Kdo to tam zpívá
Ko to tamo peva
Who's Singin' Over There?
Réžia:
Slobodan ŠijanScenár:
Dušan KovačevičHrajú:
Pavle Vujišič, Dragan Nikolič, Danilo 'Bata' Stojkovič, Aleksandar Berček, Neda Arnerič, Taško Načič, Slavko Štimac, Bora Todorovič, Slobodan Aligrudič (viac)Obsahy(1)
Filmová alegória z obdobia invázie nacistických vojsk do Juhoslávie. 5. apríla 1941, deň pred inváziou nacistických vojsk do Juhoslávie, putuje v starom autobuse po dedinskej ceste do Belehradu skupina ľudí. Dvaja rómski hudobníci ktorí po ceste stále spievajú o nemilosrdnosti ľudského osudu, starnúci vojnový veterán, sympatizant nacizmu, švihácky spevák, suchotinár a muž s pištoľou. Majiteľom autobusu je svetácky cynik Krstič a šoférom jeho usmievavý a stále veselý syn Miško. Po ceste priberú do autobusu kňaza a mladých novomanželov, ktorí sa vydali k moru. Po ceste sa tejto zvláštnej societe ľudí prihodí niekoľko prekvapivých udalostí, ktoré sprevádzajú neustále hádky, posmešky a prieky. Metaforický príbeh o Balkáne, zasiahnutom večnými konfliktmi a žabo-myšími vojnami, dokonca i v predvečer nacistickej okupácie. (STV)
(viac)Recenzie (96)
Trpká komédia z vojnových časov, kedy sa malá skupinka ľudí vybrala s firmou Krstic autobusom do Belehradu. Je to veľmi príjemné dielko, kde sa prelínajú jednotlivé charaktery postáv a vytvárajú priam neskutočnú atmosféru. Hudba v podaní dvoch malých cigánskych chlapcov toto dielo posúva dopredu. Tento film nie je žánrovo ťažký ako Kusturicove filmy, ale balkán tu cítiť zo všetkých obrazov. ............Niektoré hlášky: Misku zastav! Tata som zastavil skoro na mieste, dobre co? Dobre Misku, dobre len nabudúce trochu pomalšie. .......Ty kam ideš? Autobus zastavil tak nastúpim. A čo kvôli tebe zastal? Tam je zástavka pobehni možno to stihneš. ....... Realita: ***** Vtiahnutie do deja: ***** Erotika:* Zábava: ***** ()
Tragikomedii režiséra Slobodana Šijana bych i já zařadil do zlatého fondu bývalého jugoslávského filmu, který mě dodnes dokáže překvapovat. Také i já budu vždy vzpomínat na dva malé cikány, kteří kolorují příběh svým zpěvem a posunují děj ("smolař já jsem od malička, proto zpívám písničky"). Prostě hudba je jedinečná. Nikdo z pasažérů rozhrkaného autobusu netuší, jaké tragické události se blíží. Ve filmu se neustále střídají komické a tragické situace tak, jak to dokáže jenom balkánská kinematografie. Největší role připadla Pavle Vujisičovi, který se jí zhostil náramně. ()
dokonale ()
Jednoduchý válečný film s geniální muzikou podobnou té, kterou používá Kusturica. Je to legrační, ale přitom to ukazuje nesmyslnost války i když myslím, že by to klidně mohlo být zasazený do dnešní doby a děj by se možná vyvíjel stejně, na některých místech balkánu se prostě zastavil čas. Myslím že je to taková Jugoslávská klasika ()
Oficiální text distributora vystihuje tento film naprosto přesně. ()
Tahle bláznivá (jak taky jinak) road movie z Jugoslávie mě sice zrovna za srdce nechytla, ale párkrát mě k úsěvu donutila. Jde o celkem zajímavou směs různých osobnstí (co postava, to unikát) pod jednou střechou autobusu, přičemž nejvtipnější momenty plynou ze střetů jednotlivých povah a osobností této posádky. Je potřeba ocenit dvě věci: herce a hudbu. Herci hrají tak, jako by ani nehráli a hudba dodává spád a atmosféru. Přes vysoké hodnocení a málo výtek je však potřeba říci, že to není film pro každého, což bych dvakrát podrhl, kdyby to šlo.. =) ()
Cesta může být cíl. Tak jako obstarožní autobus, který nabírá své pasažéry směrem k Bělehradu, i pasašéři v něm jedoucí si zatím neuvědomují, že doba dozrála k obrovské proměně. Bojiště 2. světové války se rozšířilo již i do Jugoslávie a z obyčejné cesty se stává dobrodružná výprava vstříc jiné době. Snímek navozuje absurdní atmosféru v podobě mikromotivací každého z pasažéru a jejich odkrývajících se charakterů. Vše podtrhuje barvitá hudba dvou cikánských pasažérů, kteří nás provází celým dějem, a kteří jakožto flegmatičtí účastníci spíše pouze pozorují groteskní “vážnosti” situace. Tedy otázka nezní, Kdo to tady zpívá, nýbrž: Neměli by zpívat všichni? ()
Zaujimavy pribeh, hlavne s ohladom na rasizmus, ta vojna v tom az tak pre mna nehrala ulohu. Pekna hudba aj texty. Na mna trosku stara kamera, ale kde uvidis pec v autobuse.. ()
Poprvé shlédnuto kdysi v nultých letech na ČT2 v letním Filmovém klubu. Už tehdy mě to bavilo ohromně, užíval jsem si brilantních výkonů Pavle Vujišiče(!), Danila Stojkoviče, Bory Todoroviče a samozřejmě i ostatních. Po mnoha letech, kdy jsem film konečně našel ke stažení s titulkami, jsem s ním seznámil i rodinu. Téměř okamžitě se pro ni stal kultovním muž s puškou dobíhající autobus, a to kvůli enormní podobnosti s jedním dlouholetým známým, díky bezprostřednímu a někdy až brutálnímu humoru(kámen popohánějící smuteční průvod) a hláškám které nepotřebují překlad("Tata, buchla guma!"). Od těch nultých let jsem stihl poznat další jihoslovanské snímky a všechny mne dokázaly potěšit, jiné více, jiné méně, Ko to tamo peva má mezi nimi navždy místo v popředí. ()
Kdesi jsem četl, že je to nejkrásnější jugoslávský film. Je to možné, já neznám detailně jejich tvorbu. Nicméně tento film byl pro mě jeden z nejkrásnějších, ze zemí bývalého komunistického bloku ( film se ale natáčel ještě za totality ). Děj se odehrává za 2. světové války, nicméně je natočen tragikomicky. Vlastně spíše začíná jako komedie a mění se v tragiku, což je zajímavý přechod, nenásilný. Vychází z toho, že čím déle sleduji film, tím více poznávám jednotlivé postavy. Dávám maximální počet hvězdiček, protože mě film neskutečně mile překvapil, je doprovázen vhodnou hudební kulisou, a také má opravdu silný konec. Bravo. ()
Chcete poznat pravé charaktery lidí? Zavřete je do rozhrkaného autobusu a pošlete je do Bělehradu. Satirický film Slobodana Sijana sice záměrně ukazuje typizované postavy od moralisty přes společností odsuzovaného nemocného až po nevěstu, která se paradoxně musela vdát, aby se dostala ke svobodě. Popravdě jsem na film koukala nejprve jen kvůli balkánské hudbě, ale čím více se autobus blížil k Bělehradu, tím více jsem se vžívala do postav. Nesourodé panoptikum na palubě vůbec netuší, že ve svém cíli budou mít něco společného – tragický konec, satira vygradovaná do nejvyššího možného bodu. První film z balkánského prostředí, který jsem viděla, byla Kusturicova Černá kočka, bílý kocour. Kdybych je měla srovnat, tak asi takhle: hudba skvělá v obou filmech, ovšem zatímco Kusturica se drží romantické linie, Sijan se nebojí zapojit téma začátku války a tím u mě tato podivuhodná road movie vítězí. ()
Výborná (Tragi)Komedie! ()
Krásný film, vynikající vykreslení charakteru, vtipné a hravé scénky, a snad první sympatičtí romové:D ()
Na počátku filmu jsem nepředpokládala, že bych se na tuto kravinu (jak jsem si zpočátku myslela) mohla podívat i podruhé, potřetí... A ono se to stalo. Vtipné scénky cestujících v autobusu. Stále s úsměvem vzpomínám na scénku, kdy "revizor" (a zřejmě i majitel autobusu) kontroloval jízdenky, které si u něj necelou minutu před tím cestující zakoupili. Vtipné, úsměvné, k podívání. ()
Veľmi dobre vykreslené povahové vlastnosti Balkáncov. Zaujímavá mozaika postáv a jednotlivých príbehov s vykreslením charakterov. Zaujali ma aj hudobné glosy dvoch mladých cigánov aj obrazové stvárnenie krajiny. Pre mňa veľmi, veľmi vtipné, hlavne ten autobus po naložení prasiatok, ale hlavne že pravidlá sa musia dodržiavať... Jeden z najlepších filmov, ktoré som za posledný rok videl. ()