No, počkaj!

V dětství jsem to miloval, dnes už na to ale koukám samozřejmě trochu jinýma očima. Některé epizody považuji za slabší, některé jsou naprosto geniální. Ačkoli se tam toho moc nenamluví, rozhodně to stojí za vidění v originále, protože slyšet Papanova coby vlka pronášet jeho legendární výhrůžku Nu, pogodi! je nezapomenutelný zážitek, který ve mně vždy vyvolává spolehlivý výbuch smíchu. Při novém sledování všech epizod po letech mi přišlo zajímavé sledovat, jak jsou obě postavy charakterizovány - zatímco vlk je podle všeho kriminálník, flákač, kuřák a nýmand bez práce i osobních zájmů, který má věčně hluboko do kapsy a jehož jediným smyslem života je pronásledování svého vysněného pokrmu, zajíc je oproti tomu sportovně založený slušňák s širokou paletou zájmů a podle všeho dostatečným příjmem - většina epizod je založena na situaci, že zajíc si někam vyrazí nebo něco podniká, a vlk se na něj přisaje a střídavě ho pronásleduje, a střídavě si zkouší nejrůznější profese a aktivity, při nichž dokonale popírá fyzikální zákony i jakoukoli logiku. Na čí straně jsou divácké sympatie, je snad jasné - každý přece fandí vlkovi, protože zajíc je odporně dokonalý slušňák, ne nepodobný Mirku Dušínovi. Sledovat interakci těch dvou je vůbec zajímavé, protože se neomezuje jen na čisté pronásledování a prchání, ale i na celou řadu dalších společných aktivit, které často zavání nápadnými homoerotickými motivy - vlk a zajíc spolu v několika epizodách tančí, sledují televizi, vlk dostává od zajíce dárky, apod. - seriálu to v očích dnešního diváka dodává na neobyčejné pikanterii. Čeho si na seriálu ale cením nejvíce, je jeho hudební doprovod - v seriálu zazní celá řada nezapomenutelných melodií od skvělých sovětských hudebníků, byť vždy jen v krátkém úryvku (např. Mark Bernes, Vladimir Makarov, Muslim Magomajev, Vadim Mulerman, Anna German, Gennadij Kamennyj, Alla Pugačova, Vjačeslav Dobrynin, Oleg Anofrijev, Vladimir Vysockij, Eduard Chil, Klaudia Šulženko, Valerij Leontijev, a mnoho dalších). Celkově myslím, že o budoucí popularitu se tento seriál obávat nemusí, protože už přežil své tvůrce a lidi ho mají rádi dál. Jestli to někde zakazují proto, že tam vlk kouří - nechť, svou cestu k divákům si to stejně najde. (24.05.2015)

Nu pagadi! Nostalgia je nádherná a zákerná zároveň - avšak pri No počkaj, zajac! sa skutočne nepamätám, že by sa mi to niekedy nepáčilo, nudil som sa či som sa pri tom o dušu nesmial. Fakt. Jeden z nesporných prínosov komunizmu pre zvyšok hlúpej, kapitalistickej Európy, ktorá netuší, o čo s prijatím demokracie vlastne prišla... Tento animák zbožňujem. A že som v tej dobe ešte nebol na svete? Ale choďte, však toto sa pomaly ešte aj dnes dá občas vidieť v televízii :-D 100% (a čo ste čakali, krémeše?). (06.03.2014)

Ďalšia moja detská srdcovka, ktorú si kedykoľvek môžem zopakovať. Klasika ruského animovaného filmu, ktorá potešila vo svojej dobe mnoho detí, ale aj dospelých. Jednoduché ale zaujímavé príbehy, niekedy aj trochu poučné, musíme si uvedomiť rok vzniku, určite zaujmú aj dnes a nenechajú nikoho chladným. Takže hor sa za dobrodružstvom chytrého zajaca a ako to už býva, hlúpeho vlka. (10.12.2012)

Stereotypní příběhy, kdy zajíc je extrémně nesympatický, a tak musíte zákonitě fandit vlkovi, i když to záměrem tvůrců určitě nebylo. Vlk je ovšem takový ultra kretén, že veškeré pokusy zabít hnusného zajíce selhávají. A mě to už po čase přestalo bavit. Vše má svůj konec, ale tady konce nevidět. Nebaví mě sjíždět stále stejný obehraný koncept. Kotěnočkin to je teda jméno pro režiséra. Blbost na pátou. Co taky čekat od ruské produkce. (29.10.2009)

Tuhle pohádku jsem odmala milovala- jedna z mých nejranějších (a dodnes nejkrásnějších) vzpomínek je její sledování u babičky v obýváku ještě na černobílé televizi. Pokaždé to stejné napjaté čekání na titulní větu a tak trochu i pošetilá naděje, že tentokrát jí nebude třeba... Té ušaté bestii prostě nešlo fandit a Vlk... Vlk je TAK ZKAŽENÝ! :D <3 (19.10.2013)