Hry o život: Balada o hadoch a vtáčatkách

Samozřejmě, že nejsem cílovka Hunger Games, ale u starších dílů se mi hodně líbil vizuál, takže jsem byl zvědavý. A ano, vizuálně jde opět o hodně podařený kousek, výprava i lokace se povedly. Podtitul "balada" pak taky nelhal, takže děj je vskutku tragický a atmoška řádně ponurá. Samotná "hra" je upozaděna a mnohem zajímavější je dění okolo, především psychologizující rovina o rozpolcené, charakterově pokřivené postavě mladého Snowa. Kdyby mi bylo ca dvacet, určitě bych se hned sháněl po knižní předloze. A i přes hromadu patosu a poblijózní cajdáky v podání Lucy Gray spokojeně zaokrouhluju nahoru. / Tak nakonec jsem dal i knihu, i když v audioverzi, po kouskách před spaním. Docela dobrá záležitost, ovšem hlavně pro týnejdžry, pochopitelně. (24.12.2023)

Ačkoliv se mi nějaké díly Hunger Games líbily (hlavně dvojka) a Francise Lawrence stále považuji za kvalitního režiséra, od prequelu jsem nečekal vůbec nic a absolutně se děsil 157 minutové stopáže. Což ačkoliv stále je moc, k mému velkému překvapení jsem se nenudil, příběh mě docela zajímal a i akce docela stála za to, což je dobrý příslib k chystanému Constantine 2 od stejného režiséra. Rachel Zegler můžu všude, takže to byla celkem jistota, ale příjemně mě překvapil i představit hlavní role, kterého rád uvidím i v dalších rolích. A možná i v dalších dílech, jelikož se z Balady o ptácích a hadech vyloupla taková menší trvalka a menší úspěch v amerických kinech, takže bych i doufal ve dvojku. A já u ní rád budu. (31.01.2024)

Důvěryhodnost příběhů o odporu utlačovaného lidu lze vždycky určit dle toho, jak onen prekariát je vykreslen. V tomto případě je to spontánně na country tančící dav mladých krásných, umouněných lidí (jakože tvrdě pracují rukama), co pijí moonshine ze zavařovaček. Případně si můžeme jít odpočinout do chudého bytu o jedenácti pokojích a čtyřicetimetrovém lobby, ve kterém se tři nájemníci ale musí dělit o jednu sušenku, protože jsou na dně. Jojo, rozhodně za tímhle filmem stojí tým lidí, kteří si s chudobou, útlakem a těžkou prací užili svoje. Mimoto ale tento prequel i tematicky přesluhuje myšlenku o opresi skrze spektákl, která ještě mohla být aktuální před nějakými patnácti lety, kdy byly obscénní reality show tématem dne, ale v době, kdy je pozornost lidí rozfragmentovaná mezi algoritmicky individualizovaný obsah, působí nějaká dystopická vize zlého ošklivého státu, držící lid svorně přikovaný k obrazovkám u nějakých gladiátorských her, jako dědeček automobil. Na všechno ostatní je tady pak ohavný bezpohlavní vzhled celého filmu, stereotypní charakterizace naprosto úmorného množství postav či dialogy, které nikdy nejdou mimo přímý děj, takže nemůžeme mít pocit, že se v tom světě mimo něj něco skutečně odehrává. Výsledkem je regulérně jeden z nejdelších filmů na světě. (14.02.2024)

Zbytočný návrat k sérii, ktorá skončila nie až tak dávno, a ktorý nikto veľmi nepotreboval, ale keď sme ho už teda dostali ... Francis Lawrence nie je vôbec márny režisér, akurát škoda, že sa posledných desať rokov zahadzuje prevažne s touto sériou. Ani The Ballad of Songbirds and Snakes tým pádom nerobí po režíjnej stránke nič vyslovene zle. Problémom tu je materiál, s ktorým musí pracovať a ktorý nefunguje po takmer žiadnej stránke. Balada o hadoch a vtáčatkách tak opäť s plnou vážnosťou prezentuje svet a pravidlá v ňom, ktoré nedávajú zmysel už od Mockinjaya, nefunguje to ani ako zrodenie postavy prezidenta Snowa, z ktorého sa tu príbeh polovicu stopáže snaží robiť sympaťáka, aj keď diváci vedia už zo štyroch filmov predtým aká sa z neho stane sviňa, a samotné Hunger Games sú tu ešte v zárodku, takže namiesto akýchkoľvek nápadov (ako v jedine skutočne dobrom filme z tejto série Catching Fire) sa tu nevzrušivo "bojuje" v nejakom polorozpadnutom hangári, a navyše ten film z nejakého dôvodu musí mať cez dve a pol hodiny čo si nedovolilo ani záverečné vyvrcholenie celej ságy pred ôsmimi rokmi, takže po väčšinu stopáže sa tu mláti prázdna slama. Ale na to sú už fanúšikovia tejto série asi zvyknutí, pretože o tom bol aj Mockingjay Part 1 a Part 2. Tam sa to však dalo obhájiť zbytočným štúdiovým rozdelením jednej knihy na dva filmy kvôli vyšším zárobkom. Balada by však chcela byť akýmsi prequlovým filmovým eposom, pritom ničím nevybočuje zo štandardu young adult adaptácii, ktoré boli "in" tak pred desiatimi rokmi. V roku 2023 by to chcelo niečo viac, než sa len zviesť na ako tak známej značke a rozširovať príbeh, ktorý nikto veľmi nepotreboval vidieť. Ústredné duo (Tom Blyth a Rachel Zegler), vrátane silnej ruky režiséra to síce tiahne, ale nemôžem sa zbaviť dojmu, že toto bol ešte o niečo zbytočnejší návrat k nejakej ukončenej sérii než svojhočasu Fantastic Beats, ktorý nemá ponúknuť veľmi čo navyše. CELKOVO: 5/10 (27.12.2023)

Balada o ptácích a hadech dokáže skvěle vtáhnout diváka zpět do světa Panemu a umožní mu nahlédnout do jeho odlišné etapy. V některých momentech je bohužel už od úvodu dost zkratkovitá a postavy i jednotlivá témata často nedostávají potřebný prostor. Především ústřední vztah Snowa s Lucy mi nepřišel tak dobře vybudovaný, aby dokázal více emočně zapůsobit. Samotná pasáž v aréně je povedená, ačkoliv dějiště logicky působí obyčejněji než v prvních dvou dílech. Pořád je nicméně svým způsobem atraktivní. V závěrečné třetině se bohužel naplno projeví zmíněná zkratkovitost celého filmu a rozuzlení jednotlivých osudů, myšlenek i slibovaný přerod Snowa zkrátka nejsou příliš uspokojivé. Více než dvouapůlhodinová stopáž je navíc ke konci docela cítit, a snímek tak paradoxně působí dlouze i uspěchaně zároveň. I přesto jsem se vlastně bavil, Tom Blyth je v hlavní roli skvělý a to samé Rachel Zegler, jejíž pěvecký výkon je neskutečný, byť samotné písně působí občas trochu kýčovitě. Asi jsem čekal návrat v poněkud lepší formě, ale pořád jsem spíš spokojený a rozhodně bych se v budoucnu nebránil dalšímu rozšíření z tohohle světa. 6/10 (20.11.2023)