Kráska dňa

Buñuel a Carrière se se svým druhým společným počinem neohroženě vydali na tehdy ještě málo probádané území temného kontinentu. Jejich případová studie tématu ženského masochismu vyniká seriózností přístupu a mírou projeveného pochopení pro hrdinku. Vykreslení Séverine, navenek spořádané a milující manželky, ve skutečnosti ženy toužící osvobodit svou sexualitu nikoli jen ve fantaziích, zapadá mezi ostatní Buñuelovy portréty buržoazní přetvářky, není ovšem jízlivé. Nedostatek představivosti jako hlavní znak buržoazní zkostnatělosti pro protagonistku neplatí – dokáže snít a tím se i odpoutat od role, pro kterou byla předurčena. Ironie tkví teprve ve faktu, že v manželství i v sexuálním životě touží po tomtéž, po submisivitě. Ve všech jejích denních snech je ona tou spoutanou, nikoli spoutávající (tedy dominou). Klíč k osvobození pro ni představuje bytostně surrealistické překonání hranice mezi světem imaginárního a reálného. Obojí musí v polosnovém závěru nutně splynout. Přes nebývalou serióznost přístupu, jako explikativní materiál prý Krásku dne na přednáškách pouštěl samotný Lacan, netrpí film akademickou strnulostí. Buñuel zůstává věrný svému úspornému stylu, s fetišistickými záběry nohou, promyšleně volenými barvami a rozmístěnými objekty. A samozřejmě s drobnými zlomyslnostmi na diváka (není nám prozrazeno, co se nachází v černé krabičce, zato jsme skrze postavu Séverine upozorněni na vlastní voyerismus). Odvážný snímek o tom, po čem ženy skutečně touží, je dodnes působivý nejen jako ukázka mladé krásy Catherine Deneuve a vrcholné práce Yvese Saint Laurenta. 85% Zajímavé komentáře: Subjektiv, FlyBoy, Alister (12.11.2012)

Mám rád filmy se surrealistickým nádechem. I proto jsem se těšil až nám ČT2 ve svém cyklu Velikánů světového filmu nabídne týden s Luisem Buňuelem. A první film je za mnou tak vzhůru do hodnocení. To je jak vidíte kladné a to i přestože netuším jestli jsem tenhle film pochopil správně. Proto se v tomhle komentáři pokusím o svou interpretaci děje. Ty co film neviděli musím požádat aby dále nečetli kvůli spoilerům: Podle oficiálního textu distributora nám film ukazuje podvědomí moderních žen. A tady vidím hlavní nosník na kterém celý snímek stojí. Představuji si zde rovnici podvědomí = skryté tužby. Po čem touží hlavní postava? Po lásce, penězích, úctě, dobrodružství? Co ji ovlivňuje k tomu, aby se začala dobrovolně prodávat. Vždyť má zdánlivě všechno. Bohatého manžela, který ji miluje a ona podle svých slov miluje jeho. Žije v luxusu, má svou vlastní služebnou a určitě úctu všech svých přátel. Podle mě musíme přijít na to co hlavní hrdinku dovede k prostituci, abychom plně pochopili tento film. Já jsem to pochopil takto - Hlavní hrdinka má trauma z dětství kdy byla pohlavně zneužívaná. Odkazuje mě k tomu flashbackový záběr (dívka na klíně staršího muže) ze začátku snímku kdy vstupuje do domů neřestí. Proto má problémy ve svém milostném životě. Takoví lidé si většinou sami sebe neváží a někdy skonči u nejstaršího řemesla, které si vybrala hlavní postava. Myslím, že Séverine svého manžela opravdu velmi milovala a možná proto se mu bála svěřit. Bála se, že ji odvrhne. Nehledala, žádný flirt nebo dokonce poměr jasně přece vidíme, že svého velkého ctitele zarputile odmítá. Vyplývá už s toho proč se stála prostitutkou? Podle mého ano. Náhodný sex bez lásky ji zbavoval špatných vzpomínek a uklidňoval ji. Více se tak sbližovala se svým manželem. Což je docela paradox, jelikož manželé které sbližuje nevěra moc často nenajdete. Že by sex bez lásky nebyl nevěra? Problémy přece nastály až když se objevil Marcel. Který se do naší Krásky dne bezhlavě zamiluje. I ona k němu určitě něco cítí. A to ji vlastně donutí ukončit svou činnost dámy na jednu noc respektive odpoledne. Na konci utíká před láskou Marcela, aby zachránila svou lásku k Pierrovi. Tohle je můj výklad tohoto filmu. Tuším, že asi píšu úplně jiný film, ale alespoň jsem o tom zkusil uvažovat. 75% (08.02.2012)

Náruživé a provokativní, přesto velmi vkusné a seriózní. "Mistři šoku a hnusu" dnešní kinematografie (ano, myslím tím Lanthimose a von Triera, a nejen je...) by se od Bunuelova snímku mohli učit, jak zacházet do niterných pater lidské duše a nepodlehnout při tom vůni kalkulu. Luis Bunuel a scenárista Jean-Claude Carriere se v Belle de Jour ponořují do skrytých tužeb dívky z buržoazních poměrů (ztvárněné chladnou Catherine Deneuve), jejíž vysněné představy o submisivitě nabydou po návštěvě salonního nevěstince reálných rozměrů. Drama je to komorní, zato úderné a nekonvenční, ozdobené Bunuelovým surrealistickým laděním (stěžejním centrem snových kontur se zde stává začátek a konec), jehož dokonalosti a absolutní syntézy s tradičním narativem dosáhli Bunuel s Carrierem o pár let později ve sžíravé kritice salonních poměrů: Nenápadném půvabu buržoazie. (18.04.2024)

Kesselova predloha bola kedysi mojim veľkým čitateľským zážitkom, pri ktorom som si prvýkrát uvedomil zložitosť a odlišnosť ženskej psychiky. Nemal som najmenšie pochybnosti o uveriteľnosti románových postáv a niekoľkokrát som sa k románu vrátil. Bunuelov film bol pri premiére pre mňa značným sklamaním, pretože sa výrazne rozchádzal s mojou predstavou. Včera som sa k filmu vrátil a moje sklamanie pokročilo až do naštvania sa, čo mu vynieslo púhe dve hviezdičky. Paradoxné je, že to, čo ostatní na filme vyzdvihujú, bolo pre mňa hlavným dôvodom nespokojnosti, teda Bunuel a Deneuve. Jednoducho nakrútený príbeh o zložitých hnutiach mysle a pre postavu Séraphine absolútne sa nehodiaca francúzska filmová ikona s imidžom oscilujúcim medzi prerastenou školáčkou a dámou z lepších kruhov. A tie quasi surrealistické vložky celkový dojem skôr pokazili, než vylepšili. Malo to byť inak. (28.02.2012)

Člověk by od Bunuela čekal nějaký surrealistický propletenec, u kterého si nejsme sami jisti, co to vlastně sledujeme. V Krásce dne tomu tak není. Jednotlivé sekvence na sebe pozvolna navazují a až do posledního záběru pochybujeme, zdali vůbec sledujeme Bunuelův film. Ale pak přijde onen poslední záběr a přichází na řadu ta správná tagada. Catherine Deneuve v roli Severine hledá svou sexualitu, pro níž ve vyšších kruzích není místo. I přesto, že je citově oddaná svému muži, city nejsou to, po čem by toužila. Ponížení, sexuální uspokojení a masochismus je to, oč tu běží, vážení. Dosáhla Severine svých sexuálních tužeb, udělala ze svého muže paroháče nebo to všechno byl jen sen, po jehož doznění jí čeká zas ten samý nudný buržoazní život? (05.12.2013)