Muž, ktorý spadol na Zem

Spadol z oblakov a Bowie je mimozemšťan ako vyšitý, nemusí ani veľa hrať so svojim bledým vychudnutým výzorom a neprítomným pohľadom. Ako vlastne vieme, ako má správne vyzerať mimozemšťan? V tomto filme je to vyšinutý geniálny človek na drogách, usporadúvajúci orgie, a nie hocijaké. Taká bola v čase natočenia filmu doba. Nejasný dej mi dosť bránil užiť si film, no niektoré scény sa dajú považovať za kultové, ako napríklad sex s koltom alebo mimozemská rodinka. (29.12.2017)

Jako zrcadlo pozemského soužití lidských bytostí je tento Roegův film jistě „přijatelný“ (obzvláště sdílí-li divák režisérovu pesimistickou a naturalistickou představu o deformování silné individuality prostředím, do něhož je vržena), naopak scény uvádějící do mimozemského časoprostoru jsou pouhým rámem (nejen tím, že neodráží, ale i proto, že uzavírají, vymezují). Jistě, nepoznaný (snad i nepoznatelný) svět nelze odrazit, ale je možné nechat cosi nedopovězeno, otevřeno, obzvláště je-li hlavním hrdinou právě mimozemšťan (jehož každý krok dopředu doprovází ohlédnutí). Příliš mnoho slov a obrazů může hledajícího izolovat a právě zde moc prostoru pro tázání nezbylo – jistě, ve prospěch úžasně imaginativních scén, polarizujících svou vyprahlostí a žíznivostí hojnost Modré planety. Přesto mne mrzelo, že film uzavřely (jakkoliv podnětné) teze, nikoliv otázky. Snad by nakonec stačilo alespoň zproblematizovat mimozemskost návštěvníka, prosytit zachycené scény hlubší senzuálností (diferencovanou od té naší, pozemské, pětičlenné), tj. niterněji personalizovat celé to vyprávění o cestě za vodou, které skončilo u vody ohnivé. Sledovat duši a nerentgenovat, neanatomizovat tělo (a když už, pak ne tak bezprostředně, fyzicky, ale snově, na hranici vědomí). (02.02.2011)

Divný film plný sterility, kontroverzie, prvoplánovej erotiky a nedopovedaných myšlienok. Aj keby slabo kontinuálny príbeh by bol náhodou vydarený, zlyhavá na nízkorozpočtovom spracovaní plynúcom aj z pokusu byť originálny. Jedno mu však nemôžem uprieť, vychrtlý Bowie sa hodí na rolu mimozemšťana ako málokto. (31.08.2015)

Experimentální, pomalu plynoucí, "tripové" a artové (hlavně ve vzpomínkách a představách), "lidské" sci-fi drama o návštěvníkovi na naší planetě, jenž buduje bohatý konglomerát, aby mohl postavit raketu a vrátit se domů k rodině. Hrozně moc odcizené atmosféře snímku pomáhá "mimozemskost" hlavní hvězdy, mladého Davida Bowieho. Po slušně funkčních cca 2/3 nadchází podivná, nedotažená a celkem psycho třetina poslední ("v domácím vězení"), která mi výsledný dojem docela pokazila. Nebo to celé byla jen alegorie na to, že alkohol a televize (a láska a důvěřivost) stejně veškeré úsilí (i "člověka" samotného) nakonec nevyhnutelně zničí? (28.11.2016)

(1001) Myslela jsem si, že nic nezní jako potenciálně nejlepší film v dějinách než "psychedelický dokument o příchodu velebného Davida Bowieho mezi pozemšťany a popis požehnání a kleteb, které s sebou Nejvyšší přináší". Bohužel jsem si o filmu dělala přehnané naděje. Co vypadalo v první čtvrthodině jako dechberoucí použití surrealismu ve službách existenciální sci-fi se postupně proměnilo v nesouvislé, nezajímavé a neumělé klopýtání, které by mohlo skončit v jakémkoliv místě a nebo pokračovat navždy, tzn. moje touha po smyslu a myšlenkovém přesahu zůstala neukojena. Z filmu mám podobný pocit jako z Bezstarostné jízdy, ergo zdá se mi tak přeplněn drogovým spoléháním, že "to podstatné" se vyjeví samo bez cílené snahy filmařů, a spojen s dobou vzniku, že je pro mě, střízlivou a vymaněnou z toku času, z velké části nesrozumitelný. Jako nejzásadnější zjištění jsem si tedy odnesla fakt, že už vím, odkud si Snyderovi Watchmeni vypůjčili tu brilantně opulentní místnost se stromovými tapetami (včetně suchého listí na umělém tráva koberci), tenisovým stolem a křišťálovým lustrem. (06.10.2017)