahrávacím studiu nebo v pozitivnějších momentech její kariéry. Necítíme ovšem, že bychom seděli v první řadě nadupaného koncertu, ale spíš někde vzadu, a navíc s Wikipedií v ruce. Prostě si odškrtáváme důležité milníky jejího života a opatrně našlapujeme okolo citlivějších témat. I třeba její vztah s asistentkou Robyn je nedořečený. Lemmons se holt až zbytečně drží v okoukaných kolejích. Dna dosáhl třeba i Freddie Mercury (Bohemian Rhapsody) nebo Elton John (Rocketman), ale v obou případech měly filmy atmosféru, energii, hloubku, živelnost… pak bych šel i na čtyři hvězdy. Každopádně Naomi Ackie odvádí solidní práci, nastudovala řadu detailů, naštěstí ale (při vší úctě by to stejně nedala) slyšíme v drtivé většině písní hlas skutečné Whitney. Škoda jí. (07.03.2023)