Réžia:
Luis BuñuelScenár:
Raymond QueneauKamera:
Jorge Stahl Jr.Hudba:
Paul MisrakiHrajú:
Simone Signoret, Charles Vanel, Georges Marchal, Michel Piccoli, Michèle Girardon, Luis Aceves Castañeda, Alberto Pedret, Federico Curiel, José Chávez (viac)Obsahy(2)
Buňuelův méně známý snímek vychází ze stejnojmenného románu José-André Lacoura. Příběh zasazený do jihoamerické džungle se točí kolem potulného dobrodruha Sharka (Georges Marchal), který právě dorazil do hornického městečka zmítaného nepokoji. Tamější hledači diamantů se připravují na střet s četníky na protest proti nově vydanému dekretu o zákazu těžby. Sharkovi stačí jedna noc v posteli, než znovu vyrazí na cestu v koňském sedle, ale právě nocleh u Djin (Simone Signoretová) mu vynese obvinění z vraždy a pobyt ve vězení. Zatímco venku zuří hornické povstání, podaří se Sharkovi z cely uniknou a shodou okolností vzít jako své rukojmí úskočnou Djin, jejího bohabojného milence Castina (Charles Vanel), jeho neslyšící dceru (Michele Girardonová) a kněze Lizardiho (Michel Piccoli). Společné putování divokou a nepřející džunglí rychle smazává rozdíly mezi zločinci a oběťmi a postupně odhaluje nejtemnější zákoutí jejich myslí... Přestože se dobrodružný námět tohoto francouzsko-mexického snímku na první pohled míjí s Buňuelovými nejznámějšími kousavými tragikomediemi, Smrt v této zahradě bez problému zapadá do režisérova tvůrčího stylu. Už během studií propadl surrealismu a v duchu tohoto hnutí pak natočil experimentální snímky Andaluský pes (1929) a Zlatý věk (1930), přičemž z obou čiší režisérova fascinace snem i výsměch autoritám. Tři roky nato dokončil dokument o zbídačeném španělském regionu Země bez chleba a v zemi byl po pohoršení na dlouhou dobu zakázán. Buňuel se nikdy příliš netajil svými sympatiemi k levici ani nelibostí vůči společenským konvencím, řada jeho filmů proto byla po světě buď zakázána, či rozporuplně přijata. Většinu 50. a 60. let natáčel Buňuel v Mexiku, s občasnými zastávkami ve Španělsku, Spojených státech a Francii. Snímek Smrt v této zahradě (1956) se nerozpadá do snových fragmentů, ani ve své době nevyvolal bouřlivý skandál jako jiná autorova díla. Stále ale obsahuje několik surreálných scén v srdci džungle a chování jeho postavy vypovídá o mnohem hlubších problémech. Stejně jako v jeho pozdějších tragikomických satirách (např. Mléčná dráha či Nenápadný půvab buržoazie) i tento film lze vnímat jako podobenství o současném světě, odhalující jeho absurditu, nespravedlnost, zkaženost, ale i naději a možnou svobodu. (Česká televize)
(viac)Recenzie (20)
Bos/chšt/í trosečníci, pozemšťané. Život je... věd/m/a fauny, nevratné vědomí pravdy. Závratný mág. Zvrhlý, zvlhlý faun. Opojná magnolie i hořký pelyněk. Rozladěná melodie. Život hoří, mokne, natropí se. Trpí, ničí jej ničí, nepoddajná, plodivá, brčálově /o/bludná síla v tropech. Agónie, šílenství šplhající po liáně. ()
Něco do sebe ten film má, osobně mě od Buñuela ale víc oslovuje jeho pozdní tvorba z 60. a 70. let. Postavy mi byly veskrze ukradené, společenský kontext, do něhož je to zasazeno, jsem v podstatě nepochopil (podobně jako samotný název filmu), a myšlenky mi u toho spíš utíkaly k úvahám typu, jestli to točili ve skutečné džungli nebo nějakém ateliéru. Potěšilo mě, že to ČT Art odvysílal v původním znění s titulky, ale kdybych si ten film nechal ujít, myslím, že bych o nic nepřišel - přijde mi hodně zaseklý v době svého vzniku. ()
Nějak vlastně nevím, co se tím filmem chtělo říct. Nefunguje ani jako dobrodružná historka, ani jako kritika jihoamerických režimů, ani jako nějaké podobenství o tom, že se můžete snažit žít tak nějak čestně, ale je to jedno, pokud jste křivě obviněni (postava hospodského, ale i kněze), ani jako absurdita (vojáci procházející zrovna kostelem během mše). Některé scény mi přijdou moc pomalé, jiné moc rychlé, navíc se film rozpadá na minimálně dvě části (ve městě a v dźungli). Což o to, krajina je pěkná, zato třeba Simone Signoret ošklivá až na půdu, to tam asi o ženské měli dost nouzi, vypadá jak na blond obarvená cigoška. Ve výsledku není film vlastně ani jedno z výše uvedeného, a Buňuela v tom vidět také nijak moc není. ()
Velmi solidní dobrodružný film. Pokud hledáte typického Buňuela, naleznete ho na ploše asi tak pěti vteřin - to když se uprostřed divoké džungle najednou dostaneme přímo do rušného centra Paříže a pak hned zase zpět - režisér tu pouze nechal oživit pohlednici, kterou si jeden z hrdinů nostalgicky prohlíží... ()
Režie Bunuel, dialogy Raymond Quenau, a výsledek je přesto katastrofa. Asi to měla být studie charakterů v extrémní situaci, ale výsledek je prázdný a plochý. Nejvíce se to projeví na upoceném závěru, který obsahuje dvě "deux ex machina" - první jim zachrání životy, ten druhý potrestá ty, co se morálně provinili, a nechá přežít jen ty morálně čisté. Asi si Bunuel ctěl vyzkoušet práci s barvou, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč se nechal zlákat k adaptaci hloupé knihy. ()
Galéria (15)
Fotka © Cinédis
Zaujímavosti (2)
- Během natáčení zjistil šéf místní policie, že herec Georges Marchal (Shark) má rád zbraně a střelbu, a tak ho pozval na hon na jednoho známého vraha. Marchal odmítl. (raininface)
- Simone Signoret (Djin) vůbec neměla chuť film točit a letět kvůli tomu do Mexika. Vložila si proto do pasu nějaké komunistické dokumenty a doufala, že ji americké úřady při mezipřistání v New Yorku pošlou zpátky, ale ty ji bez řečí nechaly projít letištní kontrolou. (raininface)
Reklama