No, počkaj!

V dětství jsem to miloval, dnes už na to ale koukám samozřejmě trochu jinýma očima. Některé epizody považuji za slabší, některé jsou naprosto geniální. Ačkoli se tam toho moc nenamluví, rozhodně to stojí za vidění v originále, protože slyšet Papanova coby vlka pronášet jeho legendární výhrůžku Nu, pogodi! je nezapomenutelný zážitek, který ve mně vždy vyvolává spolehlivý výbuch smíchu. Při novém sledování všech epizod po letech mi přišlo zajímavé sledovat, jak jsou obě postavy charakterizovány - zatímco vlk je podle všeho kriminálník, flákač, kuřák a nýmand bez práce i osobních zájmů, který má věčně hluboko do kapsy a jehož jediným smyslem života je pronásledování svého vysněného pokrmu, zajíc je oproti tomu sportovně založený slušňák s širokou paletou zájmů a podle všeho dostatečným příjmem - většina epizod je založena na situaci, že zajíc si někam vyrazí nebo něco podniká, a vlk se na něj přisaje a střídavě ho pronásleduje, a střídavě si zkouší nejrůznější profese a aktivity, při nichž dokonale popírá fyzikální zákony i jakoukoli logiku. Na čí straně jsou divácké sympatie, je snad jasné - každý přece fandí vlkovi, protože zajíc je odporně dokonalý slušňák, ne nepodobný Mirku Dušínovi. Sledovat interakci těch dvou je vůbec zajímavé, protože se neomezuje jen na čisté pronásledování a prchání, ale i na celou řadu dalších společných aktivit, které často zavání nápadnými homoerotickými motivy - vlk a zajíc spolu v několika epizodách tančí, sledují televizi, vlk dostává od zajíce dárky, apod. - seriálu to v očích dnešního diváka dodává na neobyčejné pikanterii. Čeho si na seriálu ale cením nejvíce, je jeho hudební doprovod - v seriálu zazní celá řada nezapomenutelných melodií od skvělých sovětských hudebníků, byť vždy jen v krátkém úryvku (např. Mark Bernes, Vladimir Makarov, Muslim Magomajev, Vadim Mulerman, Anna German, Gennadij Kamennyj, Alla Pugačova, Vjačeslav Dobrynin, Oleg Anofrijev, Vladimir Vysockij, Eduard Chil, Klaudia Šulženko, Valerij Leontijev, a mnoho dalších). Celkově myslím, že o budoucí popularitu se tento seriál obávat nemusí, protože už přežil své tvůrce a lidi ho mají rádi dál. Jestli to někde zakazují proto, že tam vlk kouří - nechť, svou cestu k divákům si to stejně najde. (24.05.2015)

Stereotypní příběhy, kdy zajíc je extrémně nesympatický, a tak musíte zákonitě fandit vlkovi, i když to záměrem tvůrců určitě nebylo. Vlk je ovšem takový ultra kretén, že veškeré pokusy zabít hnusného zajíce selhávají. A mě to už po čase přestalo bavit. Vše má svůj konec, ale tady konce nevidět. Nebaví mě sjíždět stále stejný obehraný koncept. Kotěnočkin to je teda jméno pro režiséra. Blbost na pátou. Co taky čekat od ruské produkce. (29.10.2009)

Výborný ruský, starý, kreslený seriál, ktorý pobaví, ale hlavne tích menších. Je tu kopec výborných nápadov a skvelých gagov. Trošku mi len vadí, že skoro každý diel končí nejako skoro aj keď ešte čakám nejakú srandu, ako keby súdruhom v koncoch dochádzal dych. Toma a Jerryho mám trošku radšej. 80%. (22.08.2007)

Socialistická obdoba Toma & Jerryho a Ptáka Uličníka s Kojotem. I sovětská verze se řadí mezi největší perly v tvorbě pro děti a je jen škoda, že epizod je tak málo a nemůžeme si vychutnat více příhod. I pro mě to je krásná vzpomínka na doby dřívější. No a taky bych dodal, že jsem rád, že vlastním na VHS starý dabing seriálu, viděl jsem to i s novým na Nově a byl jsem docela zklamán. (09.12.2008)

Úspěch filmového díla a jeho tvůrce obvykle poměřujeme umístěním v různých žebříčcích, počty Oscarů či výdělky v kinech, ale co je to sláva nehynoucí jsem pochopila teprve jednoho rána v tramvaji cestou do práce. Ve voze se mnou jela třída školních dětí s paní učitelkou a jedno z děcek dýchlo na sklo a prstem napsalo "režie Kotěnočkin". (01.01.2011)